KRAKOVEC

Graficke pismenko Krakovec hrad. V pověstech našich mluví se jakožto o nejstarším sídle, k němuž se nějaká upomínka vázala, o hradě Krakově, který již před 800 lety nebyl ničím. Dnes jest Krakov vesnice a na starodávném hradišti stojí zříceniny hradu Krakovce, v krajině pahorkaté, od hluku světového odloučené a v tichém údolí, tak že jej z daleka odnikud spatřiti nelze. Krajina, v níž stojí, jest chudší než krajina Rakovnická, a obyvatelé Krakovští nazývajíce tuto krajem, mluví o své krajince jako o režné straně. Jihozápadně od Rakovníka mezi Všesulovem, Krakovem, Hořkovem a Šípy vypíná z výšina dlouhý a táhlý ostroh, ohraničený dvojím údolím, kudy tekou potoky Krakovský a Šípský. Kde se potoky tyto k sobě sbližují před svým spojením, není ostroh již příliš vysoký, ale úzký a strmý. Z toho zaujímal hrad opyš, předhradí pak čásť úzkého ostrohu, na níž stojí vesnice Červený zámek. Sotva znáti místo, kde býval první příkop. Také po staveních, která bývala na předhradí skalnatém, není ani památky. Co asi tu bývalo, nejlépe viděti z dílčích cedulí r. 1530, kdež čteme : „ Kůlnu před zámkem a co se hnoje v zámku nebo předhradí i v krčmě hořejší v marštalích nadělá, ten aby vždycky obrácen byl a příslušel k tomu poli nad zámkem, kteréž jest u hořejšího zámku. A také aby tu na předhradí kladen byl hnůj, aby se bráti mohl a do příkopů nebyl smítán. – Pivováru, sladovny, pekárny a dvou chmelnic, toho všeho na tento čas při hromadě k společnému užívání nechávám. „ Nyní tu stojí jedno stavení, kterému se říká kočovna, poněvadž tu před spuštěním zámku kočové bydlívali.

 
Graficke pismenko Hluboký ve skále vytesaný příkop dělil hrad od předhradí. V tomto příkopě na levé straně bylo stavení o třech odděleních, z něhož znáti pouze základí zdi, avšak před 40 lety byly ještě dosti vysoké, že i okna se spatřiti mohla, z kamení vystavěné a mezitím tesné kameny a cihly. Říkali tomu prádlo. Také z mostnic bývalých zbyl jen nepatrný kousek zdi; ostatek sotva lze poznati, ač se ze starých popisů ví, že tu býval ještě r. 1808 dřevěný most na mostnicích docela dobrých. Lámalo se tu vždy kamení, zvláště r. 1845. V severozápadním rohu hradu asi do čtverhranu založeného jest brána v bývalé čtverhranné věži, kdysi ozdobná a krásná, dnes k podívání žalostnému. Vchod její nebo vrata byla hezký kus (asi 3 m.) vysoko nad příkopem a v rovnosti s hradem. Byla to vysoka a do končitého oblouku sklenuta a tesným kamenem obložena. Vedlé hlavních vrat spatřují se zbytky branyk, kterou pěší vpuštěni bývali. Nad branou jest okno z novějších dob, v levo od brány úzká střílna. Za posledních dob hradu již neměli zvoditého mostu, neb otvory pro kladky jsou zazděny. Od brány na levo jde po kraji skalnatého příkopu hradby vysoká bez oken a v rozích, jak se láme, sesílena je štukovím. V bývalém průjezdě brány spatřuje se v pravo výklenek z cihel vyzděný a kamenná lavice, v levo dvéře do parkánu. Nad branou bývala světnice z cihel postavená novější s 3 okny a snad i čtvrtým, kteréž nelze viděti, poněvadž jižní strana brány spadla. Nejvýše nad branou visíval až do počátku tohoto století zvonek. V okolním obyvatelstvu povídalo se o něm, že sám od sebe začne zvoniti, kdykoliv někdo z rodiny Kolovratské má zemříti.
 
Graficke pismenko Za branou spatřují se valně rozrušené zříceniny hradu. V levo jest spodek hrubé věže, která chránila nejen tuto bránu, nýbrž i jinou, jež vedlé ní stávala. Mezi ní a hradbou jest parkán (nyní trávník), kterým se může obcházeti okolo věže, ale další cesta bývala zavřena hradbou, která se nyní úplně sesula. Mezi touto hradbou, pak hradbou venkovskou a věží bývala studně znatelná jen podlé prohlubně. Roku 1798 ještě byla dobrá tato studně majíc roubení dřevěné, a u ní stál svěží zelený strom. Také staří lidé pamatují dosud, že byla vazděna nahoře a dole ve skále vytesána,a povídají si, že když tam spadla kachna, že prý do potoka vyplavala. To by svědčilo o tom, že se do studně voda z potoka naháněla, jak se to dosud děje v Karšteině. Jednou (asi před 50 lety) spadla do studně již napolo zasypané jalovice. Soused Krejsa spustil se pro ni a zdravou ji vytáhl. Výrostkové do ní s chutí házeli kamení, aby „to harašilo“.
 
Graficke pismenko Velká věž jest z polovice čtverhranná, z polovice okrouhlá a má zdi jak říkáme sáhodé (na 2,. Vchod do ní prolámán v novější době v přízemí na jižní straně, na východní straně pak jest též nové okno. Oboje v starých dobách nebývalo, poněvadž tu bylo vězení. Nyní se ti spatřuje místnosť obmrštěná a cihelným klenutím zavřená, ale klenutí jest již mdlé a na upadení. Nad tím nahoře byly světnice a tak se v poslední dobu, když hrad trval, v celé věži bydlelo. Na straně jižní ve výšce asi 2 poschodí jest starodávná branka štukovím obložená a pro příkop (bez kládek) zřízená. Dva krákorce pod ná zasazené a jiný krákorec odtud na východní stranu svědčí o tom, že se sem šlo po dřevěné pavlači od stavení na východní straně stojícího. Západně od věže bývala dvéře do sklepů ve skále vytesaných. Ve vinném sklepě, který ještě před 100 lety zavřen býval, chovaly se na památku domnělý kožich, čepice a slaměné střevíce Krokovy, fabrikáty to buď 16. nebo 17. století.
 
Graficke pismenko V těch místech také bývala zadní brána nyní úplně zasutá, že tu jen kopec rumu pozůstává. Ve zdi věže je tu viděti jakýsi výklenek novějšího původu; rohy jsou pěkně obloženy a nad tím visí kus staré zdi od věže vycházející.
 
Graficke pismenko Ostatek hradu skládá se ze dvoru nerovného ssutinami zaházenéhoa stavení, kteráž jej na třech stranách zavírala, na čtvrté severní totiž byla věž a brána. To stavení, které jest od brány k západu, vyzdviženo a spraveno teprve v 16. věku; nicméně mají i ostatní části Krakovce mnoho změn učiněných v 16. a 17. století, zejména mnoho zdí cihlami vycvikovaných, pro něž měl celý zámek, byť červené střechy nebylo, zrzavou barvu. Na zdech těch stavení ke dvoru obrácených jak v prvním, tak i v druhém poschodí zasazeny byly dřevěné krákorce, na nichž bývaly pavlače. Po těchto pavlačích chodilo se z části do části ke dveřím., ozdobnými veníři obloženým a do končitého oblouku sklenutým. Pěkné jsou veníře jen v prvním poschodí, neboť v druhém jsou již z obyčejných klenákův.
 
Graficke pismenko Ve stavení západním v podzemí bývala klenutá místnosť s malým okénkem a výklenkem pro střelce. V prvním poschodí jsou vysoká okna tesným kamením obložená, v druhém poschodí jsou okna nízká. Lícní zeď ke dvoru již se sřítila a viděti z dolejška dobře bývalé rozdělení; ovšem se již do vrchních částí choditi nemůže, ale také by se tam na této straně nic pamětihodného nevidělo. V jihozápadním rohu, kde se západní oddělení s jižním sbíhá, jest v podzemí sklep krásně do dsvou křížů sklenutý, s malými okny a hlubokými výklenky. Co nad tím jest, spatřiti se nemůže. V rohu jihovýchodním v podzemí bývala komora jen stropem přikrytá, nad tím jest ozdobná světnice, která byla dvakráte do kříže sklenutá, avšak jen tři čtvrtiny jednoho kříže zbyly, poněvadž ostatní vše lidé z Červeného zámku pobrali, pomáhajíce tyčkami, kdykoli nějaký klenák nechtěl spadnouti . Nad tím nahoře bývala kaple. Ještě před 40 lety byla pohodlně přístupna, nyní se nahoru naprosto nemůže. Roku 1808 ještě tu byla okna krásnými malbami na skle ozdobená. Roku 1820 stály tu oltář, kazatelna a křtitelnice, malby pak na stěnách byly zachované, jako by barvy, jmenovitě zelená a modrá, pak pozlacení teprve nedávno byly položeny. Okolo roku 1855 sesula se veliká čásť kaple a v tom smutném stavu zůstala až na naše doby. Byla zasvěcena Matce boží a sv, Kateřině, skládajíc se z nepravidelného čtverhranu s křížovým klenutím; vlastní svatyní či oltářem byl trojstranný got. arkéř velmi sličného sestavení s pěknými okrasami, na pevném pilíři položený, kterýž se po hříchu také sesul. Možno, že posud by se mohl čísti silně porouchaný nápis, v němž byla zpráva, že kapli tuto r. 1384 dne 16. října čili na den sv. Havla posvětil Jan biskup Litomyšlský. Nápis byl takový :
 
Graficke pismenko Anno dni Mecedervüj die menhs octobr que erat dies ..Sti Galli conferrata aft hor capella p. venerabilemdum johannwm üj epise Litomifflenfem in honore omnipotentis Dei bentissime Virginis Marie.... et Ste Catherine.
 
Graficke pismenko Pod tímto nápisem nacházely se zbytky druhého, jak se zdá, novějšího, který se již čísti nemohl. V oknech, pokud se ještě spatřovala, viděti bylo jen jednotlivé barevné střepy a také starodávné malby na stěnách před tím čerstvými barvami se skvějící byly tak vybledlé, že sotva obrysy jejich znáti byly. Prof. Karel Wiesenfeld je roku 1851 ohledával a zevrubně popsal; podlé neho pocházely z druhé polovice 14. století (tedy asi z r. 1380) a představovaly Zvěstování p. M., navštívení její, narození Páně, klanění se mu tří mudrců východních, obřezání Páně, útěk svaté rodiny do Egypta, dvanáctiletého Ježíše, vyučujícího v chrámě Jerusalemském, smrť Mariinu a sv. Vácslava. – Východní strana hradu sesula se roku 1883 a stojí z ní jen kusy zdí. Kde byla na jižní straně veliká síň, dnes již ani nelze poznati; také jen lze hádati, kde bývaly točité schody, ve zdi ukryté, kterými se scházelo z druhého poschodí až do sklepa.
 
Graficke pismenko Jak již řečeno, má Krakovec veliké stáří, ovšem nikoliv to nynější stavení, nýbrž místo, na němž stojí. Zde bezpochyby stával onen Krakov, kterýž měl jméno své po báječném moudrém Krokovi, jehož ještě okolo r. 1120 Češi dobře pamatovali. A v té pověsti, vážící se k určitým místům, patrně byl smysl. že Krakov jest otcem všech pozdějších sídel knížecích. Že pak na tomto místě Krakov stál, v tom se shoduje podání v dřívějších stoletích panujících s nynějšími zpytateli; ano i to lze doložiti, že k vůli tomu, že psáno bylo u starých dějěpisců, že ležel Krakov v lese, který přiléhá k Stebnu, ves Černý zámek ač pozdějšího původu, překřtěna byla jménem Stebno, ač spisovatelé tu mínili buď Stebno u Jesenice nebo Zbečno u Rakovníka. Avšak již v době, ve které Kosmas (  r. 1125) psal letopisy své, byl na hradišti pouhý les. Dřevěné hradby a příbytky prvních obyvatelův záhy se opustily a okolí zarostlo lesem, jemuž zůstal název Krakov, a tak bylo i příčinou, proč se ves Krakov později založená a asi čtvrť hodiny od hradu vzdálená toto své jméno dostala.
 
Graficke pismenko Poloha a tvářnosť hradiště Krakovského dokonce se shodují s pověstí. Na úzkém a málo rozsáhlém ostrohu mohl státi příbytek, nikoliv však osada větší, a to taková, jak se jí říkávalo hrad. Od 12. století pak až do počátku 14. století zůstalo hradiště částí lesa a teprve při hustějším osazení zdejší krajiny staly se přípravy k založení nového sídla. Co jiného se o této době psalo, jsou samé bajky. Král Jan vasdil dědiny v Krakově a Všesulově pod purkrecht, což rozuměti na vesnice. Po té došlo k založení dvoru panského, který však byl zbožím manským se službami na křivoklátě ( viz stránka 49.). Na něm seděl Hynek neb Heníček z Krakova, r. 1358 také držitel vsi Skytal a jak se zdá, také některých vesnic okolo Krakovce. Nástupce jeho i na Krakově i na Skytalech byl Smil ze Mšeného, kteréhož čteme k r. 1362. Nedlouho potom zemřel, zůstaviv manželce své ves Skytaly; Čeněk ze Mšeného, jenž potom Krakov držel, byl snad jeho syn. Týž prodal (r. 1363) dvůr v Krakově s vesnicemi Krakovem, Rousínovem, Skupou a Všesulovem Janovi, někdy Rudolfa falckrabě na Rýnu synu. tento prodej stal se se svolením císaře Karla, který zboží prodané přijav je zase Janovi v manství ušlechtilé udělil. Týž hrabě byl, jak se zdá, levoboček Rudolfa II. Slepého, kurfiřta Falckého (r. 1329-1353), a císař Karel byl mu r. 1360, jak jsme již na str. 65. pověděli, panství Týřovské zastavil, ale chtě je zase míti, na místě peněz zástavních udělil Janovi či Hanušovi zboží Krakovské. Jan pak usadiv se tu postavil teprve hrad Krakovec a po něm obyčejně se nazýval hrabětem z Krakovce. Ještě r. 1363 dne 9. prosince, kdež poprvé práva panská zde vykonával, slove Jan z Krakova, ale r. 1370 z Krakovce; padá tedy založení Krakovce do let 1363 až 1370. K r. 1376 dovídáme se také, že Jan i s manželkou svou Amalií přijal právo městské v Praze.
 
Graficke pismenko Z pozdějších zápisů dovídáme se, že měli po Janovi Krakovec ještě sirotci jeho. My jmen jich neznáme, ale skorem se nám zdá, že to byli bratři Jan, Hanek a Vilém, kteří se v pozdějších pamětech připomínají. Hanek z Krakovce držel r. 1411 tvrz v Šanově, na níž manželce své Kláře věnoval, a byl již r. 1418 mrtev. Jan, bratr jeho, jemuž byli zvyklí říkati od mládí Kněžátko ( po jeho dědu), držel potom Šanov a kromě toho Příběnice, Necky, Skřivaň a Hostokryje, sedě tu se sirotky Hankovými, a žil ještě r. 1425, drže se stranou katolickou. Ti tedy to byli, kteří hrad Krakovec drželi a po něm se jmenovali, i když jim dávno nepatřil. Jestli jej prodali nebo z jeho držení vyvedeni byli, to nám není známo, ale zdá se, že držel Krakovec nějaký čas Vácslav IV. Jest známo, že patřily ke Krakovci jako služebná manství dvůr v Kožlanech s lánem rolí a rychta ve Svinařově s dvorem a 2 lány, řídíce se dskami dvorskými,6) což ukazuje na vysazení skrze krále. Nahoře již řečeno, že vysvěcena jest kaple na hradě roku 1383 dne 16. října skrze Jana, biskupa Litomyšlského. Kdo zrovna té chvíle Krakovec držel, nevíme.
 
Graficke pismenko Král Vácslav udělil roku neznámého svému milci Jírovi z Roztok , nejv. lovčímu, za jeho služby hrad Krakovec s vesnicemi, zvěrolovy, prakolovy a t. d. v manství vladyčí to přidávaje, aby ani on ani dědici jeho z těch zboží berně královské a obecní i zvláštní platiti nebyli povinni, a vyjímaje jej i jeho nástupce ze všech soudův a cud zemských, tak aby jen před purkrabí Křivoklátským odpovídal. Ovšem se toto udělení zběhlo před r. 1386, nebo´t t.r. dovolil král Jírovi, aby on a dědici jeho mohli v lesích Hrádeckých, Bukovských a Týřovských dřeva k pálení i k stavení a jiným potřebám hradu Krakovce sekati a mimo to zvěř větší loviti. Zde potom čas od času přebýval s manželkou svou Žofkou, když pak tato zemřela, obětoval klášteru Roudnickému za její duši krásný mšál. S farářem ve Hvozdě měl až do r. 1406 spory, poněvadž vzdělávaje dvoje popluží ve vsi Zhoři, nechtěl desátkův platiti. Jíra, měl na Krakovci jakožto lovčího nějakého Poláka Zeměnína, jemuž plat v Novosedlech udělil. Jak se zdá, nemohl Jíra panství pro dluhy udržeti; z té příčiny prodal (r. 1410, 14. února) s Petrem z Drahobuze, synem svým, hrad a tvrz Krakovec, vsi Krakov, Všesulov, Šípy, Rousínov, Skupou, Zhoř, Slabce, Modřejovice, Svinařov, Kuzovou, Novosedly a Chlístov Jindřichovi Leflovi z Lažan za 2500 k. Tento prodej projednán byl mezi oběma stranami na Krakovci u veliké světnici u přítomnosti rychtářů z panství. A potom seděl Jíra na stolici a Jindřich stál u kamen. Tu Jíra zaplakal řka : „ Milý pane, prosím tebe, pusť ten trh a popřej mi té chaloupky. A Jindřich řekl jemu „ Milý pane Jíro! věřímť já tobě, co smě sobě řekli, že sobě to držeti budem, a že ty mně toho přieti budeš s dobrú myslí. A hned řekl Jíra : Ale milý pane, prosímť tebe, poněvadž jinak býti němůž, popřej tomuto služebníku Zeměnínovi toho platu, kteréhož jsem jemu postoupil, neboť jeho má do smrti požívati. A on řekl : Toť chci učiniti, budeliť mi toho zasluhovati. A hned jemu řekl. : Slibuješ-,li mi věren býti a zasluhovati ? I řekl Zeměnín : Slibuji. A tak od něho rukou slib přijal.
 
Graficke pismenko Jindřich lefl, předek Bechyňův z Lažan, přestěhoval se před tím ze Slezska do Čech, drže tu také Náchod (později Bechyni). Koupiv Krakovec, žádal na králi Vácslavovi jako vrchním manském pánu, aby mohl Kateřině. choti své, 1000 kop na hradě Krakovci a panství věnovati, což mu listem královským r. 1410 dne 29. dubna dopřáno bylo. K jeho prosbě udělil Vácslav, patriarcha Antiochenský, odpustky všem těm, kteří by se do kaple na Krakovci na hody a svátky jisté k modlení nábožně scházeli.
 
Graficke pismenko Jindřich náležel k důvěrnějším milcům a společníkům královým; záhy naklonil se k učení Husovu v té míře, že byl obžalován v Římě jako kacíř a doléháno na papeže Jana XXIII., aby tři milce královy Voka z Valdšteina, Jindřicha Lefla a Jana Sádlno ze Smilkova obeslal přes stolici papežskou . Když Jan Hus roku 1413 musil opustiti Prahu, nalezl nejprv útočiště na Kozím blíže Tábora, avšak ještě téhož roku odebral se na delší čas na hrad Krakovec, kamž ho byl Jindřich Lefl pozval. Bydle na Krakovci vyjížděl Hus, jak starý letopisec vypravuje, „ do městeček, do vsí kázat a zvláště kde zvěděl posviecenie neb některý sňatek, tam jel; a kudy se kolikověk obrátil, tam po něm lidé v zástupiech šli a na voziech se ze všech stran k němu vezli. „ Na Krakovci došlo konečně Husa předvolání před sbor Kostnický a pojištění bezpečného průvodu od krále Zikmunda. Ve jménu Husově vyjednávali se Zikmundem dva dvořané V8cslavovi, Jindřich náš a Mikuláš Divůček z Jemnišť. Prostředkováním přátel svých obdržel Hus spis žalobný svých Českých odpůrců na Krakovec, kdež měl ještě čas sepsati naproti tomu svá poznamenání a vyvrácení. Den před svým odjezdem sepsal Hus na Krakovci dojímavé loučení od svých přátel a szoupencův, a dne 11. října roku 1414 vypravil se z hradu toho na voze do Kostnice, provázen jsa pány Vácslavem z Dubé, Janem Kepkou z Chlumu, Jindřichem Lacembokem , M. Janem, kardinálem z Reinšteina, farářem v Janovicích a bakalářem Petrem z Maldenovic, kteří ještě s některými jinými přišli na Krakovec pro přítele svého, aby ho doprovodili do Kostnice.
 
Graficke pismenko Ke konci panování Vácslavova Jindřich Lefl, přesvědčení své změniv, byl mezi těmi, kteří krále v přízni ke straně husitské udržovali. Po smrti Vácslavově sloužil věrně králi Zikmundovi, který ho učinil hejtmanem ve Vratislavi; ovšem s jinými Čechy strany královské nechtěl urputně a bezohledně proti husitům vystupovati. V bitvě Vyšehradské (1. listopadu r. 1420) byv na smrt raněn zmeřel Jindřich, přinešen jsa do svého stanu a přijav svátosť oltářní pod obojí způsobou. V posledních letech potřebován jsa u všelijakých poselstvích málo na hradě bydlel, anobrž měl tu své purkrabí, jako roku 1416 Jana z Radkova. Nástupce tohoto Sulek z Hřebečník zastával také úřad královský nad okolními služebnými lény, zejména dovolil r. 1419 Martinovi z Kozlan, aby mohl dvůr služebný v Kozlanech prodati Vácslavovi Krejčímu z Královic za 30 kop.
 
Graficke pismenko Jindřichův starší syn Hynce z Lažan a z Bechyně ujal potom Krakovec a zůstal věren náboženství katolickému; proto i r. 1422 a 1424 katolické faráře ke kostelu Slabeckému podával. Asi roku 1424 nebo 1425 postoupil Hynce Krakovce i s panstvím (bezpochyby jen zástavou) Ondřejovi Špalkovi ze Slatiny, horlivému bojovníku strany pod jednou. Nedlouho potom dal Ondřej všechen svůj statek brtařím Hrdoňovi, Gutovi a Jankovi z Dubňan, udělav na to listy, pročež se Hrdoň r. 1427 „seděním na Krakovci“ jmenuje. Bratři měli hrad držeti a Ondřejovi 60 kop gr. úroku na každý rok vydávati. a tak jim „hradu Krakovce svěřil,“ ale oni nedržíce mu, co v listech bylo vymíněno, nejen mu úroků nedávali, nýbrž i takové ústrky činili, že musil z hradu pěškami utéci. Chtěl-li hrad zase míti, musil s nimi smlouvati. Slibovali mu, že jej dají, zaplatí-li jim 150 kop. Když pak hrad přijímal, postoupili mu ho beze vší špíže, ač byli od něho dobře špihovaný přijali. To všechno se stalo před rokem 1429, kdež se zase Ondřej jako patron kostela Slabeckého připomíná. Nicméně zůstali Dubňanští přece v držení některých zboží okolních. Mezi tím přecházel Krakovec z ruky do ruky; možná, že byl mocně opanován, poněvadž se dí v jedné paměti, že Špalek Krakovec ztratil. Měl pak Krakovec pan Bořivoj (tuším Bořivoj z Lochovic) a od něho kupovala jej rada kr. města Loun. Roku 1433 v říjnu posýlánu mu penízem k nimž na př. Jan soukenník a Matěj Velek, měšťané Lounští, sami 40 fl. uh. obci připůjčili. Tak se dostal Krakovec v držení strany podobojí. –
 
Graficke pismenko Když pak r. 1436 zboží vzatá se měla zase navrátiti, prodal Špalek panství Krakovské Zdislavovi Vlkovi z Miletic, ale nemohl mu celého postoupiti, poněvadž měli Dubňanští nějaké části ve své moci. Tedy pohnal Zdislav Ondřeje a tento Dubňanské do soudu zemského. Tu pak (r. 1437, 11. června) druhý prodej zrušen a ustanoveno, že to má zůstati při zápisech Dubňanským učiněných. Tito odsouzeni, aby Ondřejovi navrátili všechny úroky zadržené, i oněch 150 k., a na ty peníze aby mu udělali listy s hodnými rukojměmi. Pakli by toho učiniti nemohli nebo nechtěli, aby jemu postoupili všeho zboží, kteréž od něho mají; jestli by však při tom zboží chtěli zůstati, aby jim je Ondřej ve dsky vložil a oni mu za to plat 60 kop vydávali. K tomuto již nepřišlo, nýbrž Krakovec teď ujal druhý syn Leflův a pravý dědic zboží, Jan Bechynka z Lažan a z Bechyně. Jan však obdržev hrad hned prodal (roku 1437, 3. července)“hrad Krakovec s dvorem a vsi Krakov, Všesulov, Šípy, Rousínov, Skupy, Zhoř, Slabce, Modřijovice, Svinařov, Kuzovou, Novosedly a Chlistov“ hejtmanu táborskému Janovi řeč. Bleh z Těšnice za 2400 k. gr. Souviselo to totiž s tím, že před tím měl Bleh Bechyni, kterouž Janovi vrátil a za to měl nějaké peníze dostati. Blehův syn a nástupce Jan Bleh starší prodal totéž dědictví roku 1443 dne 14. října Janovi řeč. Vlk z Miletic (potomku dotčeného Zdislava Vlka) za 1100 k. gr. Od tohoto koupili hrad Krakovec ještě téhož roku dne 14. října Albrecht z Kolovrat seděním na Bezděkově a Jaroslav Plichta ze Žerotína, ujec jeho. O tržení panství jednáno bylo i s Blehem, jenž na něm měl peníze, i s Vlkem. A Bleh vzav 300 kop závdavku vyjel ze země. Za nedlouho (r. 1445, 11. května) prodal Jaroslav polovici svou Albrechtovi, a ten trvale se usadiv na Krakovci, stal se předkem Krakovských z Kolovrat, kteří mnoho platných služeb své vlasti prokázavše přetrvali všechny ostatní pošlosti tohoto rodu. Až do r. 1450 neměl Albrecht těch znamenitých svobov v ruce, kterými držitelé Krakovce obdařeni byli; neb ač mu Bleh na ně dobrou vůli zadělal, doptal se teprve, že je má Dorota z Volče, Měštka Starého města Pražského; dostav jich od ní náležitou na zo zdělal kvitanci r. 1450 dne 27. července. Král Ladislav pak Albrechtovi, když mu byl přísahu učinil (r. 1454, dne 10. listopadu), držení Krakovce potvrdil.
 
Graficke pismenko Albrecht učinil své poslední pořízení r. 1457 ve formě dlužního zápisu, poněvadž se statkem svým manským tak volně nakládati nemohl, jako se zpupným. Zapsal totiž 2500 kop Elšce, Anéžce, Anně, Barboře, dcerám svým, a kdyby ta zemřely, Janovi a Albrechtovi, bratřím z Kolovrat a z Bezdružic, v kterémžto dluhu ihned jim postoupil dskami dvorskými hradu Krakovce s dvorem, vsi celé Krakova, ve Všesulově, Šipích a Rousínově, c.t.m. ve Zhoři dvoru popl. s dvojím poplužím, ve Slabci, Modřejovicích, Svinařově, Kuzové, Novosedlech c.t.m. a dvoru popl. Chlistova. Vymínil si pak při tom, kdyby měl spíše umříti, nežli jeho dcery, že mohou dědin postoupených užíti k svému dobrému s přivolením a radou Jana a Albrechta bratří, že však je nemohou prodati nebo zastaviti, aniž na ně peníze dlužiti a jich marně utracovati bez svolení svrchupsaných bratří. Jestliže by se nějaká z dcer vdala, budou povinni bratří svrchupsaní po každé věna dáti 150 kop gr., aneb kdyby peníze neměli, 15 kop platu ukázati, a nad to dále víc aby nesahala žádná. Zemřela-li by však která, než by se vdala, pak podíl její má připadnouti na živé pozůstalé. Zápis ten propustil r. 1461, obdržev s druhou manželkou Barborou z Valdšteina dědice mužského.
 
Graficke pismenko Roku 1463 provolána jest jako odúmrť královská summa peněz, kteráž někdy po Janu Blehovi z Těšnice na správu hradu Krakovce nedoplacená zůstávala a králem Jiřím dána Kryštofu Šofovi a synům jeho. Albrecht z Krakovce hájil tehda dědiny provolané a dáno mu za právo. Okolo r. 1470 zemřel Albrecht, zůstaviv nezletilého syna Jindřicha Albrechta (asi r. 1459 nar.). Poručníkem sirotků byl Jindřich, jinak Čeněk Berka z Dubé (proč, nevíme), jenž v l. 1474-1477 k prodeji manství dával povolení. Jak pak se později shledalo, nehospodařil tu dobře a hrad mnoho zanedbal. Neb spustl a sešel pro neopravování střech, a byl veliký díl jich takový, že když déšť šel, musili podstavovati škopky, necky a jiné nádobí. Také někteří trámové zvláště z té strany proti sladovně shnili. Ve dvoře pod hradem stáje sešly i s plotem, též sladovna pod hradem sešla tak, že v jistbě, kdež se močili sladové, podlaha byla na upadení. Na „baště“ (t.j. věži) byla střecha sešlá a děravá, že všechna téměř tekla. Roku 1479 Jindřich došed let svých, ujal Krakovec a téhož roku zapsal mateři své Barboře 500 kop dluhu na Krakovci. Roku 1487 učinil větší zápis na témž panství na 1250 kop, z nichž polovice náležela manželce jeho Kateřině z Vartemberka a z Blankšteina a polovice dětem jich, které by spolu měli, avšak tak, aby podíl zemřelého na živé pozůstalé připadl. Aby se vyhnul obtížím, které v nástupnictví činily manské poměry hradu Krakovce, žádal krále Vladislava, aby mu dal panství k dědictví zpupnému. Stalo se to pouhou relaci, již sám Albrecht učinil roku 1497 ke dskám dvorským od krále, že mu totiž osvobozuje Krakovec. Roku 1503-1510 byl sudí dvoru králova a koupil roku 1509 od Jetřicha z Gutšteina ves Libyni celou s podacím a vsi Lhotsko a Hlubecko. Roku 1511 nadal kostel v Rousínově hojnými platy a potom do r. 1529 na svých statcích hospodařil. Albrecht, Hynek a Jan bratří z Kolovrat, synové jeho, se r. 1530 dne 10. srpna o zboží po otci zděděné podělili. Díl první Janův tvořily vsi Očíhov, Svojetín, Veclov, Zhoř, Skupná, Svinařov a dva dvory Soseň a Zhoř, k druhému dílu (Hynkovu) slušely Kolešovice, Modřovice, Čistá, Podmokly, Studený, dvůr Dubňany, tvrz Podmikly s příslušenstvím a Nový mlýn. Tyto dva díly drželi bratří Jan a Hynek společně, jak pozdější trhy dědin těchto nasvědčují. Třetí díl, k němuž patřily Libyně, Krakov, Všesulov, Slabce, Rousínov, v Holovousích z lány pusté a Bělbožice a dvůr Dolanský, dostal se Albrechtovi. Tudíž se panství Krakovské na několik dílů rozštěpilo, a dělení to trvalo ještě dále, když části se odprodávaly. Hrad sám zůstal všem bratřím, a to tak, že mostové oba do zámku, place, vězení, schody, pivovár, sladovna, pekárna, dvě chmelnice a kaple společny zůstaly a ostatní stavby jednotlivým rozdílěn k užívání a obývání vykázány jsou, o čemž nás však podrobný zápis nedošel.
 
Graficke pismenko Společné sedění tří bratří na jednom hradě málokdy bylo pokojné, anobrž obyčejně bývalo příčinou k roztržkám. Nechuti mezi bratřími Krakovskými začaly r. 1537. Toho roku Duchek, krčmář při hradě Krakovci a poddaný Albrechtův, stoje dole před zámkem a maje nějakou hádku s Anastazií, manželkou Janovou, promluvil k ní slova „ v hrdlo lžeš“. Bratr Albrechtův Jan vznášel stížnosti na hejtmany královské, že mu Jan pavlačí na hradě společně užívati nedává, a proto jej hejtmané r. 1537 dne 17. září napomínali, aby té pavlače užívati nabraňoval; pakli by toho neučinil a něco za slušný odpor měl, aby před nimi stál. Věci ty přiměly Albrechta, že postoupil roku 1538 dne 26. května dílu svého na hradu Krakovci s pivovárem, pekárnami, krčmou hořejší, zahradou, některými lesy a rybníčkem, odkud se voda na zámek vedla, bratru svému Janovi, jenž mu dal směnou díly své na lesích, při lesích Albrechtových ležících. Albrecht přebýval potom s manželkou svou Barborou Šlikovnou z Holíče a dětmi svými na Všesulově, kdež potomci jeho do r. 1605 seděli. Mezitím zemřel Janův společník Hynek, zůstaviv syny Jiříka a Víta. Ti jsouce ještě na letech nedospělí, zůstali pod poručnictvím Janovým. Týž měl k malželství Anastazii ze Žemberka, jížto r. 1543 na dílech zámku Krakovce, na dvoře popl. Zhorském a na vsích Svinařově a Skupé 500 k. věnoval, a již poručenstvím ve dsky vloženým učinil po smrti poručnicí dětí a statku, pokud by stavu svého nezměnila. Hospodaření bylo špatné, čímž Jan nejen sebe, nýbrž i sirotky sobě svěřené ochuzoval. Proto i drahně dědin odprodáváno. Ale tím se přece nepomohlo.
 
Graficke pismenko Smlouvou r. 1548 dne 9. června učiněnou prodali Jan, Jiřík a Vít strýc a bratří Krakovští z Kolovrat Krakovec zámek, dvůr popl. s popl., vsi Skupou, Svinařov, Modřovice, Podmokly, Studený s podacím v Rousínově Janovi staršímu z Lobkovic a na Zbiroze, nejv, sudí kr. Č., za 3850 kop gr. č. Tento nepodržev panství dlouho, postoupil je (r. 1550) ve formě zápisu na dluh 3850 kop Anně z Roupova, choti syna svého Jana nejmladšího z Lobkovic , tato pak vkladem téhož dne ve dsky učiněným manželu svému Janovi. Tento Jan, jenž koupil panství Novohradské v Žatecku, zase proto, aby peníze trhové zaplatiti mohl, prodal (vkl. r. 1565, 29. listopadu) zámek Krakovec, dvůr popl. s popl., jménem Zhoř, mlýn Kočku, dvůr popl., mlýn pod zámkem, vsi Skupou, Rousínov, Svinařov, Modřovice vsi celé ( s 2 hlasy podací v Rousínově) Janovi Újezdskému z Červeného Újezdce za 2000 kop gr. č. O vladyce tomto není nic známo, leč že na Krakovci po 5 let seděl a že panství to (r. 1570, 24. května) prodal Kryštofovi jinak Jindřichovi Krakovskému z Kolovrat a na Všesulově za 1050 kop gr. č. V zápise trhovém jmenují se mimo vsi příslušné zámek Krakovec s krčmou, s 3 chalupami, s lázní, vše při zámku, pivovár, mlýn pod zámkem, rybníčky, haltéře, chmelnice, cihelna, louka s rybníčkem atd. Tak tedy po více než 20 letech přešel starověký hrad zase v držení Krakovských a spojeno s ním opět Všesulovsko.
 
Graficke pismenko Několik let zůstal Kraštof Jindřich v držení spojených panství Krakovce, Šíp a Všesulova;7) podržev si toliko statky otcovské prodal r. 1588 (vkl. 11. února) Radslavovi Vchynskému ze Vchynic na Teplici a Záhořanech, JMC. radě, za 1250 kop gr. č. statek Krakovský již valně ztenčený, totiž zámek s krčmou, mlýnem, chalupami pod zámkem a jiným příslušenstvím, a též „palouky vedlé potoku ke Zhoři od mlýna nahoru jdoucí, kteréž prvý někdy k Šípům náležely.“ Krakovští zůstali potom v krajině této několik let, majíce v držení několik drobných statečkův, až odtud úplně vymizeli.
 
Graficke pismenko Radslav náležel tehda k nejváženějším a nejznamenitějším pánům v Čechách a měl bohatství nevšední, kteréž původní jmění rodinné daleko převyšovalo. Krakovec však jen rok podržel, neboť vkl. roku 1589, 24. října prodal zámek Krakovec, dvůr popl. Zhoř s ovčínem, koňmi a dobytky a ves, vsi Roustinov (sic), Narostrazy (?), Skupou s mlýny a krčmami strýci svému Jaroslavovi Vchynskému ze Vchynic na Drastech a Klecanech, místokomorníku kr. Č. za 16.500 kop míš. Nový tento pán hradu, který již od r. 1560 na dráze úřadů čestných postupoval, měl za manželku Lidmilu z Lukavce, kteréž r. 1590 500 kop č. na zámku Krakovci věnoval, a učinil téhož roku také poslední své pořízení o téže manželce své, kteréž jen do r. 1593 v právní platnosti zůstával,o, poněvadž bezpochyby v tom čase Lidmile zemřela. Byv r. 1596 se strýcem svým Radslavem do stavu panského povýšen, zemřel r. 1614, a dědicem statků stal se syn jeho Jiřík ze Vchynic a z Tetova. Ten byl po své první manželce Marii Anně Krakovské z Kolovrat statek Blšanský zdědil, po její smrti však ještě za živobytí otce svého byl pojal k manželství Annu Kaplířovnu ze Sulevic, jíž zapsal statek Blšanský a stal se potom hejtmanem kraje Rakovnického. Chystal se právě tvrz Blšanskou znova vystavěti , když vypukly r. 1618 nepokoje české, kterými uvaleny jsou neštěstí a zhouba na statky Jiříkovy. Jak stavovská, tak císařská vojska zle řádila na zboží Krakovském a pobořila statný tento hrad tak velice, že po dlouhá léta zůstal pust a ve zříceninách. Nepochybně stalo se poboření toto po bitvě u Rakovníka, na níž brzo následovala rozhodná bitva Bělohorská. Jiří Vchynský byl při straně nekatolických stavův a Bedřicha Falckého, pročež měl nálezem soudní komisse všechen statek svůj propadnouti, avšak z milosti zůstaven při polovici statků svých; že se však stal katolíkem, povolil mu místodržitel Karel z Lichtenšteina, aby statky své zadlužené od komory královské odkoupiti mohl. Tudíž mu prodal r. 1623 v pondělí po %Simonovi a Judě (vkl. r. 1625, 29. dubna) týž místodržitel : „tvrz Blšany nedostavěnou, spustlou, zámek Krakovec pustý vytlučený a na samém oboření, městečko Blšany vypálené, ves Stachov s lidmi a chalupami pod Krakovcem, Závidov, Rousínov, dvůr při tvrzi Blšanech, bez všelijakého dobytka pustý, druhý dvůr podobně splundrovaný při Blšanech, s mlýnem spáleným“ za 15.590 kop míš. Sňatkem bezpochyby dcery nějaké Jiříkovy přešel Krakovec v držení rodiny Štrosoldův ( Strasoldo). Radslav Jaroslav ze Vchynic a z Tetova, nejmladší bratr Jiříkův, byl poručníkem mladého Karla Jiříka ‚Strosolda ze Štrosoldu, kterémuž však statek ten, „prve nemálo lidu vojenského nepřátelského popálený , též od JMC. soldátů ruinýrovaný, na stavení velice spuštěný“, jehož role byly „ nevypracované a také větším dílem ladem ležící“, zdržeti nemohl pro veliké dluhy, jež Jiřík nadělal. Proto prodali komissaři královští k tomu nařízení zámek Krakovec se dvory popl., ves Závidov, ves Rousínov s příslušenstvím Aléně Marii Vchynské roz. z Hozlau na Petrovicích a Příčině (r. 1644, 7. června) za 7900 kop míš., a mladý Štrosold maje léta k tomu dáno, vložil dědictví toto téhož roku 21. června ve dsky zemské.
 
Graficke pismenko Aléna byla prve manželkou Vácslavovou ze Šternberka (  r. 1635 ) a byla se okolo roku 1637 provdala do rodu Vchynských. Krakovec sešlý a spustlý se jí nelíbil a raději na Petrovicích přebývala, jež se nyní staly sídlem spojených statkův Petrovic a Krakovce. Okolo roku 1646 postoupila statku tohoto příbuznému svému Františku Matyášovi Karlovi ze Šternberka , pánu bohatému a držiteli mnohých panství, který jako nejvyšší soudce zemský v kr. Č. zemřel 9. srpna r. 1648, následkem rány z ručnice, jíž byl obdržel při vpádu Švédův na Malou stranu a na Hradčany, an přihluchlý vyděšen jsa povykem vojákův a křikem utíkajících byl přistoupil k oknu domu svého. Pozůstalí po něm synové Vácslav Vojtěch, Jan Norbert a Ignác Karel ze Šternberka , jsouce pod poručenstvím své mateře Lidmily Benigny rozené Kavkovny z Říčan, prodali r. 1651, 18. října, tvrz Petrovice pustou s pivovárem, dvorem a vsí, ves Příčinu, vše pusté, ves Hostokryje dokonce pustou, Šanov s kostelem a farou pustou, ves Krakov se dvorem pustým, zámek Krakovec řečený s pivovárem pustý, dvůr Nový při něm, ves Rousínov s podacím, Závidov, též co v Senomatech k tomu náleželo Karlu Heřmanovi říšskému hraběti z Dobrše za 38.500 fl. rh. a vložili mu panství toto ve dsky r. 1655, 22. února.
 
Graficke pismenko Hrabě Koc z Dobrše dlouho nedržel Krakovce, an r. 1655 zemřel. Statky Krakovec a Petrovice odkázal posledním pořízením (r. 1653, 24. října) manželce své Marii Polyxeně roz. Libšteinské z Kolovrat. Po jeho smrti odporovali bratři jeho Maximilian Jiří a Diviš Albrecht tomuto pořízení, poněvadž byl dědicem substituovaným Jaroslav Jáchym z Dobrše. Tento se hned po smrti Karlově ve všechny statky jeho uvázal, v jich držení pak r. 1656 vdova po něm Kateřina Eleonora roz. z Klenového, jakožto poručnice nad dětmi svými, následovala. Roku 1658 pak učiněn jest od soudu zemského nález v příčině odporu proti kšaftu n. Karlovi, tak že odporníkům dvě třetiny statků přisouzeny. Tedy se nyní Diviš uvázal v Krakovec za sebe i jako dědic n. Maximiliana bratra svého. Pak držitelé tito, totiž Diviš dvěma třetinami a Kateřina Eleonora třetinou, prodali Krakovec a Petrovice (roku 1660) Otovi jiřímu z Helversenu a Marii Magdaléně z Dobrše, manželce jeho.
 
Graficke pismenko Ještě při roce 1681 uvádí Balbín hrad Krakovec jako neobydlený; okolo roku 1700 však byl opraven a k obývání zřízen. Pro červenou střechu, jakou tehdáž dostal, nazýval jej lid Červený zámek (Rothschloss), kteréžto jméno se brzo vloudilo i do listin. Markéta Františka roz. hrabínka z Klary a Aldringen , ovdovělá Helversenová , nanovo provdaná Vratislavová z Mitrovic, jsouc po smrti manžela svého Diviše Albrechta (  r. 1707) poručnicí nad Janem Antonínem, synem svým nezletilým, nabízela Krakovec na prodej. O trh vyjednávali s ní Barbora hraběnka z Barbo rozená Steinbachová z Kranichšteina, a držitel sousedního statku Hořkova, Karel Josef Hildtprandt z Ottenhausen. Tomuto poslednímu dána od úřadu poručenského přednost, i ujal se Krakovec 26. března r. 1716 trhem za 42.000 fl. Při jeho potomcích (první předek rodu toho Jan Reinhart Hildtprandt, dozorce kr. zvěřince na hradě Pražském, byl od r. 1629 šlechticem českým), r. 1756 do stavu svobodných pánů povýšených, zůstalo toto zboží, později s Hořkovem, Modřejovicemi a Slabcem u větší panství spojené, více než sto let; teprve r. 1847 byly řečené čtyři statky s hradem Krakovcem, mezitím zase pustým a pobořeným, od svobodné paní Karoliny z Hildtprandtu rozené hraběnky z Nostic prodány hraběti Hugovi z Nostic a z Rieneku.
 
Graficke pismenko Pod svobodnými pány z Hildtprandtu stal se Krakovec po druhé zříceninou. Skvostně upraven zůstával tento hrad až do roku 1783 obydlen a v nejlepším stavu. V červenci řečeného roku za trvalého dusného parna zapálil blesk „červený zámek“; pro nedostatek vody nemohla býti výdatná pomoc učiněna, pročež příbytky a větší díl toho, co z dříví bylo, stalo se kořistí plamene. Pohříchu nepřišlo k žádnému obnovení a český Wartburg, druhé původní sídlo zasloužilé hraběcí rodiny Krakovských z Kolovrat, zanechán zkáze vždy mocněji naň doléhající.
 
Graficke pismenko Na konci téhož a počátku našeho století tak tak se zřícenina udržovala, že se jí aspoň veliká škoda nedála. Později spadl most a r. 1820 již zříceniny mnoho scházely. Nejvíce se hradu ublížilo r. 1845, když tu jistý hospodářský úředník panství Slabeckého dal kámen lámati a jeho příkladu pak i okolní obyvatelé následovali.

Text: historie
8.3. 2020 - A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze... 8