Graficke pismenko Autem dojedeme do vesnice Kyjov. Zde u restaurace je i parkoviště, kde se dá velice dobře zaparkovat. Vydáme se po lesní silničce po červené do malebného Kyjovského údolí, kterým protéká říčka Křinice. Asi po 1 km se nachází Kyjovský hrad. My pokračujeme stále dál, až po 3.5 kilometrech procházky dorazíme k Turistickému mostu. Odtud po široké cestě do Vlčího dolu po zelené. Po 250 metrech se cesta stáčí prudce vlevo ( ta nás dovede k Brtnickému hrádku ). Tam se vydáme přes potok doprava a jdeme lesní cestou. Na pravé straně uhání Malý Vlčí potok. Po 150 metrech mineme první, ale falešnou odbočku doprava, pokračujeme zhruba dalších 150 metrů a odbočíme doprava přes travou zarostlé hatě na velice pěknou lesní cestu v Rákosovém dole. ( Je to bývalá kupecká stezka, kterou hrádek hlídal ) Cesta jen mírně stoupá a je vyšlapaná a poměrně široká. Po pravé straně nám teče čistý potůček beze jména. Po levé ruce se nám tyčí mohutné skalní bloky, na kterých leží náš cíl. Zhruba po 200 metrech potůček podteče cestu - je tam dřevěná lávka z polen a kousek dál dva balvany proti sobě, kde se cesta esovitě zakroutí. Tak to je to správné místo na výstup na hrad. Již zde jsou patrné stezičky po hradolezcích, kteří se tudy škrábou na hradní skálu. Vydáme se tedy mírně šikmo do prudkého svahu, ke shluku několika porostlých balvanů. Obejdeme je zprava a vlezeme přímo pod skalní převis, který nejde přehlédnout. Zde se v klidu vydýcháme a pokračujeme doleva pod skalní stěnu. Stezička ústí přímo do skalní průrvy - rozsedliny asi 1 metr široké. To je už hradní příkop. Vlezeme tedy do průrvy a máme dvě možnosti: buď budeme pokračovat stále rovně průrvou a vylezeme u druhého hradního příkopu, a nebo se dáme hnedle z kraje doleva a vylezeme v prvním hradním příkopu hned pod padacím mostem - tato možnost je asi nejlepší. No a jsme na Vlčím hrádku!!! Touto stezičkou asi strážci stezky sestupovali do údolí pro vodu a za svými povinnostmi poskytovat ochranu obchodním karavanám. V jednom místě je skalní stěna opracovaná hned kousek nad zemí. Na hrádek se dá dojít i sousedním Kunzovým dolem. Na hatích uhneme doleva do prudčího svahu. Na horizontu začne pěkná pěšinka a pokračuje krásnou procházkou této divoké rokle. Borůvky jsou zde na každém kroku. Hrad máme po pravé ruce. Cestička ale po pár stech metrech končí a začíná boj s divočinou a prudkým kopcem, kterým teče malinký a o to víc nepříjemný potůček. Ale když to překonáme, tak se vydrápeme na vrchol kopce, kudy vede pěšinka na onen poslední shluk skal, kde stával hrádek. Tuto cestu ale doporučuji jenom zdatným hradolezcům. Je to opravdu něco. Ta divočina. Navíc z hradu, když se díváme do Kunzova dolu, tak je tam snad vidět jeskyně či co. Určitě by se dalo vydrápat i z druhé strany druhého hradního příkopu. Ale to už je opravdu extrém a pro milovníky dobrodružství. Takže Vlčímu hrádku ZDAR.

Text: turistické
24.8. 2005 - Oldřich Vítek