hrad Hrádek

České muzeum stříbra

Jak na horách kutných utonul osel

Graficke pismenko K dolům, které dávaly Kutnohorským nejvíce vzácných kovů, patřil důl nazvaný Osel. S doly byly tu těsně spjaty osudy lidí, neboť jim byly pramenem živobytí, spokojenosti i blahobytu. „Osel“, jenž se zdál nevyčerpatelným zdrojem třpytného, zvonivého kovu, byl havířům ze všech nejmilejší. Vzhlíželi k němu s vděčností a pronášeli s pýchou staré veršované proroctví:

 
Graficke pismenko Dokud Osel bude řváti,
 
Graficke pismenko Hora bude v štěstí státi.
 
Graficke pismenko Zestarali bodří měšťané a pomřeli, zestárl i dobrý, trpělivý Osel, přečkav kolik lidských věků. Rozdal bohatství své hrudi a nastala doba, kdy mu byla podkopána půda pod nohama. A tehdy se přiblížily jeho poslední chvíle.
 
Graficke pismenko Kutajíce hluboko v místech, kam prosakovala voda, narazili horníci na skalní přepážku, za níž byly v podzemních dutinách nadrženy spousty chladných vod.
 
Graficke pismenko Horníci netušili nebezpečí a jednoho dne před večerem prokopli ošidnou skálu. V tu chvíli vyrazila otvorem voda a vrhla se dravým proudem na horníky. Uchvátila jich jedenáct a strhla je s sebou do hlubiny. Osm jich utonulo, jen třem se podařilo z náručí smrti uprchnouti.
 
Graficke pismenko Zpráva o neštěstí spěla na Hory a tam se hned strhl poplach a veliký nářek, neboť – co bude dále, jestliže se Osel odmlčí? Kde kdo byl, popadal nádoby ze dřeva neb z hlíny i prázdné, kožené měchy a spěchal k topícímu se dolu. Na okraj jámy posazeny byly rumpály a desítky ochotných rukou se daly do čerpání.
 
Graficke pismenko Několik odvážlivců se spustilo dolů, aby vodě zjednali odtok a uzavřeli přítok do jámy. Jejich odvaha, ani vytrvalá práce lidí u rumpálů nepomohla. Voda drala se dále do šachty nezadržitelným proudem a stoupala v jámě bez přestání. Konečně, vidouce marnost svého úsilí, ustali lidé v záchranných pracích a ponechali Osla jeho osudu. Čtrnáct let topil se Osel, až roku 1554 stoupla mu voda vrh hlavy, takže utonul docela. Tehdy – bylo to v den svátku svatého Matěje – běželi se lidé podívati na konečný skon slavného dolu Osla, který „přestal řváti“. Byl zalit vodou až po samý okraj, takže z něho nahoře odtékala pramenem.
 
Graficke pismenko Slova starého proroctví se vyplnila. Právě v té době přestoupila Kutná Hora vrcholek své slávy a kdysi slavné stříbrné doly blížily se pomalým, avšak neodvratným krokem k svému zániku.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků