Zámecký park

Graficke pismenko Buchlovická zámecká zahrada a park představují jedny z našich nejvýznamnějších památek tzv.historické zeleně, tvořící neoddělitelnou součást reprezentační architektury šlechtického sídla. Zahrada byla zakládána současně s výstavbou zámku od počátku 18.století ve stylu, který korespondoval s atmosférou samotné budovy, ovšem před polovinou 18.století byla upravena ve francouzském stylu. Terén svažující se od západu k východu, si vynutil její terasovité uspořádání. Terasy byly řazeny na průhledovou hlavní osu zahrady, která začínala konírnami horního zámku, procházela sallou terrenou hlavní budovy, pokračovala dále na východ přes parter k okrouhlému bazénu s hudebními putti a končila obeliskem.

 
Graficke pismenko Nejvýše položenou horní terasu zaujímalo zámecké nádvoří, jehož střed ovládala kašna ve tvaru kvadribolu s obeliskem uprostřed. Střední terase dominoval parter o dvou čtvercových polích. Hranice mezi druhou a třetí terasou byla tvořena potokem, který byl začleněn do kompozice zahrady. Protéká v příčné ose a je překlenován mostem, který přechází v monumentální schodiště. Zvýšený pravý břeh byl zpevněn balustrádou s vázami na pilířích. Následující nižší terasu akcentovala v hlavní ose vodní nádrž se čtyřmi sochami hudebních putti a kolem ní symetricky rozmístěnými vázami s maskami satyrů.
 
Graficke pismenko Hlavní osa dále pokračuje východním směrem k pylonu z roku 1794, který tvoří point de vue, a před kterým byly druhotně vztyčeny plastiky alegorií Šťastného lovu a Slávy (také se jim říká sochy Apollóna a Diany,obojí od Ignáce Lengelachera. Původně se nacházely v zámecké zahradě v Bzenci a do Buchlovic byly přeneseny roku 1928). Ještě v 18.století dotvořily a podtrhly zahradní kompozici stříhané formované solitéry a stěny ve francouzském stylu, které ji zejména pohledově ukončily. Došlo tak k velice citlivému využití pravidelné osové kompozice a výškové rozdílnosti terénu.
 
Graficke pismenko S nástupem Berchtoldů došlo postupně k podstatnému rozšíření zeleného areálu zámku ve druhé polovině 19.století. Na nových plochách vznikal přírodně krajinářský park anglického typu podle plánů Josefa Lacowského, jehož nepravidelnou a živou kompozici tvořily travnaté plochy s citlivě umístěnými skupinami jehličnatých a listnatých stromů. Tato krajinářská část parku se skládá z horní a dolní části rozdělené vodním kanálem. Zatímco menší horní část navazuje na levou stranu zámku a tvoří v podstatě jeden ústřední, protáhlý palouk s okružní pěšinou a odpočívadlem, spodní část anglického parku navazuje na hlavní podzámecký parter a obsahuje několik větších i menších palouků, kde jsou volně a přirozeně rozmístěny solitéry i porosty dřevin. V letech 1867-1910 se tato dolní přírodně krajinářská část rozšířila až k silnici a byla opatřena novou vrátnicí s vjezdem a vchody. Celková rozloha zahrady a parku dosáhla výměry 18,8 ha.
 
Graficke pismenko Základ dendrologické hodnoty parku položil humanista dr. Leopold I. Berchtold. Mimořádně intenzívní zájem o výsadbu exotických a vzácných dřevin, jejichž semena a sazenice vozil ze svých cest po světě, projevoval botanik dr. Bedřich Berchtold, Leopoldův bratr. Na obohacení zámeckého „arboreta“ se podílel také Zikmund II. Berchtold, lesnický a zemědělský odborník.
 
Graficke pismenko V obou přírodně krajinářských partiích je možno nalézt asi 57 jehličnanů a 127 listnáčů. Z jehličnanů jsou nejrozmanitěji zastoupeny smrky (Picea abies ´Cupressina´, ´Inversa´,´Viminalis´,P. orientalis, P. pungens ´Glauca Procumbens´, atd.), dále se zde nachází množství zeravů, jedlí, cypříšků, borovic, metasekvojí, jalovců a dřínů. Nejcennější dřevinou parku je v naší republice vzácně rostoucí tisovec vystoupavý (Taxodium ascendens), dosahující výšky přes 14 m. Z početné skupiny listnáčů patří k pozoruhodným sloupovitý trnovník (Robinia pseudoacacia ´Pyramidalis´), obrovský jerlín a jeho převislá forma (Sophora japonica, Sophora japonica ´Pendula´), šácholan přišpičatělý (magnolia acuminata), břestovec, stříhanolistá bříza (Betula verrucosa ´Laciniata´), ořechovec, dále pak množství buků (zejména pak mohutná Fagus sylvatica ´Pendula´), jasanů, javorů. Z významnějších keřů stojí za zmínku jirovec malokvětý (Aesculus parviflora), mnoho druhů dřišťálů, zimostrázů, sazaník, žlutopetsrou svídu či bohatý sortiment rododendronů.
 
Graficke pismenko Na architektonizaci sadových úprav se podíleli Dominik Fey, profesor Bedřich Henne z Lednice a Josef Valík, od roku 1912 ředitel sadů Berchtoldova velkostatku v Buchlovicích a dlouholetý předseda Zemské ústřední jednoty zahradníků pro markrabství moravské.
 
Graficke pismenko Rozhodující význam pro udržení architektonických a biologických hodnot zámeckého parku mělo po roce 1945 zabezpečení odborné údržby a obnovy. V prvních poválečných letech zde působil Josef Rublič, generální inspektor zahrad při Národní kulturní komisi. Později tuto činnost v Buchlovicích vykonávali Ing. Dr. Otmar Průša a po něm ing. Zdeněk Horsák. Od r. 1944 do r. 1978 vedl údržbu a obnovu parku zahradnický mistr Miroslav Vlášek a dále až do současnosti syn ing. Pavel Vlášek. Po roce 1958 byla zajišťována postupná biologická a kompoziční obnova, včetně nových výsadeb sortimentů dřevin. V parku byly založeny sortimentální sbírky rododendronů a obnoveny sbírky kbelíkových dekoračních rostlin. Od roku 1981 je zde každoročně prezentována sbírka světového sortimentu fuchsií ze zámeckého zahradnictví (v současné době čítá 650 druhů a odrůd), o niž se zasloužil Ing. Pavel Vlášek.

Text: historie
9.11. 2005 - Lucie Nižaradzeová