zámek Pardubice

Východočeské muzeum a galerie

Rybář a čert

Graficke pismenko Za časů pana Viléma z Pernštejna žil v Kuněticích chudý rybář Bartoš, který byl obdařen sedmi dětmi. Staral se o ně pečlivě, přičiňoval se, jak jen mohl, avšak když roku 1524 nastala drahota následkem neúrody, byl s rozumem svým v koncích. Nevěděl, kde sehnati peníze, jak opatřiti drahé živobytí, zapuditi bídu a utišiti hladové děti.

 
Graficke pismenko Došlo konečně až k tomu, že musela rodina, aby nepomřela hladem, sbírati po lesích kořínky. Tu v zoufalosti proklel rybář svůj život a zavolal na pomoc satana.
 
Graficke pismenko Byla právě půlnoc, když se místností, kde rybář spal, rozlila rudá záře a před rybářem – kde se vzal, tu se vzal – stál satan. „Zavolal jsi mě, máš mě tady. Milerád ti pomohu z nouze, musíš však i ty prokázati mi službu a rozkaz, který ti dám, přesně vyplniti!“ „Jen dovedu-li?“ otázal se rybář nesměle. „Není to úkol nad lidské síly,“ řekl satan. „Hned časně z rána vydáš se bez rozloučení na cestu do země Saské. Tam provedeš to, co ti lidé sami poradí. To, co odtud přineseš domů, musíš chrániti před vlhkem. Neuchráníš-li toho, bude mi náležet tvoje duše!“
 
Graficke pismenko Rybář chtěl klásti ještě další otázky, avšak v tu chvíli začpělo to ve světnici sírou a po satanovi nebylo potuchy. „Snil jsem, či bděl?“ tázal se rybář sám sebe třesoucím se hlasem a rozhlédl se udiveně po světnici. Vtom spatřil vedle sebe ležeti sáček plný zlatých peněz. Zvedl jej, položil na stůl a neotáleje déle, vypravil se na dalekou cestu.
 
Graficke pismenko Dostal se šťastně za hranice a bloudil bez cíle Saskou zemí. Konečně se pustil podél řeky Labe, která mu připomínala domovinu, a dostal se tak do města Wittenberka, kde právě kázal Martin Luther. Šel si ho poslechnouti. „Prokazování pocty sochám je pohanské modlářství!“ volal Luther zaníceně k zástupu, tísnícímu se před kostelem svaté Voršily. „Pro uctívání mrtvých soch nemohou modlitby vaše proniknouti k živému Bohu. Zničte je, obraťte je v popel a prach, uctívejte ducha a nikoliv hmotu!“
 
Graficke pismenko Na ta slova vnikl rozvášněný dav do kostela, přinesl odtud sochy, roztloukal je kladivy a štípal sekerami. S posměchem byla přinesena i socha svaté Juliany, držící na řetěze satana. I na tu se lidé vrhli a roztříštili ji na kusy.
 
Graficke pismenko Bartoš v ustrnutí přihlížel nevídanému divadlu a naslouchal zvědavě řečem, které mezi sebou vedli diváci. „Toho čertíka by si měl některý papeženec vzít s sebou na památku a doma si ho slepit,“ prohodil jeden z nich a Bartoš v tu chvíli prohlédl, proč byl poslán do Saské země a proč jeho kroky byly řízeny právě sem, na wittenberské náměstí. Když se dav rozešel, přistoupil nenápadně v ta místa, kde ležel rozbitý čertík, a rychle posbíral všechny kusy. S kořistí pak spěchal ihned k domovu.
 
Graficke pismenko Vrátiv se do Kunětic, kde zatím nastaly jeho rodině lepší časy, pustil se rybář do práce a čertíka pečlivě slepil. Tu – kde se vzal, tu se vzal – objevil se před ním zase satan. Pochválil ho, že dobře splnil svůj úkol, a připomněl mu, že rozlepí-li se soška vlhkem, propadne mu navždy svou duší. „Budeš-li potřebovat nových peněz, polib jen tuto mou sošku a ihned tu budeš míti váček s dukáty!“ řekl satan a zmizel tak tajuplně, jak se objevil.
 
Graficke pismenko Rybář ukryl čertíka do bedny, avšak sotvaže ulehl do postele, ležel čertík vedle něho. I poznal rybář, v jak krutá upadl osidla! Nemohl od nynějška provozovati rybářství, ba nesměl ani vyjíti z domu, aby nezmokl a neztratil tak duši, neboť čertík ho všude doprovázel.
 
Graficke pismenko Rybářova žena, odhalivši mužovo tajemství, byla téměř zoufalá. Dušovala se, že by raději zemřela, nežli aby z rukou satanových přijímala dary. Časem si však zvykla na blahobyt a žádala na muži nových a nových peněz. Přátelé Bartošovi však na rybáře zanevřeli, neboť když viděli, jak dobře si žije bez práce, domnívali se, že se přidal k lupičům a že si tak nečestně opatřuje peníze.
 
Graficke pismenko Pověst ta se dostala do hradu na Kunětické hoře. Když se tu pánovi z Pernštejna jednoho dne ztratil zlatý pohár, padlo podezření na Bartoše. Poslali k němu zbrojnoše, aby prohledali jeho dům. Zbrojnoši sice pohár nenašli, zato však jim padly do rukou zlaté dukáty. Když nechtěl říci, odkud je má, zatkli ho a odvedli na hrad do vězení.
 
Graficke pismenko Brzy na to zasedli nad ním k soudu. A když i poté setrval v mlčení, použili útrpného práva, aby ho donutili k přiznání. Napjat na skřipec počal Bartoš strašlivě bědovati a konečně, aby se zbavil muk, doznal se, že uloupil zlatý pohár a prodal za dukáty.
 
Graficke pismenko I byl odsouzen k smrti a měl býti vpleten v kolo. Před popravou přišel k němu hradní kaplan, aby mu udělil svátost umírajících a připravil ho na smrt. Pohnut v hloubi duše a jat smrtelnou úzkostí, že nejen jeho tělo, nýbrž i jeho duše bude zahubena – neboť právě panovaly deště a čertu hrozilo zvlhnutí – vyzpovídal se kaplanovi a vyjevil mu svoje tajemství.
 
Graficke pismenko Kaplan vyhledal hradního pána, oznámil mu, že byl na smrt odsouzen člověk nevinný.
 
Graficke pismenko Pán poručil, aby byl znovu mučen. I svlékli ho a počali ho páliti na bocích pochodněmi. Zpozorovali po jeho boku čerta, přiložili k němu pochodeň. Trvalo chvíli, nežli plameny zachvátily sošku, avšak nakonec ji přece oheň strávil. Bartoš úpěl bolestí a utrpením téměř již zmíral, když tu přispěchal zámecký posel s rozkazem, aby ihned ustali v mučení, že je Bartoš nevinen, že se pohár našel.
 
Graficke pismenko Propustili nešťastníka, museli ho však donésti do jeho chaty, neboť byl tak vysílen a zmořen, že se nemohl na nohy postaviti. Dlouho ležel, trpě nevýslovná muka, nicméně přece jen ranám nepodlehl. Znenáhla se uzdravoval, až konečně mohl opět choditi a vrátiti se k svému bývalému povolání. Zapomněl na prožité bědy a s chutí opět pracoval, jsa rád, že se zbavil kletého satana, který mu přinesl tolik utrpení.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.