hrad Krupka

Rosenberg

Dobrý permon

Graficke pismenko Před dávnými lety bydlel v Krupce horník, který do únavy kopal v skalách. Pátral po ložisku rudy, avšak stále jen narážel na jalový kámen.

 
Graficke pismenko Když se tak jednoho dne opět marně lopotil a stíral mozolnou rukou pot s čela, objevil se před ním bradatý mužíček v červené suknici, s rozžatým kahanem v ruce. Byl to permon – skřítek rudných hor. „Zdař Bůh!“ pozdravil a zazubil se na horníka. „Nemohu se již dívati na tvoje marné kopání,“ řekl, kývaje se na krátkých, tenkých nožkách. „Dovedu tě k bohaté žíle rudy, avšak jen s tou podmínkou, že se o vše, čeho dobudeš, rozdělíš se mnou na polovic.“ „To rád udělám,“ souhlasil horník a k svému slibu dal permonovi čestné slovo, že nic neprozradí z této úmluvy.
 
Graficke pismenko Permon ho zavedl do staré, opuštěné štoly a ukázal mu místo, kde má začíti s dolováním. Sotvaže horník odkopl slabou skalní vrstvu, zatřpytila se v sluji mohutná rudná žíla. „Zde máš, po čem jsi tak dlouho toužil,“ řekl permon s úsměvem. „Kopej vesele a mou půlku mi vždy po práci zanechej v těchto místech!“ dodal a zmizel v postranní chodbě.
 
Graficke pismenko Horník se pustil s chutí do kopání. Denně chodil do hor a přivážel odtud množství vzácné, drahocenné rudy. Musil se sice děliti s permonem, avšak i přitom bohatl, takže si mohl postaviti nový domek a žíti jako pán.
 
Graficke pismenko Sousedé pozorovali se závistí blahobyt svého soudruha. Nemohli si vysvětliti, jak se to stalo, že se mu tak dobře daří, zatím co oni jen stěží uhájí živobytí.
 
Graficke pismenko Napadlo je, že je soudruh ve spojení s nějakou nadpřirozenou mocí, i smluvili se, že vylákají jeho tajemství.
 
Graficke pismenko Když vešel jednoho dne do krčmy, sešli se nenápadně ve velikém počtu a dali se do zpěvu. Soudruh se rozjařil, jazyk se mu rozvázal a vyjevil jim vše, co choval tak dlouho v přísné tajnosti.
 
Graficke pismenko Druhého dne šel opět kopati do hor, avšak sluj, která se stala zřídlem jeho štěstí, byla zasuta. A neobjevil se ani dobrý permon, který ho vodil podzemním temnem. Musel se zase bídně prokopávati jalovými skalami, cediti pot a okrvovati si ruce za mrzkou odměnu – tak jak bývalo do doby, nežli se sešel s dobrým permonem, jehož přízeň tak zbůhdarma ztratil.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků