Graficke pismenko Hrad Buchlov vyhovoval stále méně nárokům majitelů, a nakonec bylo v Buchlovicích vybudováno nové pohodlné sídlo – zámek. Lidová tradice uváděla že Jan Dětřich z Petřvaldu jej vystavěl pro svou manželku Anežku Eleonoru z Colonna-Felsu, jíž se prý na Buchlově nelíbilo a toužila bydlet v prostorách, které by jí připomínaly slunnou Itálii. Proto byl zámek vybudován po vzoru zámecké stavby zvané Villa Colonna u Neapole. Petřvaldova manželka však ve skutečnosti nebyla původem z Itálie, nýbrž z Tyrol, kde bydlela na hradě podobném Buchlovu; pocházela však z tyrolské větve italského rodu Colonnů. Podle pověsti bylo při stavbě použito materiálu z rozbořeného kostela sv. Klimenta u Osvětiman, kde Jan Dětřich z Petřvaldu hledal neúspěšně poklad. Projektant navrhl budovu po vzoru italských vil – zámečků, zasazených do krajinného prostředí. Stavbu rozvrhl do dvou půlkruhových samostatných budov. I když její vlastní vývoj není dosud v některých podrobnostech jasný, je jisté, že nejprve byl stavěn (někdy od 90. let 17. století) tzv. dolní zámek, určený k obývání a k reprezentaci. Malířská výzdoba hlavního sálu tohoto traktu byla hotová v r. 1701 lze tedy právem přepokládat, že tenkrát byl již dostavěn. První patro se soustřeďovalo kolem hlavního sálu, vedle něhož byla ještě ložnice s malbami v oválných štukových medailónech, určená k reprezentačním a společenským účelům. Jemný štukový dekor provedl Baltazar Fontana (1658 - 1736).V přízemí, obráceném do parku, byly zřízeny obytné a hostinské prostory; pod hlavním sálem směrem do zahrady byla salla terrena. Protilehlá stavba, zvaná později též Flora (horní zámek), byla vlastně hospodářskou budovou, neboť byla určena pro služebnictvo a jako užitkový prostor; byla vybudována později, tj. v 1. 1710 - 1738; letopočet na stavbě udává rok 1738, který lez považovat i za dobu dokončení stavby zámku vůbec. Hlavním autorem zámku je pravděpodobně Domenico Martinelli (1650 - 1718), italský architekt, činný řadu let ve Vídni a zvláště na Moravě. Koncepci prostorového vztahu obou budov poněkud změnilo zřízení terasy u horního zámku, Flory, i mříže u dolní budovy. tato úprava spadá do druhé čtvrtiny 18. století; z téže doby jsou i putti na balustrádě Flory, jejichž autor pracoval také na výzdobě hřbitova ve Střílkách.

 
Graficke pismenko Tak vznikl jedna z nejčistších a nejzdařilejších barokních vil italského typu na Moravě i ve střední Evropě s ústředním sálem, koncipovaným jako samostatná část. Celkovou architekturou je ojedinělým stavebním typem u nás. Jeho působivé umístění v rozsáhlém parku tento fakt jenom zvyšuje.
 
Graficke pismenko Park sám je jedním z nejvýznamnějších na Moravě. Byl zřízen v italském stylu v době výstavby dolního zámku a ještě před polovinou 18. století prodělal úpravy ve francouzském slohu a později anglickém.
 
Graficke pismenko Z pozdějších stavebních prací je nutno zaznamenat zejména úpravy D. Feye na konci 19. století. Vedle úprav interiéru doplnil Fey dolní zámek kuželkovou atikou v nádvorní straně i v zahradních křídlech. Z bezprostředně následující doby je nová vrátnice u vstupu do parku (1905) a konírny (1914 - 1915).
 
Graficke pismenko Po dokončení stavby střídali Petřvaldové letní pobyt v Buchlovicích se zimním na hradě Buchlově.
 
Graficke pismenko Když rod Petřvaldů vymřel, dostal se majetek do rukou Leopoldu I., synu Prospera Antonína Berchtolda a Marie Terezie z Petřvaldu. Berchtoldové pocházeli z Tyrol a přišli na Moravu po Bílé hoře. Leopold byl osvícenec, filantrop a lidumil. Vystudoval práva a stal se státním úředníkem pak však postoupil své tretě zděděné podíly a za získané peníze cestoval téměř 20 let po Evropě (Itálie, Francie, Anglie, Německo, Španělsko aj.); navštívil také řadu afrických a asijských zemí.
 
Graficke pismenko Na svých cestách se nadchl pro filantropii (F. C. Kampelík jej nazval „Howardem západních Slovanů“). Po návratu a převzetí panství začal realizovat plány, které měly vést k sociálnímu, zdravotnímu a kulturnímu povznesení kraje. Staral se o zvelebení zemědělství, budoval školy a pečoval o chudé. V r. 1805 umístil v zámku vojenskou nemocnici a sám sídlil v loveckém zámečku Smraďavce a na hradě Buchlově. V původních prostorách buchlovické zámecké stáje vybudoval soukenickou manufakturu a rozděloval mezi poddané peníze i potraviny. Za jeho života byly v dolní zámecké budově upraveny původní arkády a byla do nich vsazena okna. Byl prvním propagátorem očkování dětí proti neštovicím. Jeho pozornost zaujala i bída krkonošských tkalců, a proto stál v čele jejich podpůrné vyživovací akce (1805 - 1806). V r. 1809 se stal inspektorem vojenských nemocnic v Hradišťském kraji; při jedné vizitaci se však nakazil tyfem a téhož roku zemřel. Z rodiny Berchtoldů vynikl v této době i mladší Leopoldův nevlastní bratr Bedřich Všemír (1781 - 1876), nesporně její nejslavnější člen, který patřil k vzácným výjimkám mezi šlechtou. Vzděláním lékař a přírodovědec, stal se příslušníkem střední generace našich obrozenců. S Janem Svatoplukem Preslem vydal společně mimo jiné významné dílo české vědecké literatury, Rostlinář (1820). Byl členem mnoha domácích i zahraničních vědeckých společností. Odkazem obou bratří je i buchlovický park, v němž bylo vysázeno mnoho vzácných a exotických dřevin. Kolem poloviny 19. století byl značně rozšířen v anglickém stylu, což bylo ovšem spojeno s další výsadbou. Také úpravy zámeckých budov, prováděné kolem r. 1900, se dotkly parku, který byl tehdy mimo jiné obohacen sochami ze zámku v Bzenci a alegoriemi světadílů, dovezenými z Vídně. Po Leopoldově smrti stála v čele panství jeho ovdovělá manželka až do r. 1814, kdy se jeho novým majitelem stal Zikmund I. Berchtold (1799 - 1869), který se původně věnoval vojenské dráze. Zúčastnil se maďarské protihabsburské revoluce v l. 1848 - 1849 a byl odsouzen k smrti; cestou milosti byl však nakonec internován v Buchlovicích. Jeho manželka Ludmila Vratislavovna z Mitrovic mu byla všestrannou oporou a ve spolupráci se svým otcem se zasloužila i o zvelebení rozvráceného hospodářství. Stýkala se rovněž s předními vlastenci své doby ( s rodinou Františka Palackého, s Václavem Hankou, se svým prastrýcem Janem Jeníkem z Bratřic a dalšími). Dalším majitelem panství se stal Zikmund II. (1856 - 1900), který se zpočátku věnoval úřednické dráze. Jeho syn Leopold II. (1870 - 1942) byl původně správním úředníkem; později nastoupil diplomatickou dráhu, stal se vyslancem v Rusku a v r. 1912 rakousko-uherským ministrem zahraničí. 15.-16.září 1908 se stal buchlovický zámek svědkem významné schůzky, která podstatně ovlivnila další vývoj světových událostí: sešel se zde rakousko-uherský ministr zahraničních věcí Aehrenthal (1854 - 1912) se svým ruským kolegou, ministrem zahraničí carské vlády Izvolským (1856 - 1919) za přítomnosti tehdejšího rakousko-uherského vyslance v Petrohradě Leopolda Berchtolda; středem jednání byly otázky Balkánu. Buchlovická schůzka se tak stala zastávkou na cestě, která o 6 let později, v létě 1914 – kdy Berchtold byl ministrem zahraničních věcí -, vedla k první světové válce. Posledním soukromým majitelem Buchlovic byl Leopoldův syn Alois. V r. 1945 se stal zámek majetkem československého státu a spravuje jej Krajské středisko státní památkové péče v Brně.

Text: historie
20.4. 2004 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava