Omluvte chyby na serveru způsobené migrací na nový hardware! Na odstranění se pracuje.
Hrady.cz

Graficke pismenko Po Boskovicích se psal jeden z nejvýznamnějších moravských panských rodů, který měl v erbu sedmizubý stříbrný hřeben v červeném poli. O vzniku hradu i domnělém praotci rodiny Boskoviců existuje pověst, zachycená již Bartolomějem Paprockým z Hlohol v Zrcadle slavného markrabství moravského z r. 1593. Jejím jádrem je vyprávění o ptáčníku Velenovi, jemuž moravský markrabě udělil lénem krajinu, kde byl později vystavěn hrad Boskovice.

 
Graficke pismenko Podle hradu se psal již v r. 1222 Jimram z Boskovic. Původní boskovický hrad byl menší raně gotickou opevněnou stavbou západně od pozdějšího hradu, z níž se zachovalo hlavně základové zdivo palácové části a stopy opevnění – příkopy a valy. Tento malý hrad byl pobořen r. 1312 vojskem krále Jana Lucemburského, když se vzbouřil Arkleb z Boskovic (1292–1342); byl však ve 20. letech 14. století znovu postaven.
 
Graficke pismenko Boskovický hrad byl znovu vyvrácen na konci 14. století za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem a dnes se z něho zachovaly pouze nepatrné zbytky. Zbořený hrad i Boskovice koupil od Tasa z Boskovic Heralt z Kunštátu, který patřil ke královskému dvoru, kde rozhodoval spor mezi oběma markrabaty. Markrabě Jošt mu dal souhlas k vybudování nového hradu.
 
Graficke pismenko Heralt z Kunštátu zahájil jeho výstavbu před r. 1398. Na místě původního raně gotického hradu vybudoval pouze předsunutý strážní objekt a stavbu vlastního hradu začala východně odtud, na místě vhodnějším pro rozsáhlejší a nedobytnější objekt. Heraltův hrad zaujímá ústřední část dnešního areálu. Jeho nepravidelný tvar vymezuje plášťová zeď, k níž zvenčí přiléhá na severovýchodě vstupní brána. Na jižní straně byl vystaven obytný palác, doplněný na východě a západě věžemi. K prostorám prvního patra náležel hlavní sál s charakteristickou obkročnou klenbou. Hradní celek vytvářel jednolitou hmotu, neboť plášťová zeď, palác a věže se výškově mnoho nelišily. Pro způsob výstavby, příznačný pro dvorské stavitelství Václava IV., a zvláště pro tvarosloví částečně zachovaných kamenických článků hradního sálu byla stavba připisována přímo Václavově dvorské huti. Nasvědčovaly by tomu i vztahy Heralta z Kunštátu k Lucemburkům.
 
Graficke pismenko V r. 1418 drželi hrad Boskovice Boček a Viktorín z Kunštátu, v r. 1424 se jej i s předsunutým strážní objektem zvaným Bašta zmocnili husité. R. 1434 vlastnil boskovické panství pozdější český král Jiří z Poděbrad († 1471). Ten si chtěl rod pánů z Boskovic zavázat, a proto v r. 1458 postoupil hrad zemskému hejtmanu Vaňkovi z Boskovic († 1465). Tím se tedy opět dostal do držení rodu, který jej založil. Pánové z Boskovic vlastnili pak hrad až do r. 1547.
 
Graficke pismenko Boskovicové patřili v 15. století k nejvýznamnějším panským rodům na Moravě a zastávali významné hodnosti a úřady. Jeden z nich, Vaněk Letovický z Boskovic, proslul r. 1453 řečí na obranu Moravanů. Po něm držel rodový majetek jeho syn Václav (od r. 1465), který se jako nejvyšší komorník olomouckého zemského soudu zasloužil o to, aby zápisy do zemských desk byly psány česky, a nikoli jako dosud latinsky. Významnou politickou postavou se stal Jaroslav z Boskovic (1452–1485), tajný rada a kancléř uherského krále Matyáše Korvína. Jeho závratnou kariéru zmařilo nařčení ze zrady; Jaroslav z Boskovic byl ve Vídni na dnešním Lobkovickém náměstí v r. 1485 sťat a pohřben ve svatoštěpánském kostele. Jeho bratr Ladislav Velen z Boskovic (1455–1520), jeden z nejvzdělanějších šlechticů své doby, který opustil vysoké církevní úřady, aby se mohl ujmout správy rodového majetku, vystavěl kostely v Boskovicích a v Chornici, radnici v Boskovicích a zámek v Moravské Třebové, kde ponejvíce přebýval. Boskovickému kostelu věnoval iluminovanou Boskovickou bibli z let 1414–1417, uloženou dnes v Univerzitní knihovně v Olomouci. Osudy posledních Boskoviců již nejsou spjaty s jejich rodovým sídlem, ale s jinými zámky, zejména s Černou Horou, Bučovicemi a Moravskou Třebovou. Tísněni hospodářskými poměry prodali v r. 1547 Boskovice hornickému podnikateli Šimonu Ederovi ze Štiavnice, povýšenému nedlouho předtím do rytířského stavu a obdařenému erbem zkřížených hornických kladívek.
 
Graficke pismenko Stavební úpravy hradu v průběhu 15. století, zvláště za Ladislava Velena z Boskovic, nebyly nijak rozsáhlé. Nová velká stavební etapa v dějinách boskovického sídla začala za nových držitelů, Ederů, a jejich nástupců. Nejdříve se začalo se stavbou nového pásu hradeb, posílených baštami (výpadní branka z r. 1547), a Šimon Eder dal provést i určité úpravy v prostoru hradního paláce. Práce na přestavbě hradu pokračovaly i za dalšího majitele, Jaroše Morkovského ze Zástřizl. Tehdy vznikla renesanční hláska, byly postaveny přilehlé budovy vstupní brány a dokončeno pevnění. Stavební práce skončily za Jarošova nástupce Václava staršího Morkovského ze Zástřizl (1583–1600). Tento vzdělaný muž, udržující styk s proslulým kalvínským teologem Theodorem Bezou ze Ženevy, vybudoval na boskovickém hradě vzácně vybavenou zbrojnici a založil zde i rozsáhlou knihovnu. Další držetelé hradu z rodu pánů ze Zástřizl se rychle střídali. Po smrti Jana Bohuše ze Zástřizl v r. 1687 panství přešlo na vdovu (asi padesátiletou) Zuzanu Prakšickou ze Zástřizl; nerovným sňatkem připadl hrad v r. 1690 jejímu novému (čtyřiadvacetiletému) manželu Valteru Xaverovi z Ditrichštejna.
 
Graficke pismenko Hradní stavba již Ditrichštejnům nevyhovovala, a proto začali budovat nákladnou zámeckou rezidenci poblíž středu města, za radnicí. Na tuto stavbu však používali zdivo hradu, takže už r. 1707 byla značně pobořena vyhlídková věž a bašta.
 
Graficke pismenko Přesto však byl hrad i nadále obýván (do r. 1729) a dokonce i opravován. V r. 1706 byly například vybudovány před vstupem do hlavní brány rozsáhlé konírny a před nimi příkopy naplněné vodou.
 
Graficke pismenko Podle zachované veduty se hrad tyčil na nezalesněném kopci, měl charakteristické věže a hradní kapli a byl opevněn hradbami. Do r. 1733 byla na hradě vrchnostenská kancelář; pak byla převedena do nového zámku. V důsledku ztráty své funkce hrad chátral. Na správcův rozkaz byla stržena hradní střecha na zdivo pro vrchnostenské stavby ve městě i v okolí.
 
Graficke pismenko Vlivem neustálého rozebírání zdiva i v 19. století zmenšil se areál hadu na minimum. Dochované zříceniny byly zajišťovány v r. 1929 a po sesutí zdiva paláce znovu v r. 1942. Systematické stavební zabezpečovací úpravy započaly však až po r. 1945, po zestátnění hradu. Byla upravena renesanční brána v předhradí a hláska byla adaptována pro lapidárium a vstupní síň.
 
Graficke pismenko Z nepatrných zbytků původního zdiva si těžko můžeme učinit představu o někdejším vrcholně gotickém a renesančním hradě. Mohutné hradební zdi jsou jen kulisou propadlých stropů a kleneb, které připomínají dobu rozkvětu hradních sálů a prostor.
 
Graficke pismenko V hořejším rohu brány se dochovala jediná dřevěná kladka, která je posledním zbytkem někdejšího padacího mostu, jenž vedl přes příkop, dnes zcela zasypaný. Po levé straně hradu byla hlásná věž se střílnami i s cimbuřím. V nádvoří zříceniny jsou zachovány tři polozasypané brány s erby držitelů hradu. V přízemí byly zbrojnice a věznice i proslulá hladomorna, hluboká 15 m, která je dnes úplně zaházená sutinami. Z hradních zajímavostí je třeba zmínit se i o studni, která je hluboká 96 m a má výbornou pitnou vodu, jež se čerpá šlapacím kolem. Studna je dodnes v provozu. Úvodní expozice ve zmíněném lapidáriu nás seznamuje s historií objektu, jeho vznikem, slávou i úpadkem s přihlédnutím k významným událostem i osobnostem.

Text: historie
20.4. 2004 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava


© Copyright 1995-2019 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076
, RSS, Vaše oblíbená místa,
Zavřít reklamu