Týřov hrad

Graficke pismenko Skorem zapomenutý stojí tento krásný hrad v krajině rozkošné položený a sám sebou z nejedné příčiny zajímavý, zapomenutý proto, že jest od moderních spojo vacích prostředků příliš vzdálen. Pod hradem teče Mže (tu také Plzeňka nebo Plzeňská řeka), omývajíc své skalnaté půvabné břehy; do ní ústí se pod samým hradem potok tekoucí od Broum údolím Úpořským, kteréž jest pro pitvornosť svých vysokých skalnatých a lesnatých břehů navštíveníhodno, ačkoliv se tu krása přírodní nejen obtížnou cestou po kamení, nýbrž i častým přecházením přes klí katý potok zaplatiti musí. Mezi řekou a tímto potokem (jihozápadně od Křivoklátu, severovýchodně od Skryj) jest vysoké pohoří, končí se u stoku obou strmým chlumem, na němž stojí zříceniny hradu Týřova. Jde-li se od něho na vysokou horu k východu slunce položenou, viděti tu v lese cestu, která se k němu od vý šiny zatáčela. Pokračování její jde skrze lesy ke Křivoklátu. Jinou cestu viděti, ana jde volně nahoru od bývalé rybárny u Oberdocha řečené. Obě spojují se před nevelikou plání podoby klínovité, která jest porostlá mlázím. Zde stávala hospodářská stavení ke hradu patřící jen ze dříví sroubená. Za tímto prostranstvím jest hluboký, ve skále vytesaný příkop, kterýž jako i strmé boky hradiště a pevné hradby činily Týřov nepřístupným. Kromě tohoto příkopu měl hrad ještě jeden příkop a násep na jižní straně, ale příkop tento byl proti onomu nepříliš hluboký, anobrž mělký. Kromě těchto příkopů jiných nebylo, čímž se liší Týřov od jiných hradův, jimž se rovnal zase v tom, že byl rozdělen na dvě části, totiž horní a dolní hrad.

 
Graficke pismenko Roztřídění jednotlivých stavení na Týřově, rozdělení věží v hradbách svědčí o tom, že patří k nejstarším hradům v Čechách, a poněvadž se na něm nikdy nic neměnilo až do doby svého opuštění svou starodávnou podobu udržel, spatřujeme v něm obraz hradu, jak stavěn býval za posledních Přemyslovcův. Zde zejména viděti jest prostotu, jakouž se předkové naši a všichni středověcí vyznamenávali, a málokde již jest tak patrné pravidlo, které se shledá při ohledání Týřova, totiž že osobní bezpečnosť bývala nade všechno pohodlí. Týřov totiž není nic jiného, než soustava věží hradbami spojených. Kromě čtver hranatého věžovatého stavení, v němž zřídka pán, ale obyčejně purkrabě bydlíval, jest na Týřově šest okrouhlých věží, kromě toho hmotný polookrouhlý výstupek a jiný velice hrubý výstupek, o němž jest nemožnosť říci, byl-li to jen výstupek čtverhranatý nebo snad zeď s branou v ní prolomenou, neboť z něho jen málo zbylo.
 
Graficke pismenko Dolní hrad mající podobu čtverhranu sesílen byl pěti okrouhlými věžemi, z nichž čtyři stály v rozích a pátá sesilovala jižní slabší stranu hory, která měla tu volnější svah, a proto také příkopem tvrzena byla. Brána byla bezpochyby ve výstupku hradby ven do příkopu povydaném a obrácena byla k místu, na němž stála stavení hospodářská. Ji chránila věž nárožní, od ní k severu stojící a hrubostí a průměrem svým své sestry v dolním hradě přesahující, jakož i hradby, která tu jsouc lomena do příkopa vybíhala, aby se mohl nepřítel na bránu utočící v bok bíti. Všechny ty někdy krásné věže jsou až na spodek zbořeny a zasuty. To se asi stalo schválně při opuštění hradu, aby se tu nemohli usaditi cizí vojáci. Dnes se ssutin toliko lze poznati, že byly uvnitř hluboké a že sloužily dílem za vězení, dílem k vyhazování smetí a výkalů. Dolní hrad jakož i celá zřícenina porostlé jsou lesem.
 
Graficke pismenko Horní hrad byl též asi do čtvehranu založen, ale byl užší a výše položen (jak již pojmenování svědčí) než dolní hrad. Jak se do něho přicházelo z dolního hradu, jest hádankou. Nezpochyby se šlo a jelo podlé jižní zdi, vešlo se brankou do hrubé zdi, která stojí na příč, a pak buď nahoru ve hrubosti zdi, kteráž jest tu neobyčejně široká, nebo skrze tuto zeď do malého dvorka a z něho zase do dvora velikého. Jistého tu nic říci nelze, poněvadž jsou zbytky zdí již chatrné. Obojí způsob přístupu byl u hradů středověkých. Avšak branka, kterou se z dolního hradu pod velikou věž a do dotčeného malého dvorku chodívalo, se udržela.
 
Graficke pismenko Hlavní částí celého hradu byla veliká věž, tak umístěná na nejvyšším místě, že se s ní horní i dolní hrad a severní svah hradiště, poněvadž tu stojí na kraji, přehlédnouti a brániti mohl. Nyní z ní zbývá jen spodní čásť, totiž až pod bývalý vchod, který se (soudí-li se ze zbytků branky) na východní straně asi ve výšce druhého poschodí nacházel. V novější době prolomili do hrubého a skalopevného jejího přízemí otvor, kterým se může hleděti do starého zasypaného vězení.
 
Graficke pismenko V zadu na západním konci hradu stálo věžovaté stavení čtverhranaté, z něhož zbyly jen dvě zdi. Vchod do něho z přízemí udělán snad teprve na konci 15. nebo 16. věku. Že se tu ještě v 16. století bydlelo, svědčí omítka na zdech. V přízemí oken (pokud svědčí zbytky), nebylo. Konečně ještě i to doložiti jest, že se při jižní zdi vchod do sklepa podzemního nachází.
 
Graficke pismenko Náš hrad založen někdy na počátku 13. věku a obdržel české své jméno snad po vsi Týřovicích, totiž tím způsobem, že se říkalo hradišti Týřovská hora. Německy se mu snad říkalo Angerbach, což by se srovnalo velmi dobře s polohou nad potokem Úporským, ano bylo by i jeho překladem, neboť slovo úpor znamená také pažit a trávník (=Anger). První zmínka o Týřovu činí se za doby krále Vác slava. Tento totiž asi v 15. nebo 16. roce svého pa nování okolo roku 1245 oddav se žádostem těla svého, začal milovati život samotný a přebýval proto větším dílem jen s několika průvodčími na hradech mezi lesy ležících a snad od něho vysta věných. Oddávaje se honbě s náruživostí, zane dbával vždy více předešlé péče o blaho a bezpeč nosť země. Na honbě přišel král jednoho času o oko ostrou snětí, do níž vrazil žena se za zvěří. Ne tečnosť jeho k věcem vládním a špatné hospodář ství bylo příčinou, že se panstvo proti marnotratnému a zhýralému králi pozdvihlo roku 1248. Nespokojenci zvolili si Přemysla, syna králova, za svého pána. V bouřích potom následujících vrtkavé štěstí bylo jednou na straně synově, jednou na straně otcově, ale pak přišlo ke smlouvě a smíření mezi oběma. Král přijal syna i družinu jeho dokonale na milosť, a u všeobecném slzavém pohnutí dával každému z nich políbení míru. Brzy potom, dne 24. srpna r. 1249 odebral se zase na oblíbené své hrady a odevzdal se předešlému způsobu živobytí. O některé věci měly se oboje strany později dohodnouti při společném posedění. Králevic tedy s některými pány šli ke králi čtyři neděle po jeho odjezdu na Týřov, ale důvěra jejich sklamala je velice. Král nezapomenuv ani neodpustiv ještě ze srdce urážky snášené, ale zapomenuv se snad předešlým slibem odpuštění. dal syna i pány zrádně zjímati a do vězení rozsázeti. I příštího roku zdržoval se král ve zdejší krajině. Z Angerbachu dán jest roku 1250, 25. února list klášteru Oseckému. Toho roku dne 16. listopadu přišel Vít, děkan Pražský, z rozkazu králova na hrádek Týřov, a nazejtří opásal mečem Medvěda, vladaře královského, na Velizi v kostele sv. Jana křt. u přítomnosti mnohých pánů. Také roku 1252 tu Vácslav přebýval, a v měsíci lednu vydány tu jím milosti pro kostel Litoměřický.
 
Graficke pismenko Zdali Týřov ve své pozdější způsobě již od Vácslava I. postaven byl, o tom neni zpráv. Možno, že postaven jest teprve za syna jeho Přemysla, který mnohé hrady stavěl, jako Písek, Křivoklát, Bezděz, Zvíkov. Nám o Týřově jak za vlády jeho, tak i za syna a vnuka jeho nic známo není. Ale zdá se, že té doby ustavilo také zřízení manské na panstí Týřovském. My známe jen zprávy o manstvích ve Bnečicích (dvorech poplužních), v Za vidově (jednom lánu lidem pod purkrecht rozdaném) a Brou mech. nepochybujeme však, že bylo jich něco více, zejména zajisté vycházely nějaké služby manské z Kožlan. Teprve za doby krále Jana připomíná se zase Týřov. Týž král byl totiž věřiteli svému Otě z Kožlan dopustil, aby městečko Kožlany právem purkrechtním vysadil. Ota odměřil (r. 131 Kožlanským 60 lánů, z nichž každý platil půl hřivny těžké, a zavázal je, aby ospy o 7 str. rozličného obilí a 4 kusy odváděli na hrady královské Týřov nebo Křivoklát anebo do kteréhokoliv místa ve stejné vzdálenosti.
 
Graficke pismenko Král Jan propustiv pány německé učinil vladařem v Čechách pana Jindřicha z Lipé, podkomoří a maršálka zemského, který pak proti všemu starému obyčeji vedlé krále, ano jak se brzo ukázalo, i proti vůli jeho vykonával i práva královská. Vladař totiž pracoval k uspokojení domácích věřitelův a tudíž ovšem ztenčoval potřeby marnotratného krále a dvoru jeho. Nechuť, která proto v králi vznikla, podporována jesz řevnovostí manželky jeho královny Elišky a druhé královny vdovy Elišky sídlící tehda v Hradci nad Labem, jež stranila Jindřichovi. Když pak královna Hradecká mimo vědomí a proti vůli panující královny, ale se svolením Jindřichovým zasnoubila jedinou dceru svou Anéžku Jindřichovi knížeti Javorskému, pokládáno to vladaři zemskému za velezrádí a uzavřeno jej svrci. Král i královna nařídili panu Vilémovi Zajíci z Valdeka, jenž tuším Tářov zápisně držel, aby Jindřicha jal (r. 131. Tedy byl tento jat ozbrojeným lidem a odvezen na Týřov, kdež byl dán do věže, spoután a 12 muži pilně ostříhán. Podlé zprávy té ovšem seděl na nějaké věži na hoře ve světnici a proto ostříhán tolika lidmi, aby se mu nepomohlo na svobodu. Šest měsícův byv ve vazbě propuštěn jest Jindřich zase dne 17. dubna r. 1316 a brzy potom se s králem i s pány sobě protivnými smířil.
 
Graficke pismenko Týřov zůstal asi 20 let v zápisném držení pánů Českých, jichž jmen neznáme. Jen toliko se ví, že markrabě Karel přišed do země jako vladař (viz. str. 18.), Týřov s jinými hrady vyplatil akomoře, královské navrátil. Od té doby zůstal Týřov po dlouhá léta v držení královském. V novém zákonníku, který chtěl Karel v Čechách zavésti, uveden jest Angerbach mezi těni hrady, kteréž zastaveny býti V kronice Zbraslavské (Font. r. Boh. IV. 230) praví se, že „zavezen byl na hrad Angerbach, kdež ve věži pod stráží 12 mužů bedlivě jsa spoután byl ostříhán“. U Františka (Font. r. Boh. 38 čte se, že „zavezen byl na Týřov hrad, kdež ve věži pdo stráží 12 mužů jsa spoután byl ostříhán.“, tedy u obou doslova o dvou n⁡ podívání†rozličných místech. mohou. Roku 1351 dne 12. srpna vyzdvihl Karel Kožlany za městečko, poněvadž snad předešlé vysazení neprovedeno dokonale, a obdařil je trhem téhodním v úterý. Pro častější navštěvování městečka ustanovil, aby ti, kteří by bydleli v jedné míli od Kožlan a jinam na trhy chodili, skrze purkrabě hradu Angerbachu přinucováni byli, aby do Kožlan na trh chodili. Roku 1358 dne 19. března vysadil Karel manství v Broumech o dvou lánech synům Litoborovým. Roku 1360 dne 5. března zastavil král Janovi, synu někdy Rudolfa falckrabě na Rýně a knížete Bavorského, hrad Angerbach s vesnicemi Kožlany, Zavidovem, Chmelištnou, Broumy, Všestudy a Bnečici v 1000 kopách takovým způsobem, aby toto zboží do svého života držel, a kdyby zemřel, aby zase na korunu připadlo. Při tomto postoupení zastaveny mu jen užitky jisté, nikoliv však lesy, v nichž měl právo jediné sobě bráti dříví suché odumřelé k palivu a ze zeleného živého a stojatého dříví jen tolik, co by na hradě prostavěl. Přes tuto zástavu vykonával Karel r. 1361 a 1364 právo podací v Kožlanech, roku 1373 ve Chmelištné. Také král Vácslav vykonával po dací v dotčených vesni cích, což svědčí o tom, že za něho panství Tý řovské nikomu zastave no nebylo. Roku 1403 vykonával zaň právo to ve Chmelištné Filip Lauf ze Zdešova jako purkra bě Týřovský.
 
Graficke pismenko Při počátku válek hu sitských nacházel se Tý řov v držení krále Zik munda. Týž panovník zapsal r. 1422 Alšovi ze Šternberka Hrádek Kři voklát a Týřov v 3960 kopách a r. 1423 a r. 1425 připsal ještě drahně ji ných peněz, otiž 9500 k., jež byl jemu a Zdeňkovi ze Šternberka dlužen zůstal za hrady Veselí a Světlov. Z těch pří čin psal se Aleš, když roku 1423 přítomen byl sněmu Svatohavelské mu, seděním na Týřově. Jeho purkrabě zdejší, Petr Kapoun ze Smiřic, připomíná se r. 1425 v zápise smírném mezi stranníky krále Zikmun da. Ještě roku 1427 měl Aleš ve svém držení hrad Týřov, který té doby pokládán byl za jednu baštu katolické potom postoupil ho na jisté výminky Habartovi z Adlaru, jenž před tím zámky v Podbrdště dr žel a také ke straně ka tolické náležel. Roku 1429 ke konci měsíce dubna pojal Habart če leď Týřovskou a spolčiv se s Janem Šmikovským ze Žďáru a Bedřichem z Donína a jinými slu žebníky královými, pu stili se o 154 koních až ku Praze, v jejímž okolí lidem přes 206 kusů do bytka zajavše, to stádo ke klášteru Zbraslavské mu hnali. Novoměstští, i konšelé i sousedé ma jíce o tom zprávu, vy tekli na ně pěší, jízdní i na vozích a pronásle dovali je ke Zbraslavi. Tu chtěli jim prám od jíti na brodě Vltavy, ale Habart, jenž byl v záloze, vyskočil na ně, 24 jich i s vozy ztopil a ztepal a 166 jich zajav odvedl na hrad Týřov; jen dobytka nedostal, poněvadž jej překvapila větší moc Staroměstských. Nicméně byla kořisť přece veliká, neboť Novoměstští, když si byli 12 neděl ve věžích Týřovských poseděli, propuštěni na rukojemství pod základem 3000 kop a tak zaplativše Habartovi 2400 kop šacunku dosáhli svobody. Rok potom podával Habart katolického faráře do Kožlan.
 
Graficke pismenko Právo Habartovo k držení Týřova přešlo potom na Viléma z Ilburka, jenž r. 1439 dovolení své k tomu dal, aby Matěj Bnečický mohl prodati manství své ve Bnečici. Okolo roku 1445 zase se nacházel Týřov v držení Alšově, zejména tu přebýval t.r. syn jeho Petr. 1 Roku 1449 a r. 1450, když otec a syn s jednotou Poděbradskou drželi, přijaty jsou na Týřov vá lečné roty; odtud poslali Vacata z Újezdce, Martinek z Kou řimě a Vácha z Malkova odpovědné listy předním pánům jednoty Strakonické a konečně do příměří r. 1420 učiněného pojat jest také hrad Týřov. Nedlouho potom vyplacen jest Týřov zase ke komoře a purkrabí královským se stal Jan Vlk z Miletic, jež v l. 1455-1458 na místě králově povolení k tomu dával, aby manové své statky prodávati mohli. Nedlouho potom zastaven jest Týřov zase a dostal se v držení pána Jošta z Enzidle, jenž, ač Němec, založil nový český rod Týřovských z Enzidle.
 
Graficke pismenko Još pocházel z rodu městského někde ze severovýchod ních Čech, možno z městečka Mnichova (Einsidel) na klášter ství Teplském. Naučiv se českému jazyku byl sekretářem u Alše ze Šternberka a syna jeho Petra na hradě Bečově, při čemž však péro zaměnil s mečem, kdykoliv páni jeho do vojny táhli. Po smrti Alšově (jak smýšlím) vstoupil Jošt so služby Jiříka Poděbradského. U pána tohoto vyznamenal se věrností, neboť ač katolík, dělal to tak jako jiní ušlechtilí páni katolíci, nemíchal totiž věrnosť s vírou. Jaké platné služby Jošt Jiříkovi prokázal, nejlépe viděti z toho, že jej tento, jakmile se králem stal, na rytíře pasoval a do stavu vladyckého povýšil (r. 1458 v červenci). Při tom ho obdařil nápadem královksým na statku Makotřaském, v ceně 500 kop, ale poněvadž jej k žádosti králově vrátil a 450 kop připůjčil, zastavil mu král r. 1460 dne 2. července hrad Týřov, vsí Kožlany. Bnečice, Chmelištný, Zavidov, Týřovice, Broumy, Lučinec, Újezdec a Hudlice (kromě berně ke hradu Karlšteinu povinné) a k tomu berni v Novosedlech. Lesy mu nezastaveny, nýbrž ponechány pod správou lovčí Hrádeckého, nicméně měl Jošt právo dříví k stavení a k palivu tu sekati. Loviti směl jen za rok 3 jeleny a 10 srn s vědomím purkrabě Hrádeckého, kterýž byl povinnen mu tenata a psy půjčiti, než malou zvěř a ptactvo honiti měl svobodnou vůli. Na opravu hradu připsáno 100 kop a vymíněno, že se hrad může po smrti Joštově za 600 kop vyplatiti. Jakožto sekretář prokazoval Jošt králi nemalé služby, při tom rostla vážnosť jeho doma i u knížat v Němcích. Věrnosť zachovával i potom králi, jemuž všechno své děkoval. Zů stav věrným synem církve katolické, nikdy proti ní ne reptal, ačkoliv v bouřích tehdejších nemálo trpěl; ne boť jako katolík byl nepří telem kališníkův a jako pří vrženec kletého krále stál proti svým spoluvěrcům, z jichž tovaryšstva jej cír kev vyloučila. Statky jeho spustošeny, poddaní jeho šacováni a olupováni. Za takových útrap povstal i v nitru jeho veliký boj; nebo´t svědomí a víra, zákon církve a přísaha věrnosti neustále spolu bojovaly v prsou to hoto muže, který pevnou volí to držel, co prostá jeho mysl za spravedlivé a dobré poznávala. Konečně se rozhodl pro příslušenství trpělivé, poněvadž mu opravdu šlo o víru, kterou odporem svým nechtěl hubiti. Jen když povstávali proti němu protivníci, jimž nešlo o víru, než o kořisť, tu jim s mečem statečně odpíral. Věrnosť jeho odměněna od krále tím, že mu připsal 100 kop, aby mohl sobě nové rybníky zdělati, a ještě více tím, že ani on ani jeho nejstarší syn nesměli býti z Týřova splacováni. Král Vladislav pak na prosbu Joštovu nadal Kožlanské (r. 147 erbem a dovolil jim, aby si v městečku pivovár obecný vyzdvihnouti mohli. A Joštovi r. 1473 na opravu hradu Týřova 100 kop připsal a dovolil mu 4 jeleny a 4 laně více v lesích Hrádeckých zabíti, a konečně mu r. 1474 všechny zápisy a milosti na Týřov potvrdil. Ještě t. r. v červenci nacházíme Jošta jako kr. sekretáře a radu komorního soudu, ale nedlouho potom zemřel.
 
Graficke pismenko Není nám známo, byl-li syn jeho Jindřich při smrti otcově plnoletým, neboť poněvadž se r. 1486 a r. 1487 Litvin z Klinšteina seděním na Týřově nazývá, dosti se podobá víře, že tu seděl jako poručník. Když však r. 1494 Jan z Bnečic statek svůj manský prodával, dal k tomu Jindřich jako pán Týřova své povolení. Roku 1503 přajal v dluhu manství Slabce a Sadlno, jež zase prodal r. 1506, ale ujal se opět r. 1515 a až do své smrti si na ně peníze půjčoval.
 
Graficke pismenko Roku 1524 udělil král Ludvík panu Adamovi z Hradce dovolení, aby mohl vyplatiti Týřov; hned se to státi nemohlo, poněvadž měl Jindřich Týřov zapsaný do svého života a po jeho smrti byl Adam také již mrtev. Podobněž dovoleno bylo r. 1530 Lorencovi Šlikovi, aby si vyplatil Týřov, ale toho roku, jak se zdá, Jindřich ani v držení Týřova nebyl. Plzeňští psali tehda Jáchymovi z Malcaunu a na Týřově, JMK. radě, jenž se zástavou v jeho držení dostal. Mezitím se Lorenc Šlik hodně o to bral, aby si Týřov vyplatil, ale veliká překážka dála se mu tím, že Jindřich ustavičně části panství zastavoval. Naléháno tedy i od něho i od komory královské (r. 153, aby v tom Jindřich napomenut byl. Z nouze si prodal Jindřich roku 1540 s povolením lidí Hudlických díl lesa nebo porostlin u Přísečky k vyplanění a rozdělání v pole sousedu jednomu z Otročiněvsi. Mezitím dorostli synové Jindřichovi a dali o sobě před soudy znáti. Nejbujnější byl Jiřík, nejmladší syn, který r. 1544 na silnici Vácslava Martinského z Martinic zranil. Také Jindřich míval před soudy meškání pro své nezřízené hospodářství. Jednou byl žalován, že nevrátil 3 kusů tenat zvířecích vypůjčených, po druhé, že nezaplatil koně tisovatého. Poslední zprávu o Jindřichovi máme k r. 1549, kdež se lovů do 5 let odřekl a sobě zaječí lovy a honbu na škodnou ponechal.
 
Graficke pismenko Na jeho smrt v příčině vyplacení se jen čekalo. Lorenc Šlik byl právo své převedl na Vácslava Mašťovského z Kolovrat, což král Ferdinand r. 1545 stvrdil tak, aby se Vácslav po smrti Jindřichově Týřova buď dosoudil aneb o něj se smluvil. Vácslav proti tomu se odřekl všech pokladův a kovův a také lovů na vysokou a černou zvěř, začež mu připsáno 100 kop a měl každého roku 2 jeleny, 2 vepře a 4 srny dostávati. Lesů slíbil na prodej nemýtiti, nýbrž jen k vlastní potřebě, totiž ke stavivu a k palivu. Roku 1554 pak dal král Ferdinand ves Bnečice, kterou byl Jindřich od Týřova zastavil, dědičně Janovi staršímu roku 1556 dne 19. února, neboť jen tak a nejinak lze rozuměti nápisu vytištěnému v Methodu (X.100). z Lobkovic, tak aby ji držel k panství Zbirovskému. Mezitím synové Jindřichovi Jan, Albrecht, Jošt a Jiřík také se o to starali, aby z držení Týřova nebyli vyvedeni. K jich žádosti povolil král Ferdinand r. 1558, že od nich de všech, dokud živi jsou, zámek Týřov nemá vypla cován býti, ale zůstaveny králi lovy na vysokou a černou zvěř a kovy. Mezi tím byl Vácslav Mašťovský ze mřel, dlouho neučiniv nic k vypla cení. Toho teprve se domáhala man želka jeho Barbora Šlikovna z Ho liče a obeslala proto bratry Týřovské do soudu komorního. Z této ne snáze pomohl bratřím řečník jich ná mitkou za tehdejších dob obyčejnou. Když totiž (r.155 pře líčena na soudě komorním, promluveno od obeslaných, že se jim vidí, že k obeslání tomuto odpovídati povinni nejsou z příčiny té, že Barbora v obeslání tomto někdy otce jich Jindřichem jmenuje, ježto jméno jeho křtěné nebylo než Hendrych, a na to ukazoval listy. Odpověděla sice Barbora, že neprovozují, aby otec jich tím jménem Hendrych, a ne Jindřich křtěn byl, ježto mnoho se toho užívá, že někdo jsa Jindřichem křtěn, Hendrychem se jmenuje a Jan Hanušem, což vše z němčiny pochází, ale soud se přidal k mínění obeslaných a obeslání zdvihl.
 
Graficke pismenko Mezitím bratří Týřovští od povahy děda svého daleko se odchylujíce nejedny způsobili svády. Jiřík jsa r. 1555 na Liblině hostem, takto mluvil k Bohuslavu Zvíkovskému z Brodův : „ Zvíkovský ! jaké si svědomí dal proti bratru mému, všecko si v hrdlo lhal, jako arcilhář.“ Z toho se strhla sváda, mezi níž se Jiřík za kord potrhaje k Bohuslavovi nutkal a jej bíti chtěl. Albrecht žaloval r. 1555 na Jindřicha a Jana nejml. Popely z Lobkovic, že ho r. 1554 v Hřebečníkách zranili a jemu z ručnice obě nohy prostřelili. Pro rozprodání mnohých částí panství také měli soudy. Tak na př. byl prodal Jindřich r. 1555 Jindřichovi Váleckému z Vřesovic dvůr Myslice a vymínil si, že kupujiící má toho dvora všechnu povinnosť, totiž službu a platy od starodávna náleřitě dávati, totiž každý pátek za 3 gr. m. ryb z řeky, k tomu psa slídníka aby držitel Myslický choval, a kdyby mu rozkázáno bylo od vrchního pána, s tím slídníkem aby vodil, zvěři hledal a jiným tenetníkům a holotům do Broum i jinde, kdež náleželo, aby oznamovaL, v místo uložené najíti aby se dali. Ty služby nevykonávany Janu, který tuto spravedlnosť na svůj díl dostal, a proto se r. 1559 s Jindřichem soudil. Z podobných příčin soudil se Jan r. 1562 s Adamem Chrtem ze Rtína. Tomu byl Jan učinil r. 1561 psaní, aby rychtu v Hudlicích, kterou bez povolení Janova od Zdeňka Oty z Loun ujal, ve 4 nedělích člověkem robotným, který by tu úřad rychtářský spravovati mohl, osadil, ale Adam toho neučinil a Jan stížně to nesl, že mu ve vsi rychtář schází.
 
Graficke pismenko O dělení panství Týřovského lze jen tolik říci, kolik se může seznati z několika nahodilých zmínek. O Janovi právě byla řeč, že měl Broumy a Hudlice za svůj díl, ale r. 1572 nepřečkal. Albrecht, jak se zdá, dostal na svůj díl hrad Týřov a městečko Kožlany a zemřel před rokem 1571. Třetí Jošt držel Skryje, Novosedly a Tytry; před smrtí svou (r. 156 psal seděním v Kožlanech. Čtvrtý Jiřík dostal za díl Hřebečníky, které byl otec jeho přikoupil. Společně prodali všichni čtyři r. 1567 dvůr a mlýn Nezabudický Jaroslavovi z Vřesovic. Po smrti Jana a Albrechta nastalo nové dělení mezi Joštem a Jiříkem; když pak r. 1574 zemřel, zůstali z toho rodu jediné Jiřík a strýc jeho Jan (syn jednoho z předešlých), jenž seděl na Skryjích. Mezi těmi stalo se poslední dělení. Jiřík, který ztenčil ve svém držení Týřov i Hřebečníky, postoupil Janovi jako díl po n. Joštovi k dosavadnímu statku jeho vsí Hudlic, Broum a Chmelištného, dvou lidí dědičných v Kožlanech a třetího chalupníka, sobě pak ponechal Jiřík řeku Mži od řeky Nezabudické až po chalupu rybářskou Myslice. Ve společnosti zůstaly hory rtuťové a cínobrové. Ale i po éto smlouvě nepominula nedorozumění mezi oběma; teprve r.1578 dne 7. května stalo se smíření nové, podlé něhož Jiřík postoupil Janovi rybníčku společného ve vsi Novosedlích, rybníku společného nad Kožlany a louky pod Čertovou skalou. Kromě toho zavázal se, že mu vydá 250 kop, až bude panství Týřovské vyplaceno.
 
Graficke pismenko Strany vyplacení Týřova učiněn jest nedávno před tí rozhodný krok. Císař Maxmilian potřebuje větší části peněz nařídil jisté komissaře k doprodání některých statků zápisných. Ti učinili roku 1575 dne 8. srpna smlouvu s Janem starším z Lobkovic a na Točníce, že císař, když se skrze prokuratora svého dosoudí zámku Týřova a při stavech to objedná, aby relací k tomu učiněna byla, pánu z Lobkovic takový zámek dědičně prodá. Na to vyčetl Jan 8000 tolarů. Dosouditi se panství bylo možno teprve po smrti Jiříkově, ale Lobkovskému, když peníze do toho dal, záleželo na tom, aby panství Týřovského s jeho pěknými zvůlemi mohl užiti. Učinil tedy s dovolením královským smlouvu s Jiříkem Týřovským r. 157, tak že tento mu právo své za 1250 kop prodal. Za to ponechal mu Jan ves Újezdec dědičně a ves Týřovičky ponechal mu do jeho života k volnému vládnutí. Po vykonání toho a svolení stavů dán byl roku 1578 dne 10. září rozkaz, aby panství Týřovské bylo odhádáno. Nežli se to dokonalo, držel Jan panství jako držitel zápisný. Když ho císař Rudolf r. 1580 dne 22. února z práce presidentské nad komorou českou propouštěl, připsal mu za jeho služby 5000 kop gr. č. na panství Týřovském, tak že je Jan o tu summu laciněji koupil. Roku 1583 následovalo ještě jiné jednání. Týž panovník účtoval zase s Janem, a jsa mu dlužen 2500 kop gr. č., připsal je na Týřově, „poněvadž statek Týřovský do sedmi i víceji mil od jiných panství královských vzdálen byl a ze všech kratochvílí a forštů leží.“ Mezitím spustl hrad Týřovksý, na němž, jak se zdá, již poslední jeho držitelé z rodu Týřovských nebydleli, majíce větší zalíbení v Hřebečnících a Skryjích. Po odevzdání panství Janovi snesli Týřovští upomínky na svého děda a praděda do svých údolních sídel, Jan pak již purkrabě neustanovil a starý hrad svému osudu ponechal. Když pak mělo přijíti k dědičnému odprodání, přece bylo líto císaři pěkných lesů Týřovských, které tak hezky příležely k lesům Křivoklátským. Tedy bylo učiněno r. 1588 ujednání takové, že Jan pustý zámek Týřov, vsi Týřovice, Újezdec, Broumy a dvůr Kouřimec k panství Hrádku Křivoklátu k rozšíření forštu postoupil, proti čemuž se mu městečko Kožlany a vsi Chmelištný a Zavidov dědičně odevzdaly. Ač šacunk tohoto statku 15.851 kop míš. vynášel, postoupil se mu jen v 13.000 kopách, které si na své summě zápisné (17.500 kopách) porazil. Tedy mu za postoupený statek Týřovský od komory královské jen 4500 kop doplaceno. Tím se končí dějiny Týřova od oněch časův opuštěného, o němž Balbín (r. 168 mylně poznamenal, že se na něm bydlí. Jen tolik doložiti jest, že Kožlany, Zavidov a Chmelištný byvše připojeny ke Zbirohu, zase se dostaly v držení komory královské, ale r. 1601 vyměněny za Skryje, Hradiště a Čilou, které přiděleny ke Křivoklátu.

Text: historie
20.2. 2017 - August Sedláček, Hrady zámky a tvze Království českého VIII.