Graficke pismenko Hrad Ostroh stál na ostrohu nad nějakým už dávno zaniklým jezerem (z toho jeho původní německé jméno Seeberg), jehož zbytkem je snad rybničnatá pláň, bažiny a rašeliniště mezi Ohří u Pomezné (dnes přehradní jezero Skalka), Františkovými Lázněmi a Nebanicemi. Skládal se z předhradí s hospodářskými budovami a obydlími čeledi, chráněného hlubokým příkopem a zvedacím mostem, a vlastního horního hradu. Jeho základem byla dvoupatrová hlavní věž, kterou vedla brána na nádvoří, kde stál hradní palác. Nádvoří obklopovala zeď, kolem níž býval ochoz pro hradní stráž. V jejím středu se zachoval gotický portálek, kterým se vcházelo do veliké zámecké zahrady.

 
Graficke pismenko Hrad Ostroh se poprvé připomíná v listině o připojení Chebska k České koruně z r. 1322. Přestože byl korunním lénem, dal již tehdy Jan Lucemburský právo městu Chebu dosazovat sem své správce, jak to připomíná další listina, vydaná 6. ledna 1349 Karlem IV. Toto právo vlastně porušil už král Zikmund v r. 1434, když hrad zastavil s řadou jiných velkých panství a s celým Chebskem a Loketském svému kancléři Kašparu Štikoví přesto, že vlastně také pocházel z Chebu. Šlikové si toho snad byli vědomi a chebská městská rada k tomu asi také nemlčela, a tak se věc vyřešila tím, že Šlikové hrad v r. 1461 prodali za 410 zlatých rýnských (jistě hluboko pod cenou) svému příbuznému Kašparu Junckerovi, který patřil k nejbohatším a nejváženějším chebským měšťanům oné doby. Kašpar Juncker byl schopným diplomatem a věrným rádcem krále Jiřího z Poděbrad, hlavně při chebských jednáních se saskými knížaty. Když chtěl hrad v r. 1469 prodat a Chebští s tím nesouhlasili, podřídil se jim a žil zde až do své smrtí v r. 1474. Jeho manželka Anna, rozená Šliková, dovedla hrad i panství uhájit i proti císaři Fridrichu III. a Burianovi z Gutštejna, který na něj uplatňoval nároky jako příbuzný Šliků. Oba s ní vedli drobnou válku, v níž však šlo o práva města Chebu a České koruny. Anna dostavěla i kostel sv. Volfganga, založený ještě jejím manželem (1470); po své smrti (1485) tu byla pohřbena po jeho boku.
 
Graficke pismenko Hrad Ostroh zdědili nejprve falknovští (sokolovští) Šlikové a v r. 1497 Konrád a Jošt z Najperku. Joštův syn Kašpar se dostal do velkých sporů se sousedními Cedvici z Libé (dříve Libštejn). V r. 1509 proti nim zasáhl spolu s chebskou městskou hotovostí (šlo o bezpečnost zemských cest, kterou Cedvicové ohrožovali); hrad Ostroh byl po tuhém boji dobyt. Nakonec však došlo k dohodě. Jošt z Najperku zemřel v r. 1509 a je též pohrben ve zdejším kostele. Po Najpercích vládli v l. 1586–1635 na Ostrohu Brandnerové z Brandu (dnes Zdar na Ašsku).
 
Graficke pismenko Starý středověký hrad byl přestavěn na renesanční zámek.
 
Graficke pismenko Po Bílé hoře odešel dosavadní držitel panství Jiří Volf Brandner z Brandu pro víru za hranice a byl udán, že sloužil v nepřátelské armádě. Za to mu byl všechen majetek zkonfiskován a v r. 1635 prodán Melchioru Adamu Moserovi z Oettinku. Moser sice pomohl v r. 1631 Sasům dobýt Cheb, ale protože v r. 1634 naopak pomohl císařským zajmout saského vévodu, byl povýšen (1652) do rytířského stavu. V r. 1648 Švédové pod vedením generála Koenigsmarka Ostroh dobyli a vyplenili. V r. 1652 jej Moser prodal veliteli chebské posádky a majiteli Hazlova Vítu Ditrichu Steinheimovi. Po vymření Steinheimů připadl Ostroh opět České koruně, od níž jej koupili Nosticové, kteří jej brzo prodali veliteli chebské posádky Jakubu Gérardovi, a to už jako dědičné vlastnictví. Gérard padl v r. 1676 za tažení proti Švédům v Pomořanech. On i jeho synové měli spory s libštejnskými Cedvici, hlavně o zdejší faru a pastviny, ležící mezi oběma panstvími. Jakubův syn Leopold Jakub prodal v r. 1703 panství chebskému purkmistrovi Adamu Junckerovi z Kunreuthu (dnes Horní Hraničná) a bohatému kupci Michalu Widtmannovi: oba je koupili jménem města Chebu.
 
Graficke pismenko Město propustilo poddané ostrožského panství z poddanského svazku a zavedlo na něm chebské městské právo. To vyvolalo velké spory a soudy se sousedními Cedvici, kteří těžce nesli, že panství přešlo do „neurozených" rukou, a hlavně měli obavy z ohlasu těchto změn mezi vlastními poddanými. U apelačního soudu v Praze však při prohráli a ještě byli odsouzeni k placení desátků zdejšímu faráři. Adam Juncker a pozdější držitelé hradu zde hospodařili již jen jako nájemci města Chebu.
 
Graficke pismenko Zámek, který sloužil v novější době za obydlí chudým řemeslníkům, rychle chátral. Proto jej dala chebská městská rada před první světovou válkou s velkými náklady restaurovat a zřídila tu výletní restauraci. Při těchto pracích bylo opraveno hlavně vnitřní zařízení zámku a nad jeho vjezd umístěny erby někdejších majitelů (Junckerů, Najperku, Seeberků, Nosticů a města Chebu). Obnovena byla také černá kuchyně a zvedací most.
 
Graficke pismenko Je to trojkřídlá asymetrická budova, jež obklopuje nádvoří. Na její nádvorní straně je klenutá arkáda.

Text: historie
30.4. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985