Graficke pismenko Ves Roupov se poprvé připomíná v r. 1250 jako sídlo Držka z Roupova, příslušníka na Plzeňsku a na Klatovsku rozvětveného rodu Drslaviců. Poté se zprávy o Roupovu a o jeho majitelích ztrácejí, až kolem r. 1336 se uvádějí bratři Jaroslav ze Skočic, Drslav z Poříčí a Ota z  Roupova, kteří drželi další statky v okolí. Z listinných zpráv nelze genealogii držitelů Roupova s jistotou určit. Zdá se, že Ota z Roupova je totožný s Otou z Biřkova, připomínaným naposledy v r. 1336.

 
Graficke pismenko Krátce poté držel Roupov jiný rod, jehož prvním známým příslušníkem byl Něpr z Roupova (1388). Byl to věrný stoupenec pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna (1379–1396) a tím také na sebe uvrhl hněv krále Václava IV., který jej v r. 1393, při známém sporu s arcibiskupem o kladrubský klášter, chtěl dát popravit.
 
Graficke pismenko Něpr z Roupova si postavil na místě starého sídla výstavný kamenný hrad. Objekt stával na skalnatém hřebenu, který se pozvolna sklání k východu a k jihu a na severní a západní straně spadá příkře k obci Roupovu. Na stavbě měla významný podíl dvorská huť, s níž přišel Něpr do styku jak hofmistr pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Původní podobu hradu lze však těžko určit, neboť v pozdějších přestavbách zmizel téměř beze stopy. Ze starších popisů lze usuzovat, že obytná část hradu měla tři křídla, jež ohraničovala obdélné nádvoří. Severní mělo dvě poschodí. Stavba byla dokončena mezi l. 1391–1393, kdy se Něpr vzdal svého úřadu a odešel z Prahy na svůj statek. Po Něprově smrti byl statek rozdělen a v pramenech se vyskytuje řada osob, jež se píší z Roupova.
 
Graficke pismenko Za husitství stál držitel hradu Jan I. z Roupova (poprvé připomínaný r. 1419) na katolické straně, ale když r. 1427 husité po vítězství u Tachova přitáhli k Roupovu, stal se jejich spojencem, aby si zachránil hrad a majetek, a táhl s nimi před Plzeň. Za husitství se Roupovští značně obohatili, neboť si přivlastnili řadu církevních statků. Jan I. z Roupova zemřel mezi l. 1443 až 1448. Jeho syn Jan II. z Roupova byl věrným straníkem králů Jiřího Poděbradského i Vladislava II. Jagellonského. Zastával řadu významných úřadů, rozmnožil své panství a dosáhl také povýšení svého rodu do panského stavu. Měl čtyři syny, kteří se sice o otcovské dědictví rozdělili, ale nakonec celý Roupov držel Jan III., protože jeho bratr Hynek vstoupil do kláštera, Purkart brzy zemřel a Václav si koupil Bělou a založil tak větev žitenickou. Pravděpodobně Janovým přičiněním byl Roupov povýšen r. 1504 na městečko. Jan III. zemřel r. 1540. Měl tři sny, z nichž Kryštof dostal Poříčí, Volf Roupov, ale protože se stal loupežníkem a přepadával na silnicích, získal kolem r. 1544 Roupov třetí syn, Adam.
 
Graficke pismenko Adam z Roupova měl významné postavení v politickém životě českého státu, neboť byl radou Ferdinanda I. i Maxmiliána II. Jeho čtyři synové se v r. 1574 o statky rozdělili. Vilém dostal polovinu hradu Roupova a některé vesnice, druhou polovinu hradu držel Kryštof Karel a další dva bratři, Jan IV. i Hynek, dostali různé vesnice, ale protože neměli kde bydlet, měli zatím zůstávat v pokojích Kryštofa Karla. Nakonec Jan IV. od svých sourozenců koupil celý hrad. V l. 1595–1598 dal rodové sídlo přestavět, takže budilo u všech současníků obdiv. Dal postavit rozsáhlou kuchyň, kde se na ohništi mohl péci celý vůl. Hlavní hradní sál byl vyzdoben asi 300 erby, jež znázorňovaly rodovou genealogii. Paprocký se je pokusil zachytit ve svém díle, ale zdá se, že vše chaoticky popsal, a tak jsou počátku tohoto rodu značně nepřehledné. Při zkáze hradu v polovině 18. století vzala zasté i tato genealogie. Také krb měl zlacené erby a podle Balbína prý jen sál stál 1000 tolarů.
 
Graficke pismenko Janovu přestavbu zachycuje kresba Jana Willenberga z počátku 17. století. Podle ní se hrad skládal z předhradí a z vlastního hradu a byl chráněn valem a dodnes částečně zachovaným příkopem. Do předhradí vede branka. Po pravé straně cesty je hospodářské stavení, na něž navazuje dvoupatrová budova, jejíž zdivo se dobře zachovalo, s pěknými kamennými gotickými portálky uvnitř. Byla to obranná bašta, chránící východní a severní stranu hradiště. V každém poschodí byla jen jedna síň. Na tuto bývalou baštu navazuje v pravém úhlu jiné, rovněž původní dnes obytné stavení. Do něho vedla hradební zeď až k hradu. Na jih od stavení se táhl příkop až k velké, částečně zachované válcové věži v protější hradební zdi. Tím bylo odděleno předhradí od vnitřního hradu. Do něho se vstupovalo branou se dvěma pozdně gotickými podjezdy, dosud zčásti zachovanými. Z východního křídla hradu zůstaly dnes jen zbytky dvoupatrového stavení. Vedle je veliká kuchyně čtvercového půdorysu, nad ní se zvedá klenutí osmibokého hranolu, z něhož vychází vysoký komín. Brána ústí přímo do nevelkého nádvoří, jež bylo obklopeno ze tří stran palácem. Dnes se z něho nezachovalo téměř nic, jen na západní straně jsou zbytky zdí, sahající do výše dvou pater, kde ještě zůstal výběh žebrových kleneb z počátku 15. století. Severní křídlo je téměř rozbořeno a užívá se zčásti jako sklepy, jižní část paláce zmizela úplně.
 
Graficke pismenko Jan IV. z Roupova se však nákladnou stavbou příliš zadlužil, takže na nátlak věřitelů byl v r. 1607 Roupov s celým panstvím (tj. hrad Roupov, městečko, poplužní dvůr, ovčíny, pivovar a vsi Vřeskovice a Mstice s dvory, Biřkov s pustou tvrzí a Kbel) prodán Janovi z Klenové, z Janovic a na Žinkovech.
 
Graficke pismenko Jan z Klenové, nejvyšší písař Království českého, byl oddaným stoupencem Habsburků. V r. 1616 postoupil Roupov svému synu Vilémovi. I ten, jako horlivý katolík, stál při Ferdinandovi II. a byl proto r. 1619 vsazen odbojnými stavy do vězení. Své poddané nutil násilím k přestupu na katolickou víru a ty, kdo odmítali, dávat bít holí. V r. 1655 se o otcovské dědictví podělili čtyři Vilémovi synové, z nichž Hartman, zvaný také Maxmilián, dostal panství Roupov. Tehdy k němu vedle hradu, městečka a dvora patřily dvůr a ves Vřeskovice, tvrz a dvůr v Dolních Nezdicích, vsi Jíno, Kaliště, Mstice a Biřkov. Po něm získal r. 1675 statek jeho nezletilý syn František Hartman, za něhož spravovala panství jeho matka Kryzelda Nebílovská a pak jeho sestra Alžběta Františka. František Hartman dal r. 1696 postavit na místě staré hradní kaple novou, zasvěcenou sv. Anně. Je to prostá barokní stavba, stojící v předhradí. V r. 1704 však celé panství prodal Janovi Jiřímu z Haubenu, který Roupov spojil s Červeným Poříčím. Nový majitel zahynul r. 1716 jako císařský generál v boji proti Turkům.
 
Graficke pismenko Od spojení Roupova s Červeným Poříčím hrad Roupov chátral. Před polovinou 18. století byla nedaleko něho postavena mohutná sýpka, k níž bylo použito také materiálu z hradu. Ale ještě v r. 1760, když červenopoříčský purkrabí J. T. Košín popisoval Roupov, byl hrad obyvatelný, jak nakonec ukazuje i jeho kresba. V urbáři píše: „Toto stavení a zámek politování hodný čím dále tím více schází; mohlo by se tu však s nemalým nákladem krásné a řádné panské obydlí, bezpečné, ozdobné a veselé zříditi.“ Zkázu hradu Roupova dovršil rok 1817, kdy se zřítila celá část zdí a kdy vyhořelo nedaleké městečko Merklín a vrchnost dovolila, aby poddaní použili kamene z hradu k stavbě nových domů. Tak Roupovští používali hradu jako pohodlného lomu, a tak z něho nakonec zbylo jen několik zdí a typický komín kuchyně.

Text: historie
28.6. 2005 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985