Graficke pismenko Dnešní Zábrodský mlýn byl založen krátce před rokem 1709, původně jako mlýn Podhrázský. Vzhledem k tomu, že všechny rohy původního stavení jsou kulaté; založené na opotřebovaných mlýnských kamenech (pískovcové mlýnské kameny vydržely max. jeden rok; poté bývaly používány jako stavební materiál); je pravděpodobné, že mlýn byl postaven na místě staršího mlýna, ze kterého opotřebované mlýnské kameny pocházely – snad vyhořel při velkém požáru Spáleného Poříčí r. 1620.

 
Graficke pismenko Do mlýna byl jako panský mlynář dosazen Jiří Ježek. Měl stanoveno dvakrát ročně odvádět vrchnosti 25 zlatých a jednou ročně nařezat kopu špalků. Po r. 1721 zde mlel Václav Ježek. R. 1730 byl zdvojnásoben odvod vrchnosti, v té době zde mlel Václav Forštel. R. 1750 koupil Antonín Forštel mlýn od vrchnosti. R. 1789 na mlýně mlel jeho syn, Josef Forštel. R. 1848 se jako majitel mlýna i s polní pilou zmiňuje Filip Hála. Po Josefu Hálovi, posledním mlynáři z rodiny Hálovy, převzal mlýn Emanuel Holý.
 
Graficke pismenko Od V. Holého si mlýn r. 1932 mlynář Jaroslav Zábrodský nejprve pronajal a později koupil. R. 1934 nechal mlýn s výkonem 30 – 40 q obilí/týden moderně přestavět. Druhá modernizující přestavba mlýna byla provedena r. 1942, čímž se zvýšila jeho výkonnost na 250 q obilí/týden. Mlýn s horním náhonem, vedeným ze Zámeckého rybníka (spád 3,4 m) pohánělo vodní kolo o průměru 2,8 m, šířce 1,3 m a výkonu 16 koní.
 
Graficke pismenko Jaroslav Zábrodský chtěl mlýn koncem 40 let 20. stol. znovu modernizovat instalací dvou Francisových turbín a rozšířit mlýn o pekárnu (synové byli vyučení pekařem, mlynářem, cukrářem), k tomu však již nedošlo. Mlýn přestal sloužit poté, co mlýnice r. 1956 vyhořela. Jak zmiňuje Jan Zábrodský, syn Jaroslava Zábrodského, je možné že požár založil sám mlynář, který odmítal nucené vystěhování rodiny z mlýna. Při požáru mlýnice shořelo veškeré vnitřní zařízení, ale obytná část zůstala stát. Rodina Zábrodských zde bydlí do dnes.
 
Graficke pismenko Mlýn byl poté zrekonstruován, nové mlýnské kolo vyrobil v r. 2005 sekerník pan Mikiska (sekerník – tesař, specializující se na výrobu dřevěných strojů a zařízení, především mlýnů a hamrů), jeho výrobu uhradilo město Spálené Poříčí.
 
Graficke pismenko Raritou jsou kamenné vantroky (vodní náhon; koryto k mlýn. kolu) ze žulových desek.

Text: historie
8.1. 2012 - E. Horáková podle vyprávění J. Zábrodského, Toulky po vodě - mlýny na přítocích řeky Úslavy, Vendula Hnojská, Muzeum jižního Plzeňska r. 2011