hrad Skalná

Vildštejn

Graficke pismenko Hrad Vildštejn (Skalná) stojí na žulové skále nad přítokem Vonšovského potoka. Od města Skalné býval oddělen příkopem, dnes už zasypaným.

 
Graficke pismenko První písemná zpráva o Vildštejně je z r. 1224, kdy valdsaský opat Erhard mluví o výkupu desátků od Gerolda z Vildštejna, kterému patřily i některé statky v okolí Valdsas a Tirschenreutu, za 59 hřiven stříbra. Gerold byl asi zakladatelem tohoto hradu. V r. 1225 se objevuje jako svědek na listině o urovnání sporů o panství v Elsterberku (dnešní Sasko) Albert Nothaft z Vildštejna, který byl asi Geroldovým blízkým příbuzným. Albert a jeho bratr Jindřich darovali v r. 1243 spolu s Jindřichem z Libštejna další desátky ve výši 8 talentů hraběti Jindřichovi z Ortenburka, který je postoupil valdsaskému klášteru. Jiný člen tohoto rodu vystupuje v r. 1251 jako svědek na listině českého krále Václava I. o valdsaském patronátu nad kostelem v Plané. R. 1295 prodal Engelhard Nothaft z Vildštejna témuž klášteru za 60 hřiven stříbra část lesa Forst u Skalné a daroval mu pozemky v okolí Plesné, které k němu patřily, a za to vše se zaručil se svým synem Albertem Nothaftem z Falknova (Sokolova).
 
Graficke pismenko V r. 1298 prodal Albert Nothaft zdejší panství svému zeti Janu Ravovi (Rabo) z Mechelsgrünu s právem na jeho zpětný výkup v roční lhůtě. Listina o tom, vydaná jeho manželkou Adélou, usazenou na Werdenberku, je první německy psanou listinou Chebska (do té doby byly všechny latinské).
 
Graficke pismenko Od Nothaftů získal Vildštejn jejich příbuzný Rüdiger ze Sparnecku, který jej – podobně jako svá ostatní panství, zejména Lubsko – přijal v r. 1349 od Karla IV. jako léno České koruny. V l. 1358–1360 však patřil Vildštejn spolu se Starým Rybníkem znovu Rabům z Mechelsgrünu a r. 1362 Rudolfu z Ramberka (spolu s Thiersteinem v bavorské Horní Falci, který předtím patřil Nothaftům). Po r. 1376 držel Vildštejn Fridrich, purkrabí z Donína (něm. Dohna, při vstupu Labe na německou půdu, tehdy však rovněž léno České koruny). Vildštejn sám byl od konce 14. století dědičným statkem, ale sousední Plesnou drželi jeho majitelé i nadále jako korunní léno.
 
Graficke pismenko V l. 1412–1439 vládli na Vildštejně chebští Frankengrünerové, kteří však měli s rodným městem velké spory, které byly odstraněny v r. 1418 smírným vyrovnáním. R. 1439 koupil Vildštejn Albert Šlik, ale hned jej zase prodal spolu s Plesnou, Šneky, Křižovatkou a Podílnou chebským Gummerauerům, kteří jej drželi do r. 1521, kdy přešel sňatkem zase na Šliky. V době vlády Gummerauerů (1452) vypálilo Vildštejn české vojsko zemského správce Jiřího z Poděbrad.
 
Graficke pismenko K původnímu románskému hradu z konce 12. nebo počátku 13. století patřila pouze severní část dnešního třípatrového hradu (tj. necelá polovina plochy), kdežto zbytek této budovy byl postaven až v 15. století, kdy se hrad dostal do rukou chebského patriciátu. Starý románský palác stál v místech pozdější gotické budovy, podepřené jedním mohutným pilířem a několika sloupy. Od něho se táhla nižší hradní zeď až k románské hradní kapli po pravé straně věže v prostoru dnešního průchodu k starému paláci; kaple však byla mnohem vyšší než palác. Zbytek její poloválcové apsidy vyčnívá vpravo od dnešního vchodu z oblouku hradní zdi nad skálou, na níž stojí hrad. Původně měla kaple asi plochý strop, později dostala křížovou klenbu. Z její tribuny se zachovalo jedno větší a jedno menší románské okno (obě už zazděná) nad zazděným vchodem do krypty a sklepů napravo od vchodu. V podzemí hradu jsou dosti prostorné místnosti s valenými klenbami a románským i gotickým zdivem. Zachovaly se zbytky oltáře v kryptě a románský portál. Románský hrad byl postaven asi celý z bosovaných kvádrů – měl sotva více než přízemí a nejvýše ještě patro (dnes už nezachované).
 
Graficke pismenko Ve skalách naproti hradu jsou dosud ohromné sklepy a skladiště; vznikly už také většinou ve středověku.
 
Graficke pismenko V r. 1531 prodal Albrecht Šlik panství Vildštejn a hrad se statkem Křižovatkou a s příslušnými osadami za 7000 zlatých Volfovi z Viršperku, jehož rod zde vládl až do r. 1596. V r. 1541 došlo k rozdělení dosud jednotného panství na statky v Horním a Dolním Vildštejně. Přesto však zůstávaly oba až do konce 18. století v rukou jedné vrchnosti. V r. 1545 přikoupili Viršperkové od Šliků i nedalekou Plesnou s hrdelním soudem, která už předtím často k Vildštejnu patřila. Od té doby byly Plesná a sousední Starý Rybník natrvalo spojeny s Vildštejnem. K Hornímu Vildštejnu později patřila Křižovatka, Velký Luh, Plesná, Zelená a Šneky, k Dolnímu druhá část těchto osad.
 
Graficke pismenko Viršperkové byli lidé prchliví a suroví a jejich vláda byla plná velkých a často krvavých sporů s městem Chebem i ostatními sousedy, ba mnohdy i s vlastními příbuznými. Tyto spory vyvolaly už v r. 1539 výpravu třinácti chebských krejčí proti
 
Graficke pismenko Vildštejnu pro neshody mezi chebskými cechy a Viršperky. V krvavé bitce pod hradem byli mistři se svými lidmi a s chebským soudním vykonavatelem zahnáni střelbou. Pak došlo k nové výpravě proti Vildštejnu, hrad byl dobyt, Viršperkové utekli a jejich společník, Matěj z Einsiedlu, byl zajat, uvězněn a musel odpřisáhnout věrnost městu Chebu. Přesto byl Volf z Viršperku v l. 1546–1547 chebským královským purkrabím a markrabským správcem na Hohenberku (v dnešním Bavorsku). Zemřel v r. 1561 a jeho syn Volf Adam přestoupil i se svými poddanými na evangelickou víru, ale byl už v r. 1568 stižen chebskou klatbou pro vraždu vildštejnského rychtáře. O rok později zavraždil Kašpar Viršperk dokonce svého bratrance Abraháma ze Starého Rybníka. Brzy po požáru Vildštejna zavraždil Bartl Viršperk svého příbuzného Volfa Kryštofa a pana Lamingena. Řada jiných krvavých zločinů vyvolala dvě nové výpravy proti Vildštejnu (1579 a 1596). Při druhé z nich byl Kašpar Viršperk zajat a uvězněn nejprve v Chebu a potom v Bílé věži na Pražském hradě. Byl odsouzen k pokutě 6000 zlatých a ke konfiskaci majetku; zemřel v r. 1607.
 
Graficke pismenko Vildštejn koupili v r. 1596 Trautenberkové, kteří tu vládli až do r. 1799. Ti měli spory zase s poddanými, jimž ukládali nadměrné roboty, i s městem Chebem, které nechtělo trpět vaření piva ve Vildštejně. Spory s Chebem skončily kompromisem.
 
Graficke pismenko Po postavení zámku přestal hrad sloužit jako šlechtické sídlo a od r. 1843 jej zdejší měšťané využívali jako pivovarské sladovny.

Text: historie
3.10. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985