Graficke pismenko Jeden z členů rodu pánů z Obřan, Smil ze Střílek, založil v r. 1261 ve Vizovicích cisterciácký klášter, nazvaný po svém zakladateli Smilheim. Klášter však mnohokrát těžce postihly válečné událostí příštích let (1314 vojska Matúše Cáka Trenčianského, dále husité, 1460 a 1466 Uhři). Obnoven byl teprve v r. 1490, ale klášterní statek měnil majitele. Před r. 1549 postoupil Zikmund z Kunštátu vizovické zboží Václavu z Boskovic. V r. 1569 koupil panství Zdeněk Říčanský Kavka z Říčan, který je zvelebil; za něho byly Vizovice povýšeny na město.

 
Graficke pismenko Kavka z Ríčan vystavěl ve třetí čtvrtině 16. století na místě bývalého kláštera renesanční zámek, tzv. Nový Srnilheirn. K poddaným se však choval tvrdě: nutil je mlít v panském mlýně, odebírat pivo z panského pivovaru, omezoval jejich svobodu, zvyšoval robotu a z se i správy sirotčích peněz. Poddaní se proto často obraceli se stížnostmi na zemské právo, které rozhodovalo vesměs v jejich prospěch. To jistě přispělo k tornu, že Zdeněk Říčanský prodal v r. 1578 vizovické zboží Anně Kropáčce z Nevědomí a koupil panství brumovské. V r. 1593 získal zámek s panstvím Václav Tetour z Tetova; byl však v r. 1594 nucen pro zadlužení prodat Vizovice Emerichu Doczymu z Nátluče.
 
Graficke pismenko Emerich Doczy náležel mezi uherské feudály, kteří prchali před šířícím se tureckým panstvím v Uhrách a zakupovali se na tzv. Horní zemi (Slovensko) i na Moravě. Po uherském způsobu začal na vizovickém panství utlačovat poddané a zvyšovat jejich roboty; k tornu přistupovala i rozdílnost náboženství, neboť Doczy byl katolík, jeho poddaní luteráni.
 
Graficke pismenko Doczyové byli pro svou krutost nenáviděni, a proto se jejich poddaní v době stavovského povstání (1618 — 1620) vzbouřili a vyhnali je z panství. Teprve 15. července 1622 mohl kardinál Ditrichštejn požádat některé okolní feudály, aby Doczyovce uvedli opět na Vizovice. 12. května 1660 zemřel poslední mužský člen rodu — Ladislav Doczy a vizovické panství zdědila stařičká Zuzana Doczyová, provdaná Maythényiová z Ostrého Kamene, ale tehdy již ovdovělá. Na panství si však činili nárok I její vzdálení příbuzní. Této situace využil sekretář české dvorské kanceláře Vilém z Gollenu. Podařilo se mu dosáhnout toho, že mu Zuzana panství postoupila a vyhradila si pouze jeho doživotní užívání.
 
Graficke pismenko Zuzana Doczyová byla stejně jako její příbuzní horlivá katolička. Pokusila se o obnovení vizovického kláštera, olomouckým jezuitům odkázala ves Doloplazy a učinila bohaté odkazy církevním institucím. Spor Viléma Gallena se Zuzaninými příbuznými se protáhl do r. 1710 a Gallenové nakonec obratnými intrikami panství získali, když zaplatili dědicům jakési odškodné.
 
Graficke pismenko Na počátku 18. století bylo vizovické panství značně zpustošeno vpády uherských povstalců, zvaných kuruci, kteří 7. dubna 1708 vypálili město Vizovice. Požárem byl značně poškozen i zámek‚ zámecká kaple.
 
Graficke pismenko V r. 1746 koupil zadlužené panství olomoucký kanovník Heřman Hanibal z Blümegenu, který se stal královéhradeckým biskupem.
 
Graficke pismenko Od r. 1749 byla stará budova zámku bořena a podle plánů Františka Antonína Grimma stavěna na témž místě nová. Tak vznikla trojkřídlá dvoupatrová stavba s pravoúhlým čestným dvorem sevřeným třemi trakty. Dokončením nové zámecké kaple po r. 1766 se dílo uzavřelo. Kolem zámku dal Heřman Hanibal z Blilmegenu zřídit francouzskou zahradu, která byla v 19. století zčásti upravena a rozšířena v přírodně krajinářský park. Zámek (především kapli) a parter zahrady vyzdobil svými díly brněnský sochař Ondřej Schweigel.
 
Graficke pismenko Vizovický zámek, jeden z nejvýznamnějších projevů Grim movy francouzsky orientované architektury, Schweigelovy sochy a štuky uchovávají spolu s mobiliářem svět tereziánského šlechtického sídla. Nejbohatší výzdobu má hlavní zámecký sál, jehož stěny i kupole vynikají svěží barokní malbou z r. 1757 s ornamentálními, figurálními i krajinnými motivy; citlivě e doplňuje nábytek z doby Ludvíka XIV.
 
Graficke pismenko Vedle pozoruhodných kusů nábytku, sbírky porcelánu, knihovny a souboru grafik reprezentuje zámek především obrazová galérie. Vznikla sběratelskou činností Heřmana Hanibala z Blümegenu a jeho synovce Petra Alcantary z B obohatil ji však i Kryštof z Blümegenu a jeho choť. Sbírka obsahuje díla vlámských a holandských malířů, z nichž lze uvést alespoň Jana Brueghela staršího a Davida Tenierse mladšího vedle mnoha dalších. Italské umění zastupují obrazy G. Brentdiho, A. Megnaska a Liberiho Venuše s Amorem; k významným kusům sbírky patří i rozměrné plátno v Benát kádi činného Karla Lotha Latona a sedláci. Velmi dobře jsou zde zastoupeni i rakouští krajináři 18. století v čele se dvěma obrazy Ch. H. Branda. Nechybí ani Čeští a němečtí umělci (J. Kupecký, Ch. L. Agricola, J. H. Schönfeld) vedle několika obrazů francouzských autorů.
 
Graficke pismenko Heřman Hanibal B zemřel 17. října 1774 a odkázal panství svému synovci Petru Akantarovi z Blümegenu. Na kaucí 18. století však bylo mnoho pozemků prodáno nebo pro najato. Neutěšené poměry napravila až Františka se Stillfriedu, která zdědila panství v r. 1813. Stillfriedové vlastnili zámek až do r. 1945.

Text: historie
23.4. 2004 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava


Zavřít reklamu
*