Dějiny hradu dle Augusta Sedláčka

Graficke pismenko Kritické rozebrání starých pamětí, svědčících o nejstarších dějinách okolí, ukazuje nám, že patří Kunětická Hora ke hradům mladším, postaveným teprve v 15. století. Pročež vylíčeny jsou tuto prvotní děje Kunětické Hory jinak, než se posud činilo. Holá hora název má po vsi Kuněticích, založené teprv tehdá, když se do Čech dostávala jména německá; nebo Kunata (po němž se Kunětice jmenují) jest tolik jako Kunrat. Okolí Kunětic patřilo klášteru Opatovskému, jenž drahně statkův přikoupil; víme to zvláště o panství Blatnickém, nabytém ve 14. věku. O Kunětické hoře myslíme, že stála na území klášteru hned při jeho založení darovaném. První zmínku o hoře našli jsme k r. 1420. Aleš Vřeštovský z Ryzemburka a přátelé jeho Beneš z Mokrovous a Jiří ze Chvalkovic, všichni horliví pod obojí, svolali ve Hradecku obyčejný tehdáž tábor či shromáždění lidu na horu Kunětickou ke dni 25. června. Pospíšil si tam z Prahy také kněz Ambrož, na nebezpečí cesty nic nedbaje, aby ujal se správy duchovního nad lidem tam sebraným a chovajícím k němu větší nad jiné lásku a důvěru. Po kázaní a přisluhování svátosti pod obojí oznámil táboru rozkaz starších, aby hotovi byli všickni táhnouti k oboření kláštera Podlažického. V soumrak večerní hnul se skutečně celý tábor v tu stranu. To když Hradeckým (tehdá ještě přívržencům strany pod jednou) oznámeno bylo od vyzvědačův tam vyslaných, ubezpečení jsouce pro tu noc, ulevili sobě v ostříhání města. V noci ale Husité, změnivše náhle směr pochodu svého, rychlým krokem obrátili se k Hradci a nežli jim odpor činěn býti mohl, ztekli hradby bez veliké nesnáze. Zpráva o tom nemile působila na mysl krále Sigmundovu.

 
Graficke pismenko V těch dobách bouřlivých nebyl klášter Opatovský, nežli ještě k vyvrácení přišel, s to zboží svá udržeti; když pak klášter dvakráte útok husitův odraziv, v dubnu r. 1421 od Pražanův vypálen byl, tím spíše všecka zboží jeho rozebrána. Hory Kunětické a mnohých vesnic i klášteřiště samého zmocnil se Diviš Bořek z Miletínka, vůdce obce Orebské. Nemíníme tuto o něm slov šířiti, dotkneme pouze toho, co stojí ve spojení s dějinami našeho hradu. Obsadiv krajinu, dobře dovedl oceniti polohu a důležitost hory Kunětické a zakládal zde hrad, jenž podržel název dosud hoře přikládaný. Událost tato náleží, jak soudíme, do doby po roku 1420 a před r. 1423. Tohoto roku totiž již Diviš na hradě obýval. Vládlť on městem Hradcem, osadiv je bratrem svým Jetřichem. Však hradečtí tajnými posly poslanými to spůsobili, že Žižka k městu přitáhl a pomocí měšťanů se ho zmocnil. Diviš vrátiv se z Moravy, chtěl se s Pražany pomstiti Hradeckým i přilehl k městu. Ale Žižka s Hradeckými vojsko jeho porazil a mnoho jich ztepal, tak že Diviš ledva se svými ujel na Horu. Touto Horou vyrozumívá se již Hrad náš Kunětický. Od těchto časův klonil se k mírnější straně stavovské, stoje potom proti výstřední straně Táborské a Sirotčí, a tudíž s ní i válčil v bitvě Lipanské (1434).
 
Graficke pismenko Z týchž příčin bojoval opět (r. 1436) s Hradeckými. V Hradci zajisté byly dvě strany, z nichž jedni chtěli s císařem vejíti v úmluvy, jiní pak nechtěli o něm ani slyšeti. Brzo obdržela vrch strana výstřední a zdvihla válku. Na císařův rozkaz táhl lid branný ze všelikých krajův proti Hradci a pan Diviš postaven byv v čelo této výpravy, oblehl město tak, že pro nedostatek dovozu brzo velká v něm povstala drahota. Hradečtí pomáhali si výpady z města, jak mohli; posledně 6. listopadu přitáhla pomocná vojska a nyní rozložili stany své u Vysoké a ve vsi Výrově; Diviš pak ležel v Plačicích. Tuť vyrazili Hradečtí na oddělení, které leželo u Vysoké a Výrova a porazili je úplně; to Diviš vida a boje se, aby se mu také tak nestalo, zapálil Plačice a utekl opět na Horu Kunětickou. Že však zůstal Diviš přece upřímným přívržencem kalicha, dokázal roku následujícího. M. Jan z Rokycan od časův smrti Prokopa Velkého slovem svým povzbuzuje výstřednější a soče proti protivníkům, zkoušel mnohá protivenství stranníky Sigmundovými; odňata mu fara při kostele Týnském, mělť pak i vydati pečeť vikariátu Pražského a podrobiti se M. Křišťanovi, administrátorovi arcibiskupství. Tuť Rokycana uvolil se hledati útočiště tam, kamž nedosahovala moc jeho nepřátel. Dne 17. června (1437) po polední vyšel s farářem Svatoštěpánským do vinic Pražských jako na procházku; tam čekal naň pan Diviš s více než sto koňmi, a pojav ho, nesl rychle na Kunětickou horu. M. Jan se tu zdržoval nějaký čas, jsa vůbec ve veřejných věcech bez činnosti, až jej z toho zase vytrhly události r. 1441.
 
Graficke pismenko Král Sigmund dostal se na český trůn po dlouhém smlouvání a teprv když byl zkusil, že ho mocně opanovati nedovede. Pánům, kteří se mu jako králi pokořili, povolnost jejich na veliké ublížení stavu duchovnímu velmi štědře odměnil. Tehdá došel i Diviš odměny za platné služby, jež králi při jednání o trůn prokázal. R. 1436 dne 21. září zapsal mu král v 4500 kopách hrad Kunětickou horu, městečko Bohdaneč a vsi Nivčice, Bystřec, Rybitví, Lhotku u Blatníka, Neratov, Živanice, Přelovice, Sopřeč, Habřinu, Žaravice, Břehy, Křičeň, Kasaličky, Rohoznice a dvůr poplužný, Osice s dvorem, Osičky, Polizy, v Dobřenici 3 člověky, Ždanice s dvorem popl, Podolšany, Opatovice s dvorem, Lhotku, Pohřebačku s dvorem, Hrobice, Němčice s dvorem, Kunětice, Brozany, hradiště, Ohrazenice, Srch, Rosice, Trnovou, Doubravice, Lohynice, Mělče, Hrádek, Pojhranov, Černou, Veliké Kavčiny, Malé Kavčiny, Steblovou, Dříteč, Bukovinu, Borek, Újezd, Rokytno, Bohumileč, Dražkov, Dolany s dvorem, Ožuchov, Černou za Bohdančem, Stolany s dvorem a s příslušenstvím. Panství to měl Bořek držeti do té chvíle, až by mu král dal čtvrt léta napřed věděti a sumu zástavní položil. Zároveň mu zapsal král za náklady a útraty válečné ves klášterskou Stradouň v 200 kopách gr. a potvrdil jej purkrabím hradu Pražského. Později jej daroval císař Sigmund novými milostmi, když byl Diviš znamenitého vítězství nad Hradeckými v lese řeč. Království dobyl, a mnoho nepřátel zajav, i hojnou kořist na Horu Kunětickou přinesl. Roku 1437 (10. května) zapsal mu od kláštera Opatovského městečko Přeloučí, vsi Velkou a Malou Lhotu, Škůdly, Kozašice, Jankovice, Mokošnou, člověka v Benešovicích a v Slatině v 600 ss. gr. pr., též mu zastavil vsi kláštera sv.-Jirského v Hradci, Sobětuchy, Třesovice, Střežetice s dvorem, Probluz a dvůr Dlouhé dvory, konečně mu zapsal t. r. (14. května) ves Zálešany s dvorem a ves Tušec v 1000. Všechny tyto statky zápisné drženy ke hradu Kunětickému a shledati lze odtud, jak veliké bylo panství Kunětické. Konečně koupil Diviš i zboží Pardubské. Stav se více šťastnými náhodami nežli svým vlastním přičiněním pánem bohatým a mocným, zemřel r. 1437.
 
Graficke pismenko Divišovi synové bylo Soběslav, Jan a Petr. Zboží Pardubské a statky kláštera Sezemského s Přeloučím přešly nyní v držení Divišova bratra Jetřicha, jenž také nějaký čas Kunětickou horu spravoval. Týž Jetřich postoupil potom panství toho Soběslavovi dotčenému. Tento se rozdělil r. 1444 s bratry svými Janem a Petrem o dědictví otcovské a obdržel při tom zboží Kunětické. Co upřímný jednotník strany Poděbradské pomáhal Jiříkovi z Poděbrad r. 1448 při dobytí Prahy, potom válčil vedlé něho s jednotou Strakonickou, bojoval u Rokycan a účastnil se r. 1450, 11. června smírných úmluv na hradě Vildšteině, ve kteréž pojat jest také hrad jeho Kunětická hora. R. 1451 byl vyslán v důležitém jednání k císaři Fridrichovi III. do Vídně, roku 1452 volil Jiříka z Poděbrad za gubernátora království Českého a r. 1456 povoleno od císaře jemu, bratru Janovi a strýcům jich Jiříkovi a Divišovi, aby mohli pečetiti voskem červeným. Mnoho času strávil přemi před soudem dvorským, buď vyprosiv si odúmrtí, aneb bráně statky své proti jiným výprosníkům. Když se stal Jiří králem Českým, odměnil se Sobělavovi za jeho služby, uděliv mu milost (1459, 20. ledna), aby hrad Kunětickou horu, otci jeho zastavený, do svého života držel, od nikoho splacován nebyl a naň 300 kop prostavěti mohl. 2) Soběslav zemřel arci teprv r. 1468 v Roudnici, ale Kunětická hora byla se již dříve dostala králi Jiříkovi z Poděbrad, a to bezpochyby dobrovolným postoupením. Sotva asi král odňal splacením hrad muži, kterýž měl oň velké zásluhy.
 
Graficke pismenko Dostav král Jiří Kunětické hory, dvojí při tom věci velmi důležité dosáhl. Neb rozmnožila znamenitě moc rodu Kunštatského a byla pevnou záštitou v tehdejších bouřích náboženských k obraně země a víry. Chtě prvnější věc ihned provésti, převedl r. 1465, 5. dubna na syny své Viktorina, Jindřicha a Hynka knížata Minstrberská a Bočka z Kunštatu hrad Kunětickou horu i s vesnicemi všemi, jak je zápis r. 1436 uvádí, více ještě od kláštera Opatovského vsi Chroustov, Osek, Dubečno, Dvořiště, ves zápisnou Přibýšov, též jiné vsi Opatovské: Březhrad, Lhotku, Chrastnici, Sedlce, Praskačku, Urbanice, Hvozdnici, Vlčkovou Lhotu, Plačice, Stěžerky, Vysokou, Roudničku a les Křivec (až do té chvíle v držení Hradecké obce) a zboží kláštera Sezemského. Jiným zápisem (1465, 24. dubna) připsal knížatům na Kunětické Hoře a zbožích připojených k prvním sumám 20.000 kop gr.
 
Graficke pismenko Co se dotýče druhé části úkolu svého, zapsal r. 1465, 18. června ves Libišany v 600 ss. gr. Pr. Mikulášovi Berkovi z Dubé, zavázav jej službou manskou ke Kunětické Hoře, aby totiž na požádání poslal pacholka s kuší na hrad, jenž by stravou jsa opatřen dotud tam prodléval, pokud by se mu purkrabí vidělo. T. r. 26. července obdržel Majnuš z Chvalkovic v manství dvůr Neratovský a měl sám ve zbroji na hrad přijíti, kdykoliv by mu dali věděti. Burjanovi z Lípy, nejvyššímu písaři, připsal 200 kop na vsích jeho zápisných Maslojedech, Račicích, Benátkách a Habřinkách a převedl zápis ten r. 1468, 7. dubna na Petra Kdulince z Ostromíře. Však některá část těchto zboží v krátkém čase k hradu potažena; tak ku př. získal Jindřich kníže r. 1470 ves Libišany od Mikuláše Berky a to dobrovolným vzdáním.
 
Graficke pismenko Když král Jiří r. 1471, 22. března zemřel, podělili se synové jeho o všecka svá zboží (1472, 9. března). Při tom se dostaly Jindřichovi staršímu knížectví Minstrberské v Slezí s městem a hradem Frankšteinem, hrad a město s hrabstvím Kladským, hrad Homole, hrad Náchod se zbožím Vismburským a Skalickým, též hrad Kunětická Hora se zbožím klášterův Opatovského a Sezemského; ale uvolil se z dílu svého jisté peníze druhým dílům vyplatiti. Jsa již několik let v držení zboží Kunětického, pojistil si teprv držení jeho. Král Vladislav potvrdil Jindřichovi (1477, 13. listopadu) a synům jeho, „kteréž má neb míti bude,“ všechny zápisy na panství Kunětické, připsal mu k prvním sumám 3000 ss. gr a potvrdil mu mimo to městečko Přeloučí s 2 mlýny a dvorem popl., Lhotu větší a menší, Mokošín, Jankovice, Kozašice, Škůdly a rybáře v Labětíně, též vsi Maslojedy, Račice, Benátky a Habřinky. Kníže držel celé panství jen několik let, neb pro velké své závady brzo jeho části zastavoval. Tak postoupil r. 1482, 19. listopadu zboží Přelouckého Štěpánovi Andělovi z Ronovce; roku 1488 zastavil od Kunětické hory vsi Rosice, Doubravice, Ohrazenice, Rybitví, Sopřeč, Habřinu, Živanice, Přelovice a Černou u Bohdanče Vácslavovi z Nestajova a z Žehušic, 1) t. r. postoupil Vilémovi Zubovi z Landšteina městečka Bohdanče s vesnicemi příslušnými. Čím více kníže zastavoval, tím méně naděje měl, aby mohl zboží zastavená zase vyplatiti. Hejtmanem na hradě byl v dobách těchto Kryštof Návoj ze Starohlivic a purkrabí Duchoň z Rybitví. 2)
 
Graficke pismenko Přišel konečně čas, že kníže Kunětické Hory zdržeti nemohl; i prodal hrad a zboží zápisná, která se k němu držela (kromě těch, jež Hradečtí měli) smlouvou r. 1491, 8. ledna ve Žďáře učiněnou šetrnému pánu Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině za 3000 kop 3) a převedl naň také téhož dne právo své k Libišanům. Tu se jal Vilém zastavená zboží vyplacovati, nabyl vsí Dolan, Rohožnic, Křičeně, Žárovic a Lhotky od Mikuláše z Chrastu, r. 1491 obdržel zboží Rosické a t. r. 13. června vykoupil Osicea Osičky. Sigmund Kurcbach z Vítkova a Mikuláš Kdulinec r. 1493 převedli naň práva svá k Maslojedům, Račicům, Benátkám a Habřinkám, a od Bavora z Hustířan dosáhl r. 1495 panství Neratovského. Dovedl sobě obezřetný a moudrý pán i krále nakloniti. R. 1490 dne 13. listopadu tedy dříve než vešel v držení Kunětické hory, potvrdil mu král Vladislav zápisy na Kunětickou horu a k tomu mu dal veškerou spravedlnost, ač byl která naň co krále přišla. Novou milost mu král učinil r. 1491dne 1. srpna, dala na Kunětickou horu životy nejen Vilémovi, nýbrž i Vratislavovi, Janovi a Vojtěchovi, synům jeho, tak aby z toho zboží bez své vůle nemohli splacováni býti až teprva po smrti, a k tomu jim pr vních listův potvrdil. Vilém o zlepšení a dobré spravování statkův svých příliš pečlivý v těchto dobách hrad Kunětický dobře opatřil. Držel jej od něho Ctibor z Bukovky na Roudnici, jsa tu úředníkem, a uveden jest r. 1492 v úřad svůj, zavázav se zvláštní smlouvou (25. dubna) k zachování těchto výminek. Ctibor držel hrad a na něm úředníkem byl, choval čeleď, a sice 12 holomkův hodných, 5 hlásných a za šestého hlásného aby metali ponůcku, 2 vrátné a pověžného. Na tu čeleď pán platil. „A jiného nemá na práci míti, než zámku hleděti a k Šeperce rybníku dohlédati,“ a kdyby se měly opravovati na zámku ploty a krovy, to aby vznesl na úředníka na místě páně. Vyměřen mu ročně plat 90 ss. a jiné půžitky. Sku- tečně se činily toho času nějaké a to nemalé opravy na hradě. Mělť pan Vilém ve zvyku všechny stavby, jichž si vážil, dobře opravovati a z hradův svých pevnosti dokonale po spůsobu tehdejším zřizovati, jakož toho jsou dobrými svědky Potštein a Kunětická hora. Protož povolil král Vladislav (1492, 3. listopadu) Vilémovi, aby mohl pronaložiti 2000 fl. uherských na „Kunětickou hůru“ na stavení. Den před tím (1492, 2. listop.) byl mu dal povolení, ač by co na rybníky staré neb nové dělaje naložil, aneb ač by které zboží přikoupil, že jim to „při vyplacování Hůry“ má dáno býti. Zakládal pan Vilém na panství mnohé a velké rybníky, pro kteréž Labi vykázal řečiště nové a struhami vodními pokryl celé panství, při čemž k poddaným šetřil největší spravedlnosti a jim pole zatopené poctivě nahrazoval. Všecky sumy zápisné na hradě Kunětické hory a zboží klášterův Opatovského s ezemského dohromady obnášely 31. 036 kop, jak sečtění jich r. 1497, 3. května v listu krále Vladislavově svědčí. Na hradě opraveném a znovu okrášleném uvítal Vilém r. 1497, 22. července krále Vladislava, ubírajícího se do Uher, jenž zde dva sny hostitele svého, Jana a Vojtěcha, na rytířství pasoval. Zajisté nebyl hrad před Vilémem tak obšírný, jak se nyní v zříceninách spatřuje, a rozsáhlé jeho zevnitřní hradby bezpochyby z tohoto času pocházejí. Pro tyto statky zápisné obdržel Vilém r. 1514, 13. prosince novou milost od krále, aby totiž z statkův duchovních v Čechách i na Moravě splacován nebyl, leč by to osoby duchovní, kterýmž by to zboží příslušelo, k svému vlastnímu držení vyplatiti chtěly. 2) Vilém získal konečně roku 1518 městečka Přeloučí s vesnicemi dávno před tím Štěpánovi Andělovi zastaveného. 3) Pán stal se však i původem neblahého podrývání základův hradu našeho. Dostav totiž od obce Hradecké kus gruntu proti konci Opatovského stavu a něco nad stavem, tak že si mohl nyní po potřebě své stav opravovati, dal za to (1513, 30. září) týmž Hradeckým kus skály u hory Kunětické od cesty jdoucí z Němčic k Hradišti až pod dub jistý pod mezí, aby tu mohli kámen lámati; také povolil, kdyby ten kámen přes most Němčický vezli, že tu u Němčic cla platiti nemají. Zboží Kunětické, zdědil po smrti Vilémově syn jeho Vojtěch, který pro svá zboží zápisná i to znamenité nadání (1523, 29. října) získal, aby totiž z statkův duchovních, kteréž drží v království Českém, splacován nebyl, leč by všechna jiná duchovenství v Čechách k výplatě přišla. 4) Dědicem po jeho smrti († 1534) byl bratr jeho Jan, jenž dal na hradě pátou bránu postaviti a vůbec celý hrad opraviti a ozdobiti. Za něho byl tu úřadníkem Aleš Rodovský z Hustířan (před tím hejtman na Pardubicích), jenž měl hrad už roku 1545 v nájmu s oborou, lukami, dvorem v Kuněticích atd. naposledy v purkrabství vyskytuje se Aleš r. 1548, když prodal dvůr jemu bratrem odkázaný. 5)
 
Graficke pismenko Pan Jan jsa horlivým kališníkem, často vystupoval proti králi Ferdinandovi a ujímal se konsistoře pod obojí, ačkoli toho málo zasluhoval administrátor kněz Jan Mystopol a tovaryš jeho kněz Hytmánek, kteří oba jen k oslavě své a prospěchu svému zřeli. Když pak Hytmánek, k rozkazu královu vypověděn byv ze všech zemí královských, opustil skutečně ve třech dnech Prahu, utekl se k panu Janovi, kdež na Pardubicích a Kunětické Hoře skrýval se čas nějaký. Na jednotu bratří českých, jichž počet největší obýval na panstvích Pernšteinských, byl Jan jakž takž laskav a někdy jen přísný, byl-li kněžími svými podněcován. Ačkoliv byly Pardubice hlavním sídlem rodu Pernšteinského, sídlíval přece Jan někdy na Kunětické hoře, jakož svědčí o tom list jeho zde daný r. 1540 dne 15. srpna, v němž si naříká na ztenčení koruny české. Za rodu Pernšteinského přivtělena jest Kunětická hora k panství Pardubskému a měla s tímto společné držitele. V ty doby utrpěl hrad náš velkou pohromu; neb r. 1556 v noci na den třech králův strhlo se strašlivé blýskání a hromobití, že naděláno škody, bez čísla v celém království, při čemž také na hradě Kunětickém jakési velmi silné klenutí, v němž shořelo velmi mnoho koudele, proraženo a věže na zámku zapálena jest. Hejtmanem na hradě byl r. 1555 Zikmund Suda z Řenec. 6)
 
Graficke pismenko Když prodáno r. 1560 panství Pardubské komoře královské, přešly na ni také všechny dědiny zápisné. O výplatě v těch časích, kdy se již sotva místo poznalo, kde kláštery Opatovský a Sezemský stály, nebylo ani řeči; ty zůstaly tedy na vždy spojeny s Pardubskem a Kunětickem. Tehdá hrad ještě v dobré spůsobě zůstával až do třicetileté války, maje svého úředníka a malou čeleď hradskou. R. 1581 byl tu purkrabí Vavřinec Lagovnický z Lagovníka. Choť jeho Alžběta soudila se tehdá s Janem Jindřichem Prolhoferem, an tento jednou v soudní světnici v Praze slovo promluvil, že by ona pořádně oddávanou manželkou Vavřincovou býti neměla. Prolhofer se z toho pěkně vytahoval a když se ho Alžběta vyptávala, psal jí: „Slyším, že Hendrich Berka z Dubé vyptává se a vyhledává, jest-li ona Alžběta jeho Vavřince oddávaná manželka jest,“ a tak ten nářek cti Jindřichovi Berkovi přičetl. Když pak se potom Alžběta Berky dotazovala, zdali se k tomu zná, Berka odpovědi nedal a na soud také nepřišel. 7)
 
Graficke pismenko Když počal válka třicetiletá, obdržel hrad posádku skrovnou a slabou, tak že nemohla ani v předních hradbách stráže rozestavěti. To bylo také příčinou, že hrad k velké zkáze přišel; neb když vůdce švédský Torstenson v létě r. 1645, pokusiv se nejednou ač marně o ztečení Pardubic a Hradce, táborem se u Jaroměře položil, vydíral celou krajinu na pravém břehu Labském a kázal všechny osady, jež váhavě odváděly válečné kontribuce, hluky svými páliti a drancovati. Tuť se stalo, že v říjnu t. r. zachránila se útěkem. Po tomto příběhu začalo spuštění hradu, na jehož opravení nic nevynakládáno. Nejlépe o tom svědčí starý popis z r. 1680, kterýž dí toto o starém hradě: Zámek hory Kunětické jest od zámku a města Pardubic na půl míle vzdálený a leží za Labem na velmi velkém vrchu a tvrdé skále, od kamene všechen vystavený, kterýž za času vojny švédské od nepřátel k spálení a k ruinirování přišel, tak že se některé toliko místo klenuté v celosti nachází, ostatní všecko nepřikryté jest a od dešťův k dokonalému zkažení přichází. Item studnice jest velmi široká a hluboká, nyní však téměř polovicí zaházená a zarumovaná. Týž zámek jest několikanásobnými zděmi a rozdílnými rundely obehnaný. Leží nad vinicí a oborou dančí.
 
Graficke pismenko Balbin jsa v letech dětských, ještě obyvatele na hradě viděl, r. 1681 však pokládal Kunětickou horu za hrad spustlý. Od těch časův spousta hradu za lety a věky pospíchala. Teprv r. 1820 počalo se jednati o částečné obnovení zřícenin, že to však k žádnému konci nevedlo, bylo všechno další jednání r. 1825 zastaveno. Přece ale byly v následujících letech dřevěné schody ke věži a střecha nad velkou síní zřízeny a v pozdějším čase obnovena jest také hradská kaple spůsobem ovšem nevelmi přiměřeným. Však v r. 1858 vidělo se c. k. místodržitelství pozornost svou k zachování našeho hradu obrátit; nařízeno napřed krajskému úřadu v Chrudimi, aby byly přípravné práce činěny, a roku 1859 od jara až na podzim opravy navržené provedeny. Na některé stavby dány střechy, aby nehynuly, škody na oknech, klenbách a jiné zase napraveny.

Text: historie
9.9. 2004 - August Sedláček Hrady díl I.