Dějiny hradu

Graficke pismenko Přes strategicky důležitou polohu v blízkosti obchodních cest, v úrodné krajině osídlené ve středověku již od založení blízkého opatovického kláštera roku 1086, nebyl zřejmě vrchol osazen. Až do počátku 15. století jsou veškeré písemné údaje o existenci hradu na Kunětické hoře pouze nepřímé povahy. Přes absenci písemných pramenů lze dnes na základě archeologického výzkumu prováděného v areálu hradu od roku 1983, v souvislosti s postupující restaurací a regenerací objektu, však říci, že nejpozději v druhé polovině 14. století stál na Kunětické hoře poměrně rozsáhlý hradní komplex dvouvěžového hradu s palácem a hranolovou, původně obytnou věží ve východní části areálu a kruhovou věží na západním cípu hřebene, střední část hradního komplexu nebyla v období 14.–15. století zastavěna. K objektu hradu se nepochybně váže i rozsáhlé předhradí. Ani dnes však není možné přesně definovat majitele tehdejšího hradu. Vzhledem k rozsahu objektu nelze vyloučit ani skutečnost , že hrad byl královým majetkem.

 
Graficke pismenko Do širšího povědomí se Kunětická Hora dostala až na počátku 15. století. Roku 1420 se na hoře schází shromáždění lidu podobojí, stoupenců husitství z řad východočeské šlechty a kněží, stojící v opozici vůči oficiální církvi. Cílem tažení ozbrojených houfů z Kunětické Hory se stal blízký Hradec Králové. Po úspěšné akci a následném obsazení a zničení velice dobře opevněného opatovického kláštera roku 1421 patřila Kunětická hora k důležitým strategickým opěrným bodům v krajině. Je obsazena husitským hejtmanem Divišem Bořkem z Miletínka, který v krátkém časovém období, do roku 1423, uskutečnil přestavbu dávající Kunětické Hoře podobu typického husitského hradu. Vyznačoval se rozsáhlým a dobře opevněným předhradím, které zahrnovalo nádvoří za dnešní šestou branou.
 
Graficke pismenko Po smrti Diviše Bořka z Miletínka se obrovské panství postupně rozpadlo. Kunětickou Horu zdědil syn Soběslav Mrzák z Miletínka, věrný straník krále Jiřího z Poděbrad, jemuž hrad nakonec po roce 1464 postoupil. Ze tří synů českého husitského krále, připomínaných v držení Kunětické Hory v roce 1465, připadla po roce 1471 definitivně Jindřichu staršímu z Minsternberka. Dvacetileté hospodaření se nevyznačovalo velkými finančními úspěchy a postupný rozprodej vesnic na pardubickém a kunětickohorském panství ukončil Jindřich roku 1491 převodem Kunětické Hory, Pardubic a přilehlých statků na Viléma z Pernštejna.
 
Graficke pismenko Za Viléma a jeho synů Vojtěcha a Jana dochází v letech 1491–1548 k největší přestavbě hradu. Hradní obydlí se postupně proměnilo v několika stavebních úpravách, pozdně gotických a renesančních, v zámecké sídlo. Nádvoří obklopené čtyřmi křídly paláce, do jehož organismu se zapojila válcová věž, se otevíralo portálem datovaným rokem 1509, který je důležitým dokladem rané pernštejnské renesance. Pro dobu Viléma z Pernštejna je spíše charakteristický pozdně gotický sloh. Projevil se ve sklípkových klenbách rytířského sálu v přízemí, v nově zřízené kapli svaté Kateřiny a v prostorách jižního křídla a věže. Za Viléma a jeho synů vznikly hlavní společenské sály v prvém a druhém patře jižního a západního křídla a reprezentativní místnosti severního křídla, prosvětlené velkými okny. O významu hradu za Pernštejnů vypovídá návštěva krále Vladislava Jagelonského, spojená s pasováním synů Vojtěcha a Jana na rytíře roku 1497. Palác odděloval od dalšího nádvoří hluboký příkop s padacím mostem. Původní opevněné předhradí Diviše Bořka obestavěli noví majitelé dalšími hospodářskými budovami. Součástí rozšiřování pernštejnských majetků ve východních Čechách bylo i založení rozsáhlé rybníkářské soustavy. Ta čítala přes 200 rybníků a jejím dochovaným torzem je dnes okolí lázeňského městečka Bohdneč.
 
Graficke pismenko Hrad Kunětická Hora zaujímá důležité místo v dějinách hradní architektury výstavbou opevnění, které využívalo po vzoru vodních hradů mohutných zemních valů, kruhových rondelů. Sloužily k nasazení dělostřelby na citlivých a ohrožených místech opevnění. V horní části náspu chránila střelce u palných zbraní hradba a krytý ochoz. Z rondelů se zachovaly pouze dva, jihozápadní padl za oběť staleté těžbě kamene v minulých stoletích. Celý systém obrany zajišťovaly jednotlivé hradební okruhy, na severní přístupové straně bašty a opevněné brány.
 
Graficke pismenko Roku 1560 prodal Jaroslav z Pernštejna zadlužené panství královské komoře. Roku 1645 zničilo již téměř opuštěný a nevyužívaný hrad švédské vojsko. Vypleněný a vypálený objekt podléhal rychle zkáze. Urychlila ji těžba kamene zahájená v omezeném rozsahu již za Viléma z Pernštejna. Vrcholu však dosáhla na přelomu 19. a 20. století. Znamenala likvidaci západní a jihozápadní části hradu, která se zřítila do lomu.

Text: historie
20.2. 2006 - Miloš Jiroušek, kastelán hradu