Graficke pismenko Zámek v Lednici, rozložený uprostřed romantické scenérie jihomoravských lužních lesů a rybníků na pravém břehu řeky Dyje, je jedním z nejznámějších zámků v Čechách a na Moravě. Ves Lednice se poprvé připomíná v r. 1222, kdy ji spravovali místní vladykové Adamar a Lipert z Lednice. Ti si tu brzy poté vybudovali tvrz, která měla střežit významný přechod při řece Dyji na cestě spojující sever s jihem. V držení rodu z Lednice nezůstala tvrz dlouho; jako další vlastník se připomíná rod Sirotků, z nichž Ortlín Sirotek postoupil v r. 1322 tvrz s dvorem Janu z Lichtenštejna. V držení Lichtenštejnů zůstala Lednice – s krátkou přestávkou v 1. 1571 – 1576 – až do r. 1945, zpočátku jako léno (1322 – 1582), později jako vlastnictví. Stala se střediskem lednického panství, které spolu s Valticemi a Břeclaví tvořilo komplex lichtenštejnských držav s Valticemi a Břeclaví tvořilo komplex lichtenštejnských držav na jižní Moravě. Po česko-uherských válkách v druhé polovině 15. století byla jižní Morava částečně vylidněna. Nastupující režijní hospodářství přispělo ke generální přeměně kraje kolem Lednice vybudováním soustavy lednicko-hlohoveckých rybníků. Kolem Zámeckého, Prostředního, Mlýnského a Hlohoveckého rybníka byl vytvořen přírodně krajinářský komplex, stavebně koncipovaný v dalších staletích, který nemá v tomto směru v našich zemích obdoby a řadí se k nejvýznamnějším uměleckokrajinářským územím v Evropě Vůbec. Před r. 1585 přebudoval Hartman z Lichtenštejna starou tvrz v renesanční zámek, protože v r. 1587 – po jeho smrti – se zdůrazňuje, že zámek je v dobrém stavu. Lednický zámek, který Lichtenštejnové od počátku 17. století budovali jako svou rezidenci, měl reprezentovat i tehdejšího představitele rod Karla z Lichtenštejna, jehož politické kariéře se mělo vše podřídit. Proto také přestoupil ke katolictví a stal se i předním stoupencem pozdějšího císaře Matyáše. Za jeho oddanost, oblibu i finanční výpomoc mu byl udělen titul knížete, jehož směl od té doby užívat nejstarší člen rodu. V r. 1614 získal i opavské knížectví. Po bělohorské tragédii mu byla svěřena správa Čech s úkolem potrestat účastníky odboje, vojensky zemi okupovat a rekatolizovat. Jako místodržitel se stal faktickým pánem Čech a při výkonu své moci se značně obohatil nejen finančními transakcemi, ale i levným nákupem zkonfiskovaných panství, která připojil k lichtenštejnskému dominiu. To se již dříve rozšířilo jeho sňatkem s Annou Marií z Boskovic i sňatkem jeho bratra Maxmiliána s její sestrou Kateřinou o Boskovice, Černou Horu, Bučovice, Plumlov a Prostějov. Vlastním budovatelem Lednice a lednického areálu se však stal jeho syn Karel Eusebius, který se usídlil v blízkých Valticích a celý svůj život († 1684) věnoval rozsáhlým úpravám lednicko-valtického panství. V Lednici vyrostl rozsáhlý komplex zámku i hospodářských budov. Dochované účty ukazují, že Karel Eusebius se snažil povolat do Lednice významné umělce. Tak například v r. 1632 vyplatil značné částky štukatéru Bernardu Bianchimu. Z účtů téhož roku je patrné, že současně budoval i lidnický park, v němž dvorní kameník Petr Materna zhotovil větší počet kašen a stavitel Petr Tencalla měl vypracovat návrhy na zřízení šesti dalších. V r. 1635 byla k výzdobě parku vystavěna osmiboká kašna s vodotryskem od Wolfa Grubera. Současně se Karel Eusebius postaral i o vybudování oranžérie, předchůdkyně dnešního proslulého lednického skleníku. Lednický zámek měl být honosným sídlem, které by zpříjemňovalo život šlechtické společnosti. proslulý architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu se podílel na projektu zámecké jízdárny a stájí a snad také on a po něm od r. 1690 Domenico Martinelli podstatně zasáhli do charakteristických úprav stavby. Tak vznikl barokní zámek s jízdárnou i rozsáhlou zahradou. Rovněž 18. století vtisklo lednickému areálu charakteristické rysy. Již v r. 1715 vybudovali Lichtenštejnové uprostřed lednicko-hlohoveckých rybníků lednicko-valtickou alej, která spojila obě panská sídla, Lednici a Valtice. V r. 1717 byl u zámecké rezidence zřízen nový, 180 m dlouhý rybník. V druhé polovině 18. století byl zbourán dosavadní gotický kostel, čímž byly dány předpoklady k nové, klasicistní přestavbě části zámku v 1. 1766 – 1772. Zámek se rozšířil o druhé nádvoří tím, že přibyla dvě jižní křídla a na místě zbořeného kostela byl vystavěn farní kostel sv. Jakuba a proti němu obytné křídlo. Mezi zámkem a jízdárnou vznikl čestný dvůr, který se zachoval dodnes. Koncem 18. a počátkem 19. století byl přebudován a rozšířen i zámecký park. Dominoval svou úpravou ve tvaru hvězdy a udivoval řadou romantických objektů v osách průhledů, jako například Hardtmuthovým minaretem z 1. 1797 – 1802 nebo řadou neobvyklých zámečků (umělá zřícenina Janova hradu z r. 1807, Apollónův chrám z r. 1817, Tři Grácie z r. 1825, Hraniční zámek z r. 1816, Rybniční zámek z r. 1816 a četné jiné). V 1. 1805 – 1811 přeměnil architekt Fanti klasicistní park v romantický tím, že vybudoval zámecký rybník s 15 ostrovy. K posledním velkým stavební úpravám lednického zámku došlo v minulém století. V r. 1815 architekt Josef Kornhäusel nejprve přestavěl v empírovém slohu zahradní křídlo zámku a v 1. 1843 – 1845 byl postaven na východní straně zámecké budovy skleník, který podle vzoru londýnské zimní zahrady projektoval Angličan Devien. Vstupní prostor a spojení mezi skleníkem a zámkem tvořil květinový sál. za ním se rozprostírala kruhová jídelna, z níž se napravo vcházelo do velkého kulečníkového sálu a nalevo do hudebního sálu. Květinový sál se při různých příležitostech upravoval a měnil v zámecké divadlo, které se těšilo značné popularitě, protože zde hráli významní umělci z blízké Vídně. V 1. 1846 – 1858 byla uskutečněna přestavba interiérů e exteriérů lednického zámku v tehdy módním slohu anglické novogotiky. Plány vypracoval mladý vídeňský architekt Jiří Wingelmüller, kterého po jeho předčasné smrti vystřídal od r. 1848 jeho asistent Jan Heidrich. Úpravou vznikl komplex budov o osmi křídlech se čtyřmi dvory, dvěma věžemi, barokní jízdárnou po levé straně a skleníkem zasazeným do rámce parku. Mezi zámkem a tzv. kuchyňským křídlem vzniklo spojovací křídlo s vedlejším schodištěm. Přebudován byl i kostel sv. Jakuba, bylo prodlouženo kněžiště, přistavěny dvě věže a otevřena předsíň. Hlavní oltář je dílem Františka Ittenbacha a kazatelna Františka Reidengera. Také interiéry dostaly novogotickou úpravu. V knihovně se dochovaly původní skříně ze 17. století; charakteristické jsou samonosné točité schody, vzácný reliéf stromu života ze slonové kosti, udivují i kazetové stropy v jídelním a tanečním sále a část mobiliáře. V tanečním sále je velký obraz J. Schlössera Perseus a Andromeda. V traktu dnešního zemědělského muzea byly umístěny ložnice s budoáry, pracovny, šatny, koupelny a salóny pro snídaně. Novým úpravám zámku bylo nutno přizpůsobit i okolí. Park byl rozšířen na jih přes zámecké i obecní pozemky, byl zbourán hospodářský dvůr, zasvé vzala i dosavadní lednická radnice, v r. 1880 byly vykoupeny usedlosti v Dlouhé ulici. Proto byla dosavadní silnice přeložena dále na jih, přemístěno náměstí a vybudována dnešní radnice. Na takto získaném prostoru byl zřízen anglický park a francouzská zahrada. Současně architekt Karel Weinbrenner předložil návrhy na vybudování fary, kaplanky, dnešního hostince, hospodářských stavení i bytů pro zaměstnance; v r. 1900 k nim přibyla ještě kašna na náměstí. Lednický zámek se řadí k nejvýznamnějším projevům vrcholného romantismu na území našeho státu. Jiří Wingelmüller zde uplatnil výsledky svého studia ve Francii i ve Skotsku a veškeré praktické zkušenosti. Podařilo se mu vytvořit mimořádně cenný projekt a soustředit kolem sebe řadu umělců a řemeslníků, kteří dovedli jeho plány a myšlenky přeměnit ve skutek. V r. 1945 se stal zámek a celý lednický areál národním majetkem a je spravován Krajským střediskem státní památkové péče v Brně. Ošetřování skleníku, péče o park a část vedlejších traktů byla svěřena zahradnické katedře Vysoké školy zemědělské v Brně. V patrech hlavní zámecké budovy je umístěno muzeum myslivost. Rozsáhlý lednický park, který přechází ve volnu upravenou krajinu, je nazýván „zahradou Evropy“. Přitažlivost celého areálu zvyšují lednické rybníky, jež se staly ideálním hnízdištěm vodního ptactva a byly zařazeny do systému mezinárodních ornitologických rezervací.

Text: historie
15.9. 2002 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Morave a ve Slezsku / Jižní Morava

tianDe Praha

První zmínka pochází z roku 1222, kdy zde stála gotická tvrz s dvorcem, kterou český král Václav I. propůjčil roku 1249 rakouskému šlechtici Siegfriedu Sirotkovi. Dalšími majiteli se na dlouhou dobu, přerušenou jen krátkou přestávkou, stali Lichtenštejnové. Roku 1322 koupil od Siegfrieda lednické pa…
historie - nformace: www.domek.cz

Legenda o praotci Lichtenštejnů

Praotec Lichtenštejnů, který žil před mnoha stoletími, byl chudý horník a celé dny v podzemních štolách doloval rudu. Byl to člověk poctivý a velmi pracovitý. Svou urputnou prací si však vydělal jen na skromné živobytí. Nikdy si nestěžoval, jenom doufal, že se mu snad povede lépe. Jednou zase kopal …
pověsti - Informace: www.domek.cz
Součástí Lednického parku je i proslulý minaret, který je nejstarší romantickou stavbou Lednicko-valtického areálu. Postaven byl podle projektu J.L. Hardtmutha v letech 1797-1802 v maurském slohu (největší stavba tohoto druhu v neislámských zemích). Ceková výška je přes 60 metrů. Z jednopatrové hran…
turistické - mapa 1:50 tis. KČT č. 88
© Copyright 1995-2019 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076
, RSS, Vaše oblíbená místa,
Zavřít reklamu