Graficke pismenko Hrad Bítov leží na ostrohu, který vytvářejí řeky Želetavky a Dyje, jejichž údolí dnes tvoří součást vranovského přehradního jezera. Pod hladinou jezera zmizelo městečko ležící v původním podhradí i s farním kostelem sv. Václava, jehož sakristie byla zbytkem románské rotundy.

 
Graficke pismenko Na někdejší starobylé osídlení doby velkomoravské navázalo v 11. století budování břetislavské soustavy strategických hradů, chránících jižní hranici českého státu. V té době vznikl i hrad Bítov; funkci hranice naznačuje i patrocinium sv. Václava. První písemnou zprávu o Bítově nacházíme ve falzu staroboleslavské kapituly hlásícím se k r. 1046, které však pochází z 13. století; o samotném hradě se dovídáme v r. 1185 ze zprávy kronikáře Jarlocha Milevského, kdy Borovsko za válek mezi moravským markrabětem Konrádem Otou a českým knížetem Bedřichem bylo popleněno českým vojskem.
 
Graficke pismenko O strategickém významu hradu Bítova svědčilo i to, že k němu náleželo Slavonicko, Dačicko, Jemnicko, ba i Telčsko až k pramenům Jihlavy. Hrad byl sídlem jednoho ze šesti moravských krajských úředníků, který měl nad krajem neomezenou moc. Svědectvím o významu Bítova v této době jsou jména kastelánů a komorníků, zachovaná v písemných pramenech 13. století: v l. 1222 – 1228 kastelán Ben de Wetow, v l. 1226 – 1228 Dětřich z Bítova, jehož synem byl pozdější borovský komorník Hrut z Bítova, který se připomíná zejména v l. 1239 – 1253 pod jménem Ruto či Kernto. Vedle nich vystupuje v r. 1227 jako sudí Bartis, zakladatel města Jemnice Petr, zvaný rektor borovské provincie, v r. 1233 Beneda z Bítova a v r. 1234 bítovský komorník Vilém.
 
Graficke pismenko Hmotné doklady o stavením vývoji hradu Bítova jsou mladší než písemné zprávy o jeho existenci. Velká břitová věž na nádvoří, dnes zčásti pobořená, má v přízemí zdivo, které představuje nejstarší dochovanou část hradu, asi ze začátku 13. století. Podle D. Menclové jde patrně o vůbec nejstarší příklad tohoto typu věže u nás a lze přepokládat, že přímým vzorem zprostředkovaným velkými klášterními hutěmi byly raně gotické stavby ve Francii. K věži přiléhaly hradní budovy a zdi, dnes již zbořené a pohlcené stavebními terénními úpravami. V předhradí stával na místě svatyně sv. Václava původní vekofarní kostel.
 
Graficke pismenko Za válek proti českému králi Václavu I. opanoval Bítov v r. 1223 rakouský vévoda Fridrich, který jej však musel opět vrátit. Od r. 1253 byl na Bítově kastelánem a komorníkem Smil z Bílkova. V I. 1260 – 1268 spravoval hrad komorník Idík z Úpy, předek pánů ze Švábenic, a po něm jeho syn Všebor, (do r. 1257). V I. 1278 – 1283 se uvádí jako bítovský komorník Artleb z Bubna a v r. 1284 Jaroslav ze Šternberka.
 
Graficke pismenko Když Rudolf Habsburský obsadil po bitvě na Moravském poli v r. 1278 Moravu, byl borovským kastelánem opět Smil z Bílkova, avšak komorníkem se stal rakouský šlechtic Štěpán z Maisavy (Meissau). Koncem 13. století byl borovským purkrabím Raimund z Lichtenburka, který se stal v r. 1298 moravským zemským hejtmanem. V témž roce se staroboleslavská kapitula zřekla svých desátků z Bítovska.
 
Graficke pismenko Ve 13. století došlo několikrát ke spojení bítovského komornického úradu se znojemským a koncem tohoto století byly i ostatní královské úřady na hradě Bítově spojeny se znojemskými. Připomíná se například znojemský komorník Matouš z Černé Hory. Tyto úřady na Bítově zanikly, když král Jindřich Korutanský udělil Bítov v r. 1307 lénem Raimundu z Lichtenburka.
 
Graficke pismenko Koncem 13. nebo začátkem 14. století byl dosavadní hrad přestavěn na raně gotický: protáhlý areál ostrohu obklíčil pás hradeb a na východní straně byl vybudován palás s klínovou šíjí. Existence dvou břitových věží stejně jako celková orientace zřejmě souvisí s původní přístupovou trasou k hradu, později změněnou. V té době byl hrad bezpochyby bezpečně zajištěn z východu, čímž strategicky ovládal celý zákrut údolí řeky Želetavky. Jihozápadně a severozápadně se rozkládaly na širokém sklanatém ostrohu hradní budovy, které svou trojúhelníkovou koncepcí připomínají výstavbu královských hradů Křivoklátu či Lichnice v Železných horách. Zachovalé nepatrné zbytky dvorce, původních středověkých gotických střílnovitých okének a zazděný portálek ve sklepech severního křídla dnešního paláce jsou svědectvím rozmachu stavitelství v době Přemysla Otakara II.
 
Graficke pismenko Raně gotickou podobu s charakteristickou bohatou siluetou si Bítov podržel asi po celé 14. století, i když se zdá pravděpodobné, že obohatil svůj půdorys. Dokladem toho by byla stavba nové hradní kaple, či spíš asi její úplná přestavba, kladená k r. 1344.
 
Graficke pismenko Ve 14. století drželi hrad Smil, Čeněk (od r. 1331) a Jan (v r. 1343) z Lichtenburka. Moravský markrabě Karel povolil všem třem bratřím, aby si lenní hrady Bítov a Cornštejn rozdělili na tři díly, a Smilovi zastavil Stařeč, Brtnici a Rouchovany. Posloupnost dalších majitelů všech tří dílu z rodu Lichtenburků, v jejichž držení hrad zůstal po celé 14. století, lze stěží učinit. Smil a Jan z Lichtenburka se už v r. 1400 postavili na stranu krále Zikmunda a za husitské revoluce bojovali v r. 1420 spolu s bratrem Jiřím z Bítova a s jinými moravskými šlechtici v jeho vojsku pod Vyšehradem. V tomto boji Jiří zahynul a Jan upadl do zajetí, z něhož se však vykoupil.
 
Graficke pismenko V té době bylo nutnoí zpevnit fortifikační soustavu hradu na východní straně, z hlediska obrany nejcitlivější, dvěma hranolovými věžemi s klínovou štítovou zdí.
 
Graficke pismenko Jan z Lichtenburka přistoupil v r. 1421 k zemskému míru na Moravě spolu se Štěpánem, Smilem a jeho bratrancem Jiřím z Bítova a v r. 1343 jej potvrdil znovu. Smilův bratr Jan z Bítova byl po celou dobu husitských válek protivníkem kališníků, když mu však nebyly nahrazeny škody, které utrpěl za pomoc Zikmundovi a Albrechotvi Rakouskému (celkem 4000 kop), vypověděl válku císaři Fridrichovi, poručníku Ladislava Pohrobka, pobořil rakouské hrady Grub a Tresiedl a přilehlé okolí zpustošil. Mír mezi spornými stranami byl ujednán ve Znojmě v r. 1441 a Janovi bylo přislíbeno, že mu bude dlužná částka nahrazena a navíc přidáno odškodné 2500 dukátů. Smil starší z Lichtenburka na Bítově se připomíná ještě v r. 1436. Tehdy však je už také znám Smil mladší a Jan z Bítova na Cornštejně. Smil mladší přistoupil v r. 1440 k moravskému landfrídu a v r. 1446 se jako jeden ze čtyř vyjednávačů zúčastnil ve Znojmě rokování moravských stavů s rakouskými.
 
Graficke pismenko Lichtenburkové drželi Bítov ještě celé 15. století. Jejich postavení však bylo ohroženo za odboje Hynka Bítovského z Lichtenburka proti králi Jiřímu z Poděbrad v l. 1463–1465, kdy byl zničen hrad Cornštejn. R. 1491 propustil král Vladislav II. Jindřichu z Lichtenburka na Bítově a jeho synům Burianu a dalším z lenního závazku hrad Bítov s farou, městečko Bítovec (zaniklo) s farou, dále Blížkovice, Štítary, Budějovice (Moravské), Ctidružice, Pavlice, Blatnici, Chvalatice, pusté Ždánice, Oslnovice, Podolí, Německou Ves, Láz, Častohostice, pusté Mstěnice, díl Mešovic, Lovkovic, Dešova a Písečného a celé vsi Vysočany, Rancířov (dnes součást Vratěnína), Syrovice, Příšťpo, Lažánky, Jehřice (zanikly), Radkovice, Udeřice, díl Kdousova, dvůr Malý Lazec a pustý dvůr v Mírovicích; současně král potvrdil hradu Bítovu manské právo.
 
Graficke pismenko Tohoto práva použil Půta z Lichtenburka, když Zikmundu Krkvicarovi z Nové Vsi propustil v r. 1494 z manství tvrz v Lubnici. V r. 1504 drželi Bítov Burian a Jindřich z Lichtenburka, kteří s Labrechtem z Bítova přistoupili k jednotě moravských stavů. Jichřich zdědil v r. 1499 Vranov a o rok později koupil Cornštejn; Bítov vlastnil ještě v r. 1538.
 
Graficke pismenko V té době, tj. koncem 15. a začátkem 16. století byl hrad přestavován; přestavba sjednotila jeho starší části, dosud navzájem oddělené, ve dvoupatrový palác nepravidelné dispozice s novou hranolovou věží na jihovýchodě. Současně bylo také zdokonaleno opevnění hradu. Na vlastní jádro navázalo hospodářské křídlo s pivovarem ve druhém velkém nádvoří. V přízemí nové čtyřhranné hlavní věže byl vybudován průjezd, který se stal těžištěm strážní služby a obrany. Také přístup do hradu vznikl v místech, jichž se používá dodnes. Takto upravený Bítov byl považován v r. 1566 za neden z nejbezpečnějších pohraničních hradů.
 
Graficke pismenko Po Jindřichu z Lichtenburka držel bítovské panství v l. 1545–1547 jeho syn Václav mladší z Lichtenburka, do r. 1570 pak Albrecht Bítovský z Lichtenburka a po něm do r. 1572 Jindřich Bítovský z Lichtenburka, jímž tento starobylý moravský rod vymřel po meči. Albrechtův a Jindřichův náhrobek se zachoval v hradní kapli.
 
Graficke pismenko Vlivem vývoje válečné techniky ztrácel hrad svůj strategický význam, stával se nepohodlným a byl využíván jen pro hospodářské účely. Svědectvím toho je i přeměna někdejší charakteristické raně gotické klínové věže na vězení.
 
Graficke pismenko Poslední lichtenburská držitelka nejstaršího rodového zboží Hronoviců na Moravě, Jindřichova neteř Ludmila Bítovská z Lichtenburka, prodala v r. 1576 Bítov se vším zbožím Volfu Strejnovi ze Švarcenavy, který v r. 1617 prodal panství za 47 000 zl. moravských moravskému hafrychtéři Fridrichu Jankovskému z Vlašimi. Fridrich Jankovský držel také Jemnici a přikoupil ještě některé další statky (Lubnici a díl Korolup, Mešovice a Vratěnín). Dědictví po něm se ujala jeho manželka Justina z Vlašimi. Jejich syn Hynek (zemřel 1653), na něhož upomíná náhrobní kámen v kapli, rozšířené v r. 1638, byl autorem trojdílného zvěrolékařského díla Apotéka koňská (1650). Dalším držitelem hradu z rodu Jankovských z Vlašimi byl Maxmilián Arnošt Jankovský, který zemřel v r. 1736. Rod Vlašimských dodnes připomíná sbírka zbraní, vzácně zdobených pušek, moždířů i děl.
 
Graficke pismenko Dědictvím získala panství Hynkova dcera Johanka, provdaná hraběnka z Kounic, a jeho zeď hradbě Maximilián Daun. Avšak po smrti Johanky připadlo v r. 1755 celé jmění Vlašimských hraběti Daunovi, za něhož došlo k úpravě několika místností v patře paláce. Daunové, jimž náležely kromě Bítova také Jemnice, Skalice, Horní Kounice, Slatina a Halenkov, vlastnili Bítov až do vymření rodu po meži hrabětem Otakarem Daunem v r. 1904.
 
Graficke pismenko Stavební vývoj Bítova uzavřela rozsáhlá novogotická obnova hradu, zahájená v polovině 30. let 19. století Jindřichem Daunem a dokončená r. 1863. Přízemí hradní paláce zaujala velká salla terrena a upraveno bylo i první patro, jehož místnosti dekoroval vídeňský malíř A. Schüller hodnotnými iluzívními malbami (výzdoba tanečního sálu je datována rokem 1853). Již r. 1845 přebudoval vídeňský stavitel A. Rücker zámeckou kapli. Do téže doby spadá i proměna hradního okolí v přírodní park s pseudogotickými doplňky a dvě nové zahrady na parkánu vedle paláce a parková úprava v západní části hradu. Kolem hradní cesty byla vysázena lipová alej.
 
Graficke pismenko Z novogotického charakteru Bítova, jenž mu vtiskla tato poslední přestavba, vychází i novodobá instalace hradních prostor.
 
Graficke pismenko Interiéry přízemí i prvního patra upoutají pozornost návštěvníka výtvarnou koncepcí a mobiliářem, převážně z druhé třetiny 19. století, který byl doplněn i svozem z jiných objektů a souborem slohově příbuzných obrazů německého romantika Ludvíka Schnorra z Carolsfeldu a rakouského malíře Karla Russe. V přízemí je umístěna proslulá sbírka zbraní Maxmiliána z Vlašimi z r. 1726, z nichž jsou pozoruhodné zbraně Mikuláše Zrinského z bojů proti Turkům. Ve druhém patře je expozice vycpaných zvířat, připomínající chovatelskou zálibu posledního majitele barona Haase, který svého času proměnil prostory hradu v zajímavou soukromou zoologickou zahradu. Na hradě je umístěna i knihovna rakouského generála Arnošta Gideona Laudona (1719–1790), která sem byla převezena a je vzácnou sbírkou militarií, map a plánů z období prusko-rakouské sedmileté války.
 
Graficke pismenko Na nově upraveném hradě se po vymření rodu Daunů rychle vystřídali Haugvicové, Zamoyští a Radzivillové. R. 1912 koupil Bítov spolumajitel známé porcelánky ve Slavkově u Karlových Varů, baron Haas z Haasenfeldu, jehož syn Jiří byl také posledním soukromým majitelem hradu. R. 1945 přešel hrad do majetku československého státu.

Text: historie
20.4. 2004 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava, Nakladatelství Svoboda, Praha 1981