Slavičí stezka

Graficke pismenko Když Karel, syn Jana Lucemburského, zavedl pořádek v zanedbané zemi, dal opraviti pražský hrad a povolal do Čech svou manželku Blanku. Ta byla sestrou francouzského krále, vznešeného rodu, proslavená krásou.

 
Graficke pismenko Přijela do Čech s velikým průvodem a byla tu uvítána radostným jásotem jako choť příštího císaře a krále, v jehož rozvážnost a moudrost skládal národ všechny své naděje.
 
Graficke pismenko Mladé ženě se v Čechách stýskalo, neboť zde vládl jiný mrav nežli v její vlasti, ale český dvůr, jímž byla obklopena, sám se jejím přáním přizpůsobil. Karel, tehdy markrabě, dbal všemožně o to, aby se jí v Čechách zalíbilo.
 
Graficke pismenko Neočekávaně vpadly však do jejich života těžké chmury a zkalily jejich mladé štěstí. Otec Karlův, spíše potulný rytíř nežli král, vrátiv se po čase do Čech, jež byly jeho pokladnicí, uvěřil svým pochlebovačům a donašečům, kteří na Karla žalovali.
 
Graficke pismenko A bylo těch žalob nemálo: že vládne v Čechách jako král, že si získává přízeň lidu a tajně pomýšlí na svržení svého otce s trůnu, aby se sám stal císařem a králem. A také Blanka, jeho choť, nemůže prý se již dočkati vladařské koruny.
 
Graficke pismenko Byly to zprávy zlomyslné a klamné, šířené těmi, kdož zneužili Janovy lehkomyslnosti a za laciný peníz dostali v zástavu komorní statky. Žalovali i tajní škůdci země, kteří se Karla velice obávali, neboť netrpěl žádných zlořádů.
 
Graficke pismenko Tu prchlivý král Jan poručil Karlovi, aby se odebral na Křivoklát a bez dovolení hradu neopouštěl.
 
Graficke pismenko S těžkým srdcem odcházel Karel z Prahy. Odcházel jako oráč, který započal líchu a nedooral. Měl v dobré paměti, jak ho otec v útlém věku věznil ve zdech křivoklátských, i rozhodl se, nevzbuzovati jeho hněvu a trpělivě vyčkati, až se otec smíří.
 
Graficke pismenko Bylo-li smutno Karlovi, tím více se stýskalo v křivoklátských zdech jeho mladé choti. Tu Karel, aby ji rozveselil, kupoval od čihařů ptáky a zvláště slavíky prý dobře platil, aby zpívali jeho mladé choti, kvůli níž dal hrad nově opraviti. Nezavíral jich do klecí – vždyť se nyní podobal lapenému ptáku! – nýbrž pouštěl je do křovin a do mladých porostů, zelenajících se na stráni pod hradem. Slavíci se tady usadili a jako z vděčnosti pěli Karlovi i Blance pro radost. Na tu stráň prý Blanka ráda vycházela postranní branou a sestupovala zvolna strmou stezkou dolů k potoku. A protože ji slavíci provázeli líbezným, opojivým zpěvem, nazvala tu stezku „slavičí“.
 
Graficke pismenko Krátké bylo štěstí mladé, sličné Blanky. Málo radosti jí osud přiřkl. Zakusila dosti ústrků od krále Jana i od jeho druhé choti a zemřela mláda, nedočkavši se koruny ani slávy po boku císaře Karla. Zůstaly jen vzpomínky na spanilou Blanku z Valois a pod hradem Křivoklátem osiřelá „slavičí“ stezka.

Text: pověsti
2.9. 2002 -