hřbitovní kostel sv. Michala

Kaple je jednou z prvních aplikaci tzv. prostorového průniku, architektonické kompozice, ve které hlavní motiv tvoří průnik dvou či více geometrických útvarů. V našem případě jde zřejmě o syntézu projetu některého z významných italských architektů počátku 2. poloviny 17. století a raného baroka severoitalského ražení obvyklého tehdy v Čechách. Tomu by odpovídaly i některé rysy pro tehdejší domácí produkci netypické. Četné detaily typické pro soudobou českou architekturu mohou být Orsiho přínosem k původnímu projektu. K centrálnímu prostoru na kruhovém půdorysu je od severu připojeno téměř přesně půlkruhové kněžiště, od jihu pak podobný ale mnohem mělčí prostor nad vstupem a kůrem. Po stranách se ke kněžišti symetricky připojují dvě nižší pětiboké sakristie. Loď je sklenuta kupolí, pod ní obíhá římsa se zubořezem. Kupole je zakončena značně dynamickou lucernou zdobenou výraznými volutami. Od kněžiště je loď oddělena pásem vykloněným z lodi do kněžiště. To je zaklenuto kápí na pásech, stejně jako obě sakristie. Vstupní jižní průčelí je rovné s rustikovanými pilastry zakončené volutovým nástavcem s trojúhelným štítem, který je po obou stranách doprovázen nízkými hranolovými věžičkami. Vstupní portál je zakončen tympanonem s erbem stavebníka v kartuši. Mobiliář byl převážně barokní, silně obnovený a rozšířený v letech 1884–85.