Lakotná ruka

Graficke pismenko Když prchali Švédové před blížícím se císařským vojskem, nechali v hospodě pod Pajrekem svého zraněného důstojníka. Přikázali hostinskému, aby se o něho pečlivě staral, zanechali raněnému měšec zlatých peněz, aby měl na výživu i na léčení.

 
Graficke pismenko Sotvaže zmizeli za horami, zabil lakotný hostinský raněného Švéda a zmocnil se jeho měšce… Leč i on vzal brzy svou odplatu. Když sestoupil jednoho dne do sklepa, aby se potěšil uloupeným zlatem, sklep se sesul a země ho zasypala.
 
Graficke pismenko Přes bortící se zdivo Pajreku přešla dlouhá řada let. Hospoda byla přestavěna a bydlel v ní hostinský z jiného rodu, který neměl tušení, co hrozného se tu kdysi odehrálo.
 
Graficke pismenko Děvče, které sloužilo v hospodě, vešlo jednoho dne do sklepa a spatřilo tu – k hrůze – trčeti ze země zvadlou lidskou ruku. Ruka držela měšec. „Ber, ber!“ ozval se sklepem prosebný, temný hlas a peníze v měšci zazvonily.
 
Graficke pismenko Jako šílená vyřítila se služka ze sklepa, jektala zuby, nebyla mocna slova. Neřekla hostinskému nic, pospíšila pověděti otci, chudému baráčníkovi, co zažila ve sklepě pod hospodou. Otec šel s děvčetem, sestoupil s ním dolů do sklepa. „Hleď, hleď, otče,“ ukázala rukou do šerého kouta. Třásla se jako osika, zmírajíc strachy. „Nevidím nic,“ odvětil otec. „Snad se ti jenom něco zdá.“ „Ne, nikoliv, nezdá… Nyní zase říká: Ber! Což, otče, neslyšíš?“ „Neslyším,“ zavrtěl otec hlavou. „Vidíš-li ty a slyšíš, nic se neboj a vezmi, co ti dává!“
 
Graficke pismenko Dcera si dodala odvahy, vytrhla měšec ze vztažené ruky. „Zaplať Pánbůh!“ zaznělo sklepením a o vlhké zdi zatřepotal se radostný povzdech duše, vysvobozené ze zakletí. Vztažená ruka, již vedla lakota k vražedné ráně, zmizela v zemi.
 
Graficke pismenko Baráčník koupil za peníze statek, vzal dceru ze služby domů. Stal se váženým mužem a jeho dcera bohatou, hledanou nevěstou.

Text: pověsti
27.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.