Kníže Oldřich objevil Přimdu

Graficke pismenko Minula léta, staré příběhy upadly v zapomenutí a zběhly se nové.

 
Graficke pismenko V lesích opodál opuštěného hradu konal se opět velký lov. Tentokráte zavítal v ty osamělé končiny, v nichž žila přečetná zvěř, nikým nepronásledována a nelovena, český kníže Oldřich.
 
Graficke pismenko Jelen, který prchal před knížetem, zavedl ho do lesních hlubin, z nichž kníže nemohl najít žádný východ. Konečně uzřel horu a na jejím temeni roubené hradby. Podivil se nemálo, kdo si v těchto končinách, patřících k jeho zemi, bez knížecího svolení vystavěl hrad. Puzen zvědavostí, prodral se k hradu a s podivením se naň zahleděl. Břečťan a mech halily hradby jako zelený šat, sesuté příkopy byly zarostlé křovinami, v zahradě kvetly šípky.
 
Graficke pismenko Kníže si prosekal mečem cestu pod hradby, a vida, že se zvedací most, vedoucí do hradu, rozpadl a zřítil, vystoupil po ostrvi na hradby. Spustil se do nádvoří, zamířil ke dveřím paláce. Zabušil na ně, zavolal, aby mu přišli otevříti. Jen temný odraz jeho slov byl mu odpovědí. I poznal kníže, že našel opuštěný hrad. Sestoupil do zatuchlých sklepů, jejichž zdi pokryla zelená plíseň, našel tu množství potravin i četná roucha. – Vše bylo zničeno plísní a podlehlo zkáze. Jen víno, uložené tu v sudech, přibralo lety na chuti. Nalito v pohár, jejž žíznivý kníže vznesl k svým ústům, šumělo a perlilo se.
 
Graficke pismenko Odpočinuv si, odešel kníže z hradu tím směrem, kde se ozýval hlahol loveckých rohů, a šťastně se dostal ke své družině. Zavedl ji na hrad, dopřál jí pohodovati ze starého vína, uloženého ve sklepení. Hrad daroval svému dvořanu jménem Přím, aby držel na českých hranicích stráž proti nezvaným hostům ze sousední říše.
 
Graficke pismenko I usídlil se Přím na opuštěném hradě, přestavěl jej a podle svého jména nazval jej Přimda.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků