hrad Krupka

Rosenberg

Graficke pismenko Hrad i město Krupka vděčí za svůj vznik těžbě cínových rud v okolních Krušných horách. Doba jejich vzniku není přesně známa. Listina krále Václava II. z r. 1305 mluví jen o místě nebo hoře – horní obci zvané Krupá, kde se kope cín. Je tedy pravděpodobné, že hrad i město tehdy ještě neexistovaly, neboť lokalita by nebyla určována tak neurčitým výrazem. I počátky těžby cínu v okolí Krupky jsou zahaleny tajemstvím, ale podle Václavovy listiny se dá soudit, že k rozmachu těžby došlo koncem 13. století. Název Krupá, Krupka, nepochází od krupek cínu, jak se domnívali někteří starší historikové, ale od českého slova krupý, tj. hrubý, velký. Do Krupky se však od počátku rozmachu důlní činnosti stěhovali ponejvíce horníci ze sousedních částí Německa. V uvedené listině z r. 1305 se Zvěst z Trmic potvrzuje jako oprávněný majitel Krupky, kterou předtím daroval král Václav II. omylem klášteru zbraslavskému.

 
Graficke pismenko Z horní obce se díky prosperitě dolů rychle vyvíjelo městečko a k jeho ochraně, ale především k ochraně dolů v okolí i významné komunikace, která údolím a tedy Krupkou vedla, byl vybudován počátkem 14. století hrad. První doklad o něm je z r. 1330, kdy král Jan Lucemburský daroval hrad Krupku míšeňskému šlechtici Těmovi z Koldic. Ten byl významnou postavou dvora Jana Lucemburského a doprovázel krále i při jeho dobrodužných cestách Evropou.
 
Graficke pismenko Hrad byl vybudován na výhodném ostrohu protáhlém ve směru severojižním, který spadal na západní a východní straně do dvou údolí. Rokliny vznikly činností potoků, které se pak jižně od hradu spojují. Městečko Krupka začínalo v údolí východně pod hradem a jím se pak vinulo na sever do hor. Přístup k hradu byl pravděpodobně po ostrohu ze severní strany a v místě, kde byl ostrohu nižší, byl ještě uměle snížen příkopem. V severní části takto oddělené plochy, přímo nad příkopem, byl na výše položeném útvaru postaven před r. 1330 původní hrad. Měl přibližně obdélníkový půdorys asi 20 m široký a 50 až 60 m dlouhý a opět situovaný severojižně.
 
Graficke pismenko Dominantou hradu byla obytná věž – palác – čtvercového půdorysu v severozápadním rohu hradeb o stěně přes 10 m dlouhé. Palác mohl mít alespoň tři podlaží, jeho podoba se však nedochovala. Věž byla v líci obvodové zdi podobně jako další budovy spolu s hradní kaplí v jižní části. Přímo pod severozápadním rohem paláce byl zřejmě příkop překlenutý padacím mostem a za ním stála asi původní brána. Odtud cesta pokračovala podél západní hradby a končila vchodem do hradu kdesi na jeho jižní straně.
 
Graficke pismenko Z další minulosti hradu známe jen útržky. R. 1361 se objevuje zmínka o purkrabím Paganovi z Psiesnicz. Nástupce Těmy I. (zemř. před r. 1341), syn Těma II. z Koldic (zemřel 1383), byl mistrem císařské komory, fojtem markrabství Horní Lužice, hejtmanem vratislavským, zemským hejtmanem slezským a držitelem četných majetků v Sasku. Jeho syn Těma III., pozdější míšeňský biskup, zřídil r. 1400 v hradní kapli Krupky oltář sv. Jiří a českých patronů. Koldicové byli věrnými straníky českých králů, a to i po zvolení německého protikrále Ruprechta Falckého v r. 1400 proti králi Václavovi IV. Ztratili proto své statky v Německu a král Václav jim dal náhradou bílinské panství.
 
Graficke pismenko V té době vlastnil Krupku Albrecht z Koldic. Po vypuknutí husitských válek se stal organizátorem odporu katolické reakce proti husitům. V r. 1426 byla poblíž hradu Krupky pobita skupina asi 300 urozených pánů z Míšně a především z Lužice, které po bitvě u Ústí nad Labem husité pronásledovali a zde dostihli. Albrecht v tomto roce hrad proti husitům patrně udržel. V lednu 1429 uzavřel spolek s vévodou Fridrichem Saským a landkrabětem Fridrichem Duryňským proti husitům a k ochraně svého hradu krupky. O vánocích r. 1429 táhla přes městečko Krupku velká husitská spanilá jízda (snad až 30 000 bojovníků) do Míšně a Lužice. Dalo by se očekávat, že hrad padl při této příležitosti husitům do rukou. Situace však není dosti jasná, jelikož pak Krupku dobýval v r. 1433 Jakoubek z Vřesovic a obsadil ji 29. dubna. Hrad zřejmě nebyl rozbořen, protože se na něm v l. 1436–1437 vedla jednání o mír.
 
Graficke pismenko Koldicové vládli na hradě (s malou přestávkou v l. 1487 až 1494) do r. 1504. Po Hanušovi (zemřel 1470) byl posledním Koldicem Těma V., který dal město Krupku po velkém požáru z r. 1479 znovu vystavět. Listina z r. 1487 vypočítává příslušenství hradu, k němuž patřily město Krupka, vesnice Fojtovice, Habartice, Větrov, Krásný Les, Knínice, Velké Chvojno, Slavošov, Varvažov, Úžín, Žandov, Podlesím, Vyklice, Liboňov, Chválov, Dolní Zálezly, Kirchlice (zanikla), Vrchoslav, Běhánky, Mstišov, práva v části Trmic, Hrbovic a Chabařovic. K městu Krupce patřila Horní Krupka, Dubí, Cínovec a Komáří Vížka (dnes Komáří Hůrka, část města Krupky). Pro dluhy a zvláště pro marnotratnost posledního držitele Těmy V. Koldicové o panství přišli. Těma V. udělil r. 1502 městu práva a svobody, aby je odškodil na nedobytné pohledávky.
 
Graficke pismenko V pohusitském období došlo k radikální dostavbě hradu. K dosavadnímu celkem nevelkému objektu přibylo nové opevnění, zabírající plochu několikanásobně větší a přizpůsobené tehdy již dosti účinné dělostřelbě. Celý původní hrad byl obestavěn další zdí, která navíc obepínala nový prostor, zvětšující plochu hradu značně k jihu, takže celý objekt byl nyní dlouhý asi 140 m.
 
Graficke pismenko Na místě původní brány u příkopu vznikl nyní systém dvou bran za sebou. Byly vzdáleny od sebe asi 15 m a spojeny po stranách hradbami. Pravá hradba vybíhala hned za branou ven do půloblouku a tvořila dovnitř otevřenou baštu s čtyřmetrovými zdmi. Bašta i hradba na pravé, vnější straně, měly střílny umožňující i flankování. Cesta do hradu dále pokračovala přímo k jihu a byla na pravé straně ohraničena vnější zdí, na levé o něco slabší vnitřní, takže vznikla ulička asi 4 m široká a 50 m dlouhá zleva krytá pro případ proniknutí nepřítele palbou shora, z původního horního hradu. Nový obranný systém umožňoval snadnou obranu, jelikož do prostoru mezi oběma branami, ale i do uličky samotné se nevešlo najednou mnoho nepřátel a příchod bylo možné úspěšně hájit.
 
Graficke pismenko Jižní, nová část hradu, měla pravý, západní bok krytá hradbou, z niž vybíhala nejprve za ústím příchodové uličky čtyřboká budova a dále dvě půlkruhové bašty. Na jihu chránila hrad mohutná zeď téměř 7 m silná, ven vypuklá a proražená jednou dělovou střílnou. Uvnitř hradu, za ní, stála válcová věž o průměru asi 10 m, ve spodní části plná. Nová část hradu neměla žádné bašty na východní straně obrácené k městu a je i možné, že opevnění nebylo vlastně dostavěno. Nový hrad umožňoval použít děl k obraně a bránil příchodu nepřítele z roviny, od jihu, tedy z nitra Čech. Hrad byl vzhledem k mohutné štítové zdi postaven na tehdejší dobu dosti neobvyklým a technicky pokročilým způsobem a byl zdí z jihu velmi dobře kryt.
 
Graficke pismenko Z písemných pramenů neznáme dobu, stavebníka ani příčiny nové výstavby. Je možno se dohadovat, že stavebníkem byl poslední Koldic Těma V., který se snad i proto tolik zadlužil. Je však rovněž možné, že jím byl buď Arnošt ze Šumburka v období l. 1487 – 1494, který Krupku koupil r. 1486, ale už r. 1489 zemřel, nebo Jindřich ze Starschedlu, který hrad získal r. 1490, případně pak některý z držitelů po r. 1504. Jelikož opevnění bylo namířeno jasně proti nepříteli z Čech, mohl v pozadí stavební akce stát saský kníže a stavebníkem by pak byl některý stoupenec saských zájmů. Vždyť například víme, že v r. 1504 financoval místo Jindřicha ze Šlejnic, který tehdy hrad získal, jeho zaplacení sasky kníže. Strategický význam hradu byl doplněn i hospodářským významem panství vzhledem k těžbě cínu v okolí.
 
Graficke pismenko Z významnějších držitelů hradu po Jindřichu ze Šlejnic je možno uvést nejvyššího kancléře Albrechta z Kolovrat, který na hradě r. 1510 zemřel a byl pohřben v dnešním bohosudovském kostele, který založil. Dále to byl Bernard z Valdštejna (zemřel 1517), nejvyšší mincmistr, který se jako odborník zajímal více o problémy těžby cínu na svém panství a dostal se přitom do sporů s těžařstvy. Z dalších držitelů je zajímavý Jáchym z Maltzanu (1523 – 1528), zámožný meklenburský šlechtic a diplomat evropského formátu, exponující se pro Bavorsko a Francii. Po dvouleté královské správě v l. 1528 – 1530 za krále Ferdinanda I. koupil panství Zdeněk Lev z Rožmitálu a po jeho smrti r. 1535 je držel syn Adam. Po sporu o Krupku prodal Adam r. 1537 panství Václavovi z Vartemberka. Tomu král Ferdinand I. panství pro účast v odboji v l. 1546 – 1547 zkonfiskoval a zastavil je Volfu z Vřesovic, majiteli teplického a doubravského panství (náhrobní kámen jeho dcery Sabiny je dosud na hradním nádvoří). Po něm zde vládl opět král prostřednictvím svých hejtmanů. Pak došlo k rozprodeji panství. V r. 1580 byly odděleny Trmice, Dubice, Hrbovice, Chabařovice, Žandov, Varvažov, Liboňov, Velké Chvojno, Úžín, Slavošov, Vyklice, Dolní Zálezly, Podlešín, Chválov, Nakléřov (dnes součást Krásného Lesa), Petrovice, Krásný Les, Knínice a Novosedlice. Panství tvořilo město Krupka s 9 vesnicemi (Horní Krupka, Fojtovice, Habartice, Větrov, Růžová, Mstišov, Běhánky, Dubí a Cínovec). Šestnácté století bylo sice dobou renesance, která se projevovala především ve změněném životním stylu šlechty i v jiné hradní architektuře, nemáme však podklady pro to, že by renesanční touha po pohodlném životě nějak ovlivnila vzhled a uspořádání krupského hradu. Panství bylo v hospodářské tísni rozprodáváno, majitelé se střídali a často ani na hradě nebydleli. Hrad již nebyl pro ně rodovým sídlem, ale spolu s panstvím spíše předmětem obchodní spekulace. R. 1615, přes marné protesty Krupských, daroval král Matyáš Krupku Adamovi ze Šternberka na Bechyni. Proti Šternberkům vedli pak Krupští spor po celé 17. století. V době českého stavovského povstání z l. 1618 – 1620 se Krupští již podruhé vykoupili od vrchnosti – poprvé za císaře Rudolfa II. – a drželi pravděpodobně i hrad. Po Bílé hoře se vlády nad Krupkou ujal opět Adam ze Šternberka, který se vrátil z vyhnanství, kam odešel jako odpůrce stavů. Hrad byl od r. 1621 neobydlen.
 
Graficke pismenko Za třicetileté války utrpělo město Krupka značné škody a hrad asi přecházel střídavě do rukou vojsk, která tudy táhla. Po válce zůstal pustý a měnil se ve zříceninu; hradní zahradu používalo město. Šternberkové nechali postavit v l. 1695 až 1697 v prostorách někdejšího hradu u prostřední bašty úřední dům, kterému se říkalo Horský zámek. K jeho stavbě bylo použito materiálu z trosek hradu. R. 1710 koupil krupské panství, hrad a město za 30 000 rýnských zlatých od Šternberků hrabě František Karel Clary-Aldringen, jehož rod je držel do r. 1918.
 
Graficke pismenko Hrad se postupně rozpadal. r. 1807 se zřítila část paláce aj. W. Goethe, který hrad navštívil v době svého tehdejšího pobytu v teplických lázních, uvádí, že zřícení věže bylo způsobeno tím, že sloužila dlouhý čas jako zdroj kamene a kvádrů. Z toho materiálu se stavěla terasa na hradě, altán, panská myslivna a zpevňovala se zeď terasy opěrnými pilíři. Na paměť Goethova pobytu byl poblíž jižní okrouhlé hradní věže postaven pomník.
 
Graficke pismenko Po r. 1825 zpřístupnila vrchnost hrad měšťanům. V době romantismu v 19. století byl pro zříceninu vymyšlen název Růžový hrad, nemá však historický podklad. Část trosek paláce se zřítila v 60. letech 20. století, protože zdivo bylo již ve velmi špatném stavu. Z hradu Krupky jsou dodnes zachovány obě hradní brány se zdmi poblíž západní vnější hradby do výše parapetu, části bašt a silná jižní štítová zeď, část jižní okrouhlé věže, zbytky budovy při západní zdi a sklepení pod troskami horního hradu. Některé další zdi dolního hradu byly do výše parapetu dozděny a opraveny. Bývalá úřední budova na hradě byla v 19. století přeměněna na hostinec a pro jeho hosty byla také upravena zmíněná terasa jižně od hostince. V budově byla do 90. let 20. stol. turistická ubytovna tělovýchovné jednoty.

Text: historie
17.3. 2006 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Čechy