Císařova dcera

Graficke pismenko V těch dobách, kdy se na českoněmeckém pomezí střely nekonečné hvozdy, žil na dvoře německého císaře hrabě z Oldenburka. Byl sem poslán, aby se jako panoš naučil rytířským ctnostem a dvorným způsobům a mravům. Ten si oblíbil císařovu dceru a věda, že by marně žádal pyšného otce o její ruku, rozhodl se, že ji unese. Vystoupil z císařových služeb, prodal svůj statek a s penězi zaň strženými se vydal na toulky po širých lesích, tehdy téměř neznámých. Doprovázen vší svou čeledí hledal příhodné místo, kde by mohl postaviti bezpečný, dobře skrytý hrad, na nějž by se mohl uchýliti s císařovou dcerou.

 
Graficke pismenko Konečně našel vrch, z něhož se otevíral daleký výhled. Na něm ve skrytu hustého lesa počal budovati hrabě nový hrad. Najal dělníky a poručil své čeledi, aby nakoupila v kraji uvnitř země zásoby jídla a dopravila je nepozorovaně k lesnímu hradu. Zatím co se plnily sklepy, vyrůstaly do výše hradby, prohluboval se příkop a zanedlouho stál hrad připraven k obývání. Aby nikdo neprozradil místo, kde hrad stojí, kázal krutý hrabě své čeledi pobýti všechny dělníky, kteří na hradě pracovali. A když rozkaz jeho vykonali, zbavil se stejně krutým způsobem i své čeledi. Vlákal ji do sklepa, bedněného dřevem, uzavřel ji v něm a spálil ohněm.
 
Graficke pismenko Tak mělo býti navždy utajeno místo, kam unesl císařovu dceru. Šťastně plynula léta na hradě skrytém v lesních tišinách, jichž klidu nerušila žádná noha lidská. Teprve po pěti letech zavítal na hrad první host.
 
Graficke pismenko Císař se svým dvorem dlel tehdy v Řezně, odkudž se jednoho dne vydal na lov do pohraničních hvozdů. Zabloudil v lesích, a když se nemohl nikoho ze své družiny dovolati, pustil se podél potoka, doufaje, že u něho najde lidská obydlí. Tak se dostal až pod hrad, v němž žila jeho dcera s nezvaným zetěm.
 
Graficke pismenko Spatřiv na vrchu vystupovati kouř, vystoupil císař vzhůru a objevil tam neznámý mu hrad. Stanul před hradem, zavolal o pomoc. Přišel mu vstříc hrabě Oldenburský. Císař se mu nedal poznati a požádal ho o pohostinství, ježto prý zbloudil na lovu v těchto lesích. Hrabě vpustil lovce do hradu a co nejlépe jej hostil, neboť sám již dlouho toužil po lidské společnosti a po zprávách, co se děje ve světě.
 
Graficke pismenko Císař zatajil svoje pohnutí a neprozradiv se jediným slovem odešel z hradu. Veliký hněv stále ještě háral jeho duší a žilami bouřila mu pomstychtivost. Vrátil se šťastně k své družině, sebral oddíl ozbrojenců a vytáhl s ním proti hradu, skrytému v lesích.
 
Graficke pismenko Tentokráte neuvítal ho pán hradu usměvavou tváří, nýbrž poznav zradu uchýlil se za hradby a chtěl odtud čeliti vojsku. Jeho zbraně, odpočívající po léta v klidu, úplně propadly zkáze. Šípy zrezavěly, tetivy ztrouchnivěly, kopí zpuchřela… Pád hradu byl neodvratný. Bylo otázkou chvíle, kdy bude obsazen vojskem a jeho pán zajat a na hrdle ztrestán.
 
Graficke pismenko Ve chvíli, kdy se vojsko chystalo udeřiti na hrad, vystoupila na arkýř císařova dcera. Sepjala prosebně ruce, zavolala na otce zoufalým hlasem: „Slituj se, otče, odpusť nám a zapomeň! Pro svou lásku jsme již oba dost vytrpěli dlouhým odloučením od světa. Vezmeš-li život muži, jehož jsem si zvolila za manžela, ani já nechci déle žíti a vrhnu se k tvým nohám dolů se skály. Bez muže jen mrtvá v tvou náruč se vrátím!“
 
Graficke pismenko Zakolísal se císař v úmyslu potrestati únosce smrtí, a když i jeho dvořané vřele se za něho přimlouvali, obměkčil své srdce a přijal uprchlíky na milost. Tu byl ihned spuštěn z hradu most a na hradě bylo hlučně oslaveno usmíření. Poté odvezl císař dceru svou i zetě k svému dvoru a kázal, by byl opuštěný hrad ponechán svému osudu.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků