hrad Krupka

Rosenberg

Zrada Šumburkova

Graficke pismenko A ještě jeden pohnutý příběh pojí se k omšelým hradbám Rosenburku. Je to příběh zrádného Šumburka, nápadníka neteře Tima Koldice, který žil za císaře Karla IV.

 
Graficke pismenko Timo Koldic, jemuž patřily krupské rudné doly i četné statky v Čechách a v Míšeňsku, hostil na svém dvoře rytíře, kněze, hudebníky i jiné umělce. Nikdo z jeho hradu neodcházel, aby tady nebyl pohoštěn.
 
Graficke pismenko Mladí rytíři, kteří přicházeli do hradu, nezajímali se jen o cenné sbírky Koldicovy a o jeho sklepy, nýbrž větší pozornost věnovali jeho neteři Kateřině, proslulé v širém kraji krásou a ctnostmi.
 
Graficke pismenko Kateřina dlouho otálela vyvoliti si jednoho z nápadníků, až konečně si její srdce získal mladý rytíř Šáfgoče, který měl sice ve znaku ovci, avšak statečný byl jako lev. Mladý muž se však dlouho netěšil z přízně a lásky krásné Kateřiny. Císař jej povolal ke dvoru a ustanovil ho dvořanem kralevice Václava. Šáfgoče musil se chtě nechtě rozloučiti se svou snoubenkou. Když odcházel, slíbila mu, že mu zůstane navždy věrna a za jiného že se neprovdá.
 
Graficke pismenko Leč, jak silnější je často osud nežli lidská vůle! Zlovolně si pohrává lidmi, kříží jejich plány a určuje jejich životu krušnou, křivolakou dráhu.
 
Graficke pismenko Mezi kralevicovými dvořany byl také Bedřich Šumburk, syn míšeňského rytíře. S tím se spřátelil Šáfgoče tak, že byli jako dva bratři, kteří pod sebou žádného tajemství neskrývají. Tím těžší byla pro ně chvíle rozchodu, když se po čase musel Bedřich na přání svého otce vrátiti domů. „Zachovej mi svoje přátelství!“ prosil ho Šáfgoče. „Cestou zajeď na Krupku k mé nevěstě, vyřiď jí moje pozdravy a pověz jí, jak se těším na chvíli, až se k ní budu moci vrátit!“
 
Graficke pismenko Bedřich slíbil tak učiniti. Splnil přání svého přítele a zajel na Krupku. Šáfgoče zatím netrpělivě čekal na list, jejž mu slíbil přítel rychlým poslem odeslati.
 
Graficke pismenko Tři měsíce minuly od jejich rozchodu a nikdo nepřijížděl, jako by byl Šumburk cestou zahynul. I vyptával se Šáfgoče lidí, kteří přicházeli z Míšně ke dvoru, zdali je mladý Šumburk živ a zdráv. „Živ a zdráv a šťasten jako každý novomanžel,“ odpověděl mu na dotaz jeden z míšeňských rytířů. Šáfgoče byl překvapen touto zprávou tak, že svému sluchu nechtěl věřiti. „S kým se oženil?“ vyzvídal dále. „S Kateřinou, neteří pana Tima z Koldic…“ Šáfgoče se zachvěl a zapotácel, jako by stržil v seči krvavou ránu. Rozhořčen učinil slib, že se pomstí na svém zrádném příteli, že smyje pohanu jeho krví. – A proč jen – tázal se ve své zoufalosti – i Kateřina zrušila dané mi sliby, proč podlehla zrádcovým svodům? – Šumburk, přišed na hrad Krupku, zahleděl se do mladistvých tváří krásné Kateřiny a zatoužil, aby se stala jeho ženou. Získal si přízeň Timovu, utlumil city jeho neteře k svému příteli tím, že ho vylíčil jako zhýralce, který není hoden její lásky. A pak se sám zrádně vloudil v její srdce.
 
Graficke pismenko Však ani jeho štěstí netrvalo dlouho. Jako vazal Ludvíka Durynského musil odjeti před město Erfurt, kde se uzavřel Ludvíkův odpůrce Adolf Nassavský.
 
Graficke pismenko Císař Karel IV. chtěl učiniti konec bojům, jež mezi sebou sváděli poddaní mu šlechticové, i vytáhl s vojskem v němž se nacházel i kralevic Václav, proti městu Erfurtu. Mezi jeho dvořany byl i Šáfgoče, který se jen stěží zotavoval z rány, jež ho tak bolestně zkrušila.
 
Graficke pismenko Císařské vojsko se chystalo rozložiti se před Erfurtem táborem, když tu Nassavští učinili výpad proti oblehatelům. Císař poručil rytířům, aby pospíšili napadeným ku pomoci. I rozjeli se mladí dvořané v místa, kde byla seč nejprudší. Viděli, jak Nassavští zranili saského rytíře, jak se ho chystají dobíti. Šáfgoče si proklestil cestu k raněnému, zachránil jej a polomrtvého dopravil do bezpečí.
 
Graficke pismenko Nassavští byli zahnáni, císař přispěchal k Šáfgočovi, který obvazoval raněného. „Jak se jmenuje raněný rytíř?“ otázal se. „Šumburk,“ odpověděli mu dvořané. - Šáfgoče a Šumburk! – Císař, který věděl o neštěstí a žalu mladého hrdiny, pohnut byl jeho šlechetností, i podával mu ruku. Šáfgoče, nežli ji přijal, otřel zkrvavené prsty o brnění. Na brnění zůstaly po nich rudé pruhy. „Tyto čtyři červené pruhy,“ řekl císař, „dávám ti do znaku, aby byly ostatním připomínkou, jaká má býti pomsta rytířova.“-
 
Graficke pismenko Když sjednal císař mezi válčícími mír, uspořádal slavnost usmíření a pasoval při ní Šáfgoče na rytíře. Ustanovil jej purkrabím na hradě Hiršberku a obdařil jej četnými statky.
 
Graficke pismenko Ztrátu krásné Kateřiny nahradila mu líbezná Anna Berkovna. Zato Šumburk ztratil vše: lásku ženy, která se o jeho proradném skutku dověděla, přátele, čest i klid svědomí, jehož výčitky marně utápěl v zrádné číši vína.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků