zámek Pardubice

Východočeské muzeum a galerie

Pernštejnský poklad

Graficke pismenko Páni z Pernštejna nezadali si v bohatství a moci s pány z Růže, vládci jižních Čech. Patřily jim rozsáhlé kraje východočeské i statky a hrady na Moravě. Příjmy z nich plynuly do Pardubic, jež zejména za Viléma staršího z Pernštejna měly svůj zlatý věk. Pan Vilém byl znamenitý hospodář. Zvelebil polabské kraje založením náhonů, rybníků a stok a zastával i výnosný úřad nejvyššího hofmistra. Přitom byl šetrný a hospodárný, takž se lidé domnívali, že shromažďuje v zámku veliké poklady.

 
Graficke pismenko Totéž bájili i o jeho nástupci a dědici panství pardubského Vojtěchovi, který zemřel bezdětek v 34. roce svého věku a byl pochován před hlavním oltářem chrámu svatého Bartoloměje v Pardubicích.
 
Graficke pismenko O jeho hrobu se bájilo, že do něho byl tajně vložen poklad Pernštejnů. Pověst tuto podporoval i pomník, jejž dala poříditi v kostele ovdovělá choť Vojtěchova Johanka z Vartemberka. Pan Vojtěch byl na něm vytesán v rytířském odění, s mečem v pravici a pohledem upřeným k hlavnímu oltáři – jako byl stál na stráži u svého pokladu. Každého, kdo v duši zatoužil po skrytém pokladu pernštejnském, pojímal strach při pohledu na sochu páně Vojtěchovu, takže se nikdo neodvážil odvaliti náhrobní kámen a sestoupiti do temné hrobky.
 
Graficke pismenko Až po letech vyskytl se při chrámu srdnatý kostelník, který si umínil, že vnikne do hrobky a zmocní se pokladu. Poněvadž sám nestačil na tento odvážný sutek, přemluvil druhého kostelníka, aby mu byl pomocen v dílu, a slíbil mu, že se s ním rozdělí o veškeren nález.
 
Graficke pismenko V noci se tajně vloudili do kostela, nazvedli pákou těžký mramorový kámen, který uzavíral vchod do hrobky. Kostelník, který zosnoval vyloupení hrobky, rozžehl svíci a chystal se sestoupiti dolů. V tu chvíli zafičel z hrobky vítr, až plamen zaplápolal, a v podzemí zaskuhral temně hlas: „Do roka a do dne se sejdeme!“
 
Graficke pismenko Pod oběma odvážlivci se zachvěla kolena, studený pot jim vyvstal na čele. Nemeškali déle, spustili nazdvižený kámen a rychle, jako běsy štváni, prchali z chrámu.
 
Graficke pismenko Bázeň, která posedla oba kostelníky, brzy vyprchala. V běhu všedních dní zapomněli na strašidelný příběh, hrobka v kostele přestala je děsiti.
 
Graficke pismenko Když minul rok, padla na toho z nich, který se chystal sestoupiti do hrobky, podivná, smrtelná úzkost. A příštího dne, jak bylo prorokováno, se i stalo: odvážlivec se náhle skácel k zemi a vypustil duši.

Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.