Graficke pismenko V severní části Českého lesa, vysoko nad okolní krajinou, se zvedá mohutná zalesněná dominanta. Krajinnou výraznost rulové hory s protáhlým severojižním vrcholovým bradlem zvyšuje dodnes zřícenina hradu Přimdy, jemuž vděčí hora i městečko pod ním za své pojmenování. Přimda se řadí mezi historicky a stavebně nejvýznamnější hradní architektury v Čechách a málokterý hrad se může pochlubit obdobnou vysokou polohou (837 m nad mořem), umožňující výhled hluboko do západních Čech i na německou stranu.

 
Graficke pismenko Hrad Přimda, stojící na rozvodí Labe a Dunaje, zaujímal strategicky klíčovou pozici na důležité obchodní cestě z Prahy a Plzně do Horní Falce a Norimberka. Byl též významnou středověkou celní stanicí a tyto skutečnosti ovlivnily výrazné dějiny hradu, který je patrně nejstarší zachovanou hradní stavbou v Čechách. Hrad stál také na česko-německém jazykovém pomezí; slovanský název Přimda (Przimda) je zachycen k r. 1126, německé pojmenování Pfraumberg se objevuje o něco později (1174). Dnes je přijímán názor, že oba názvy jsou odvozeny od jména říčky Pfreimd (die Pfriemme – husté křoví u vody), jejíž zdroj na západních svazích Přimdy se dnes nazývá Kateřinský potok (Profous).
 
Graficke pismenko První zmínka o hradu Přimdě bývá obvykle (počínaje A. Sedláčkem) vztahována již k r. 1121, kdy zde podle slov kronikáře Kosmy „vystavěli nějací Němci uvnitř hranic českých ve hvozdě, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále“. Kosma neuvádí název hradu a nejnovější literatura (např. V. Razím r. 2008) poměrně přesvědčivě ztotožnění tohoto hradu s Přimdou vyvrací. Přesto pro úplnost a také pro souvislost s následujícím dějem uveďme i vývovdy, kterými je ztotožnění s Přimdou odůvodňováno a vysvětlováno:
 
Graficke pismenko Nejmenovaným zakladatelem měl být s největší pravděpodobnosti markrabě sousední severní marky Děpolt II. z Vohburgu, který přibližně v této době stavěl také první kamenný hrad v Chebu a jemuž tehdy patřilo celé Chebsko (Menclová). Jeho stavební iniciativa byla zřejmě motivována snahou zajistit spojení svých statků na řece Nábě a v Podunají s Chebskem a zabezpečit je před dalšími případnými útoky z Čech. Děpoltovo markrabství bylo totiž krátce před tím, r. 1105, zpustošeno českým vojskem knížete Bořivoje II. Ilegální stavba hradu však porušila svrchovanost českého panovníka a vedla tak r. 1121 k vážnému politickému sporu, o jehož průběhu nás rovněž informuje Kosmova kronika. Když se kníže Vladislav I. dověděl o této provokaci, „vzal s sebou tři čety vybraných bojovníků, přepadl znenadání hrad a dobyl ho“. „A není pochyby,“ pokračuje Kosmas „že by byl kníže hned dal zvěšeti všechny Němce v tom hradě zajaté, kdyby nebyl právě přijel hrabě Albrecht, jenž je snažnými prosbami a vrozenou sobě obratností zachránil.“ Prostředníkem mezi Vladislavem I. a Děpoltem byla tedy významná osobnost, hrabě Albrecht z Bogenu, příbuzný Přemyslovců a jižní soused Vohburgů na Dunaji. Od té doby zůstal hrad Přimda po celý středověk trvalým majetkem českých panovníků, i když byl později často zastavován.
 
Graficke pismenko Zmíněný pohraniční konflikt vyvolal nepochybně zvýšený zájem o ochranu zemské hranice, a tak již r. 1126 dal kníže Soběslav I. opravit mezi jinými hrady (Tachov, Zhořelec) také Přimdu. Snad tehdy měla Přimda podobu kamenného hradu. Ze stavební analýzy (rozbor dispozice, způsob opracování velkých kvádrů) vyplývá, že nejstarší část hradu, hranolová obytná věž, vznikla už v první čtvrtině 12. století za Vohburgů, jejichž soudobé stavby v Německu, kláštery v Kastlu a Reichenbachu, také připomíná. Takto alespoň vysvětluje původ hradu D. Menclová, není však vyloučeno, že mohutná kamenná věž byla postavena až někdy v průběhu dalších desetiletí, s vysokou pravděpodobností však ještě za vlády knížete Soběslava I. (1126-1140).
 
Graficke pismenko Během 12. století se stala Přimda svědkem dramatických událostí, souvisejících se zdejším dvojím uvězněním Přemyslovce Soběslava II., syna Soběslava I. a pozdějšího českého knížete. Soběslav II. ustoupil po smrti svého otce r. 1140 nedobrovolně energičtějšímu bratranci Vladislavovi II. (1140–1172), ale v německém exilu se nevzdal svých vladařských nároků a jeho první nucený pobyt na Přimdě v l. 1148–1150 byl výsledkem nezdařeného pokusu o převrat r. 1147. Dynastické rozpory byly pro německého císaře Fridricha I. Barbarossu vítanou záminkou k ovlivňování vnitřních záležitostí české země. Proto také s císařovým souhlasem mohli Soběslavovi přátelé r. 1150 přepadnout Přimdu, zavraždit jejího purkrabího Bernarta a osvobodit Soběslava (zpráva Vincentiovy kroniky), který se stal v následujících letech vhodným prostředkem k nátlaku a vydírání knížete Vladislava II. Když však po dohodě mezi pražským knížetem a císařem r. 1156 ztratil Soběslav II. podporu císařského dvora, pokusil se o samostatnou akci. R. 1161 se sice zmocnil Olomouce, ale při následujících jednáních v Praze byl důvěřivý Soběslav II. zajat a uvržen opět na Přimdu, kde strávil 12 let pod ostrým dohledem purkrabího Kunráta Šturma. Teprve nová mezinárodní situace přinesla Soběslavovi II. svobodu. R. 1172 abdikoval Vladislav II. ve prospěch svého syna Bedřicha. Císař však viděl povolnějšího pretendenta v Soběslavovi, a tak byl teprve nyní ochoten vyslyšet prosby jeho bratra Oldřicha, který žil na císařském dvoře. Soběslav II. se konečně r. 1173 stal českým knížetem. Jeho bývalý věznitel, purkrabí Šturm, krutě doplatil na změnu trůnu. Byl převezen do Prahy a tam na rozkaz knížete zmrzačen katem. Soběslav II., zvaný pro své antipatie k aristokracii hanlivě „selský kníže“, se dlouho z trůnu netěšil. R. 1178, kdy jeho samostatnější politika vzbudila nevoli mocného souseda Fridricha Barbarossy, byl svržen.
 
Graficke pismenko Přimda byla v následujícím století (1249) dočasným vězením jiného Přemyslovce, pozdějšího krále Přemysla Otakara II., jenž zorganizoval neúspěšnou vzpouru proti svému otci Václavovi I. Z významnějších královských purkrabí se na Přimdě připomínají v l. 1250–1263 Ratmír ze Skviřína, předek pánů ze Švamberka, a jeho nástupce z l.1263–1269 Vilém ze Žinkov.
 
Graficke pismenko Před r. 1318 Přimdu poprvé zastavil král Jan Lucemburský – a to jednomu z nejmocnějších feudálů, Vilémovi Zajíci z Valdeka. R. 1319 vytáhl Vilém z Přimdy do Bavor hájit královy zájmy, ale z výpravy se už živ nevrátil. Král sice Přimdu od jeho synů vyplatil (kolem r. 1320), ale brzy potom ji zastavil svému věřiteli Jakubovi Frenclínovi, staroměstskému rychtáři z patricijské rodiny Volfinovců, který byl r. 1331 jmenován dokonce královským podkomořím.
 
Graficke pismenko Přimdecké zboží tehdy zahrnovalo hrad s purkrabským úřadem, několik vesnic a osadu v podhradí s farním kostelem, jež získala od krále Jana Lucemburského r. 1331 výsady tržního městečka. Existovala zde také celní stanice. Přimdečtí manové, okolní feudální vazalové, kteří chránili ze svých tvrzí exponovanou hranici, podléhali rovněž purkrabímu a měli na Přimdě svůj manský soud. Patrně v této době došlo ke gotickému rozšíření starého hradu; zpráva z r. 1336 uvádí, že prostranství kolem hradní věže bylo již uzavřeno kamennými hradbami s dřevěným podsebitím.
 
Graficke pismenko Napětí v říši a nepřátelství mezi Ludvíkem Bavorem a českým králem Janem Lucemburským vedlo na jaře 1336 k neúspěšnému pokusu o dobytí důležité pohraniční pevnosti Přimdy. Posádka se ubránila, ačkoliv purkrabí Frenclín byl v té době se stovkou ozbrojenců s králem v Rakousku, ale městečko s podhradím vyhořelo. Jakub Frenclín zůstal zástavním držitelem Přimdy nejméně do r. 1341. Mladý Janův syn Karel, tehdy ještě správce království, vyplatil r. 1344 Přimdu ze zástavy a zařadil ji mezi hrady, které měly zůstat v přímém královském držení. Ale jeho syn Václav IV. otcovu vůli porušil a r. 1394 Přimdu zastavil nejprve krátce Jindřichovi z Rožmberka a r. 1395 na více než deset let Oldřichu Zajícovi z Házmburka. Oldřich Zajíc měl většinu svého majetku v severozápadních Čechách, a proto se souhlasem krále vyměnil r. 1406 s bratry Boreši z Rýzmburka Přimdu za Andělskou Horu u Karlových Varů.
 
Graficke pismenko Noví držitelé využívali nejistoty a zmatků na sklonku Václavovy vlády k loupení, v němž proslul jejich přimdecký purkrabí Tisto. Když však nešetřili ani královský majetek, byla proti nim vyslána trestná výprava v čele s královským podkomořím Janem z Lestkova, který na začátku r. 1416 nenadálým útokem obsadil městečko; hradu se však královští nezmocnili. Asi třicet ozbrojenců z družiny pánů z Rýzmburka zajatých v podhradí bylo později v Praze pověšeno. Odpor Rýzmburků definitivně zlomila až druhá výprava v r. 1418, při které se purkrabí Tisto vzdal královským obléhatelům. Ztráta Přimdy donutila Boreše z Rýzmburka ke smíru s králem. Jejich přimdecké zboží bylo zastaveno Mikuláši Chudému z Lobkovic s podmínkou, že napříště bude hrad královskému vojsku vždy otevřen.
 
Graficke pismenko Na začátku husitství, r. 1420, vrátil Mikuláš z Lobkovic Přimdu novému králi Zikmundovi, jenž zapsal hrad i s purkrabstvím svému věrnému přívrženci Jindřichovi Žitovi z Jivjan. Od té doby byla Přimda mocnou oporou katolické strany na přístupové cestě do Čech. Jindřich Žito pomáhal v r. 1427 při obraně Tachova, po jeho dobytí byl husity zajat, ale asi se mu podařilo uprchnout. Do konce husitství jej zastupovali na Přimdě synové Lvík a Petr. R. 1429 husité Přimdu krátce obléhali, avšak silná střelba z hradu je donutila k ústupu, jen městečko vzalo při tom zasvé. Jindřich Žito se na Přimdu vrátil a připomíná se tu jako purkrabí v l. 1434–1437. R. 1439 potvrdil král Albrecht II. Habsburský Žitovým synům Zikmundovy zápisy a připsal jim i 500 kop grošů za věrnost v těžkých dobách.
 
Graficke pismenko Lvík z Jivjan převedl zástavní právo r. 1454 na Jana ze Švamberka, což potvrdil téhož roku i král Ladislav. Přimda zůstala od té doby v zástavním držení Švamberků až do r. 1592. Po smrti Jana ze Švamberka r. 1460 vládli na Přimdě dočasně bratři jeho vdovy Hedviky ze Švamberka Lev a Protiva z Rožmitálu, přívrženci krále Jiříka, kteří zde vytvořili opěrný bod pro poděbradskou stranu. Asi v r. 1468 odevzdali oba Rožmitálové hrad Janovu synovi Zdeňkovi ze Švamberka, jehož byli do té doby poručníky. Král Vladislav II. potvrdil r. 1475 novému držiteli jeho nároky zároveň s příspěvkem na opravu hradu. Za něho byl hradní areál rozšířen o jižní, hradbami opevněné předhradí, tzv. dolní hrad. Zdeněk ze Švamberka držel Přimdu ještě r. 1518, po něm, až do své smrti r. 1529, jeho syn Mikuláš.
 
Graficke pismenko Za vdovy po Mikulášovi Anny, rozené ze Zakšova, začínají v r. 1532 první švamberské nesnáze s přimdeckými Chody, kteří měli již od dob Karla IV. značné výhody a úlevy, a proto kladli znevolňovacím tendencím vrchnosti zvlášť tuhý odpor, zejména v otázce roboty. Napětí se nezmenšilo ani po r. 1540, kdy nejstarší z Mikulášových synů Adam dosáhl plnoletosti. Přestože byla Přimda tehdy značně zchátralá, zachovávala si švůj význam jako strategický opěrný bod i jako ochrana celního přechodu, a proto král Ferdinand I. vyhověl v r. 1545 Adamově žádosti o výpomoc při opravě připsáním 800 kop grošů míšeňských. Tehdy byly provedeny na hradě některé menší úpravy věže (nový vchod v přízemí jižní zdi, renesanční vyzdívka oken ve východním průčelí) a opevnění a většina dřevěných hospodářských budov v tzv. dolním hradu byla nahrazena alespoň částečně zděnými budovami.
 
Graficke pismenko Při dělení přimdeckého panství r. 1548 si Adam ze Švamberka ponechal tzv. horní hrad, část vesnic a městečko Stráž, zatímco mladší bratr Jindřich obdržel tzv. dolní hrad, několik vesnic a městečko Přimdu. Oba bratři byli u krále Ferdinanda I. dobře zapsáni už od r. 1547, kdy se postavili proti stavovskému povstání, a proto neměla být Přimda vyplacena do konce jejich života. Adam ze Švamberka, v l. 1560–1577 nejvyšší dvorský sudí, pobýval většinou v Praze nebo na tvrzi Olešné, kterou vyženil se svou první ženou Annou z Rajcenštejna (†1580).
 
Graficke pismenko Vrchností neobývaný hrad chátral a mnoho nepomohla ani další císařská dotace ve výši 1000 kop grošů míšeňských v r. 1579. Byly provedeny jen některé drobné opravy, zvláště věže hrozící sesutím, která byla proto zajištěna pilířem na severovýchodní straně a novým krovem. Zároveň se vyhrocoval spor mezi přimdeckými Chody a vrchností. Chodové odmítali robotovat, stěžovali si na omezování lovu a sběru dřeva, na nucený odběr piva, poukazovali i na zanedbávanou údržbu hradu – jejich ochranu v době válečného ohrožení – a dokonce se chtěli z poddanství úplně vyplatit. Ačkoliv se ještě r. 1555 komorní soud přimdeckého obyvatelstva vůči vrchnosti zastal, již r. 1567 se nový císař Maxmilián II. postavil na stranu Švamberků, i když bral jistý ohled na chodská práva. V r. 1592, dva roky po smrti Adama ze Švamberka, končí téměř stopadesátileté panství Švamberků na přimdeckém zboží. Přimda byla přes nechuť švamberských dědiců královskou komorou vyplacena a téhož roku se ujal správy majetku královský hejtman Teofil Lvovický ze Lvovic. Teprve nyní se ukázala zchátralost hradu, jehož havarijní stav zachytil r. 1592 ve své zprávě pro královského prokurátora komorník dvorských desk Jan Meltzok Jesenický.
 
Graficke pismenko Opravy by si však vyžádaly mimořádné náklady, a protože finanční tíseň císařského dvora nutila Rudolfa II. rozprodávat výhodně královská zboží, došlo r. 1596 k rozprodeji přimdeckého panství. Část koupila vdova po Adamovi ze Švamberka Kryzelda, rozená z Lobkovic, městečko Stráž se vykoupilo samo a hrad koupila přimdecká obec, která se ovšem tak zadlužila, že ji r. 1601 prodala komora komisaři pomezních cel německému šlechtici Ondřeji Lidlovi z Lidlova. Lidl bydlel již v městečku a měl v otázce poddanství s přimdeckými četné neshody, které pokračovaly i po jeho smrti r. 1613 za vdovy Barbory, rozené ze Štamberka, a syna Maxmiliána. Po Bílé hoře byla Přimda Maxmiliánovi Lidlovi z Lidlova pro jeho účast na stavovském povstání z l. 1618–1620 konfiskována. V r. 1621 ji česká komora postoupila bavorskému plukovníkovi Timonovi Lindelovi a v držení jeho rodiny (od r. 1658 dědičně) zůstalo přimdecké panství do r. 1675. Tehdy je koupil od plukovníkova syna Jiřího Maxmiliána Lindela hrabě Jan Václav Novohradský z Kolovrat, který vytvořil na místě staršího přimdeckého panství novou pozemkovou državu se sídlem ve Velkých Dvorcích. Hrad Přimda, bývalé centrum panství, byl tehdy už neobydlenou zříceninou.
 
Graficke pismenko Hradní stavba zaujímala jižní konec vrcholového bradla a z té strany vedla přístupová cesta od městečka, částečně vytesaná ve skále. Dnes je prakticky jediným zachovaným zbytkem hradu mohutná hranolová věž ovládající skalnaté temeno.
 
Graficke pismenko Tato cenná románská architektura z první čtvrtiny 12. století byla zároveň nejstarší částí a jádrem tzv. horního hradu. Věž má zhruba čtvercový půdorys o straně asi 16 m (vnitřní čtverec přízemí 9,7 m). Vnější a vnitřní líc zdiva je z žulových kvádrů, uvnitř je lité zdivo, tj. lomový kámen zalitý maltou. Zdi, v přízemí dosud téměř 4 m silné (severní a východní strana 3,8 m, zdi do dvora 3,4 m), se nahoru zužují. Stavba měla původně tři patra vždy s jednou místností, z nichž stojí zčásti pouze prvá dvě. Ve stěnách se zachovaly některé románské architektonické články, především šest dobře zachovalých oken i s ostěním. Obdélníková okna se rozšiřovala směrem dovnitř, kde byla sklenuta tesanými kameny do půlkruhu. Zejména obě okna severní stěny, z nichž spodní v prvém patře je ještě rozděleno zděným pilířkem na dvě čtverhranná menší okénka, jsou pěknou ukázkou raně středověkého stavebního detailu. Ve východní a jižní stěně se zachovala okna v prvním patře, okenní otvory s ostěním jsou také v jejich přízemí. Východní přízemní okno je zvenku zasypáno. Na úrovni prvního patra obíhá kolem vnitřních stěn věže kamenný ochoz, nad nímž je vidět v severovýchodním rohu zbytek kamenného krbu. Do proražení nového vchodu v přízemí jižní zdi v polovině 16. století byla věž přístupná pouze z prvního patra, kde je dodnes zachovalý půlkruhový portálek na západní stěně u severozápadního nároží. Do něj se vstupovalo z tzv. pechhausu, soudobého patrového obdélníkového přístavku, který sloužil patrně jako obydlí strážných. Z přístěnku dnes stojí pouze přízemí, uvnitř je kromě kamenného prevétu se schody ve výklenku na severní straně ještě v hlavní stěně půlkruhový oblouk sklenutý masivními klenáky.
 
Graficke pismenko Věž byla nepochybně sídlem purkrabího či držitele hradu. Zchátralou stavbu i opevnění se marně pokusil udržet v 70. až 80. letech 16. století Adam ze Švamberka výstavbou pilíře na severovýchodním nároží. Materiál na dosud stojící pilíř a opravy hradeb se bral bezohledně přímo z věže, jejích krbů a ostění, a tak se její vnitřní devastace jen dovršila. Celek věže se však zachoval až do r. 1711, kdy došlo následkem úderu blesku k sesutí jihozápadního, nejvíce počasí vystaveného nároží. Zbytky věže byly částečně zajištěny opravou v r. 1923.
 
Graficke pismenko Další části tzv. horního či zadního hradu však zmizely téměř beze stopy stejně jako celý tzv. dolní či přední hrad. Částečnou představu o hradní architektuře a opevnění je možno si udělat z Heberových kreseb z r. 1843 a zejména ze zprávy pro královského prokurátora o stavu hradu Přimdy z r. 1592.
 
Graficke pismenko K hornímu hradu býval přístup z jižnějšího, dolního hradu „skalními vraty“, uměle prolomenou branou ve skalnatém hřebenu, kdysi přepaženou dřevem. Tato část zahrnovala kromě velké věže dvě obdélníková hospodářská stavení na západě, baštu s kapličkou a studnu blízko brány (zasypanou r. 1880).
 
Graficke pismenko Přední část, tzv. dolní hrad, měla dvě nádvoří s dvěma branami. Do prvního nádvoří se vcházelo od městečka branou v jihovýchodním rohu, od ní napravo stávaly za Švamberků zděné stáje. Další brána střežila vchod do druhého nádvoří, odkud se chodilo do horního hradu. V jihozápadním rohu druhého nádvoří bývalo v hradbách čtvercové stavení, sídlo správy dolního hradu. Tato dolní část hradu byla o něco větší než horní hrad a vznikla také mnohem později, až koncem 15. století. Oba díly hradu však vždy tvořily celistvou fortifikační jednotku. Hradní areál ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku obklopovaly souvislé kamenné hradby posílené na jižní, nejpřístupnější straně příkopy a válcovou věží ve zdi druhého nádvoří.
 
Graficke pismenko Také městečko pod hradem změnilo za staletí svou tvář a jen pozdně gotický farní kostel sv. Jiří s mohutnou hranolovou věží v západním průčelí svědčí o starobylosti přimdeckého podhradí.
 
Graficke pismenko Hrad Přimda byl pro svou historickou i architektonickou hodnotu prohlášen za národní kulturní památku.

Text: historie
30.5. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985 (doplněno redakcí)