Graficke pismenko O provoz stavení se současné majitelce, paní Dostálové, stará litomyšlský rodák z Lánů, pan Koukol. Ten mi ochotně dům otevřel, vpustil mě dál a nechal mě projít celou stavbu, do které když vkročíte, ovane vás nekompromisně závan historie a tajemství. Ten dům prostě voní historií! Stejně trpělivě mi pak pan Koukol odpovídal na všechny mé otázky a bylo vidět, že má opravdu historii katovny v malíku. Když už později nesloužila mistru popravčímu, byla středně velkým statkem a některé z jejich noblesnějších místností byly pronajímány personálu a ostatním lidem. V té době už zcela jistě vymizelo z mysli lidí opovržení, kterým trpěli katové za dob své popravčí slávy.

 
Graficke pismenko Budova samotná je rozdělena do tří obytných částí a je takřka celá v původním stavu, včetně střech a krovů, vyjma několika malých, stavebních úprav a nutnosti posunout přední zídku cca o 150 cm, kdy ustupovala rozšiřující se ulici. Výjimku tvoří jediná moderní vymoženost, a tou je splachovací WC, které je situované v pravé části budovy. Jeho vybudováním byl zaslepen jeden ze vchodů do staré kuchyňky. Veškeré inženýrské sítě, tedy odpady, jsou ale původní a vedou do ztracena pod pozemek zahrady, kde je patrně velký septik s trativodem, k říčce a ke hnojišti. Levý trakt, tvořící písmeno L je dnes malou technickou místností, která svého času sloužila jako obytná a disponuje i průlezným komínem. Je součástí levého traktu budovy a ten byl vyhrazen pomocnému personálu, tedy holomkům. Jeho součástí je zděný průchod do zahrady a k zadní části domu, kde byl původní vchod, otočený tváří od ulice. Dodnes jsou zde jasně patrné fragmenty zahradních schodů a domovního schodiště, které vede ke vchodovým dveřím v zadním traktu budovy od západu a stejně tak od východu. Část budovy vpravo od průchodu sloužila taktéž pomocnému personálu. Dům je velice důmyslně postaven, takže jeho půdorys kříží dvě chodby. Severo-jižní chodba prochází středem budovy a lze se jí dostat jak na dvůr, tak před dům, do sklepení a na půdu. Stejně tak do pravého traktu, který byl lepší částí domu, kde přebýval kat se svou rodinou. Zde je kuchyňka a tři pokoje, včetně komůrky pro hospodyni v prvním patře. Chodba tvoří zároveň velkou předsíň a lze z ní přejít i do levé (spíše levo-střední) poloviny domu. Zde je opět kuchyň, dílna a dvě další, obytné místnosti. Naprosto unikátně vymyšleno, provedeno a stoprocentně účelově vyhovující. Do levé části budovy se tedy dostáváme příčnou předsíní, východo-západní. Ta vlevo ústí přímo do pokoje, kterým lze projít přes další obytnou místnost do personální kuchyně. Vpravo pak do dvou pokojíků s průchodem do kuchyňky.
 
Graficke pismenko Docela jinou kapitolou je ovšem sklepení. Vchodem z hlavní předsíně sestupuji po schodišti do tmavé sklepní chodby, která opět rozděluje budovu na východní a západní část. Vlevo sklepení, vpravo sklepení. Klenuté chodby, svažující se do sklepních prostor s kamennou klenbou, prokládanou cihelnými prvky, s výklenky pro svíce, větracími okénky a prostory pro ukládání potravin. Vše dokonale plní dodnes svůj účel. I absence elektřiny je zde půvabná a žádoucí. Naprosto unikátní a chytlavé. Plný dojmů a pavučin stoupám po sklepním schodišti opět na světlo Boží a pokračuji dalším schodištěm do prvního patra s malou předsíňkou, pokojem a komůrkou. Přede mnou jsou bytelné, ocelové dveře na podval půdy. Nutno s nimi chvíli zápasit, protože sem moc lidských duší nezabloudí, ale podařilo se a já mám opět možnost vidět účelně a do detailu promyšlené uspořádání stavení, které kdysi postavil neznámý mistr ostrého meče, tolik lidmi opovrhovaný. Dva podvaly, opět rozděleny pro oba domovní trakty, sloužily jako sklad a spíž v jednom. Vcelku úhledný pořádek, spousty prachu a zapomenutých životních příběhů. Z podvalu se dostávám na hlavní půdu, tedy přesněji řečeno, stoupám opět po schodech vzhůru. Vrchní půda už není rozdělena na dvě části, ale splynula v jeden půdní prostor, odkud měl možnost mistr kominický vyčistit další dva průlezné komíny, které jsou situovány opět pro každou polovinu domu zvlášť. Krov valbové střechy sice poznamenal zub času, přesto však drží jak má a do domu nezatéká. Vracím se zpět a spolu s panem průvodcem procházíme na zahradu. Průchod jsme zvolili opravdu neobvyklý. Přes zřícenou hospodářskou místnost, kterou už původní majitel, tedy rodina Dočkalů, znovu neobnovovala. Patrné je ovšem zazděné domovní okno, půdní průchod s veřejemi a základy místností. I tato část disponovala jedním obytným pokojem. Hned vedle, tedy úplně v pravé části hospodářství je taktéž původní skladiště nářadí, schody k půdním dveřím, které již dnes vedou „do nikam“, kůlna, dřevník a suché WC. Zcela vpravo pak leží hnojiště, je zde branka na vcelku rozlehlou, v současnosti neudržovanou zahradu a kůlna, kde v dobách minulých ukládal popravčí své nástroje a pomůcky. Ta sousedí s dřevěnými vrátky v kamenné zídce, kudy se do dvora vjíždělo. Dřevěná okna mají ostění z pískovce, stejně jako většina vchodů a dveří. Jen jednu vnitřní zárubeň bylo nutno vyměnit za dřevěnou, protože se už rozpadala. Na stavbu obvodových zdí i katovny bylo použito kamene z blízkého lomu a cihel. Spáry jsou většinou z hliněné malty, někde je ovšem kámen precizně skládán na sebe bez pojiva. Omítky vně i uvnitř budovy jsou velice zachovalé, zalíčené vápnem a vápennou barvou. Schodiště i prahy jsou ze dřeva a poměrně zachovalé. Pouze sklepní stupně jsou z kamene. Východní polovina obvodové zdi je po přesunu o 1,5 metru vyzděna už z cihel a vápenocementové malty. Celkový dojem je naprosto úchvatný, až elektrizující. Z každého kousku zdi cítíte dech historie a účelnosti. Nelze to napsat jinak, než že děkuji za tento nevšední, úžasný zážitek.

Text: popis
9.1. 2013 - Jaroslav Šefčík, http://www.hrdelnipravo.cz/katovny/litomysl.html

Warning: file_get_contents(/var/www/hrady/https/adv/google.obsah-blok.txt): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/hrady/class/class.adv.php on line 182