hrad Hrádek

České muzeum stříbra

Kováříčkové

Graficke pismenko Rok od roku rostla žádostivost stříbra, rok od roku se prohlubovaly šachty a nové a nové štoly podrývaly kopce jako krtčí chodby zahradu.

 
Graficke pismenko Hluboko pod zemí, kde jen čadící kahance vrhaly sporé světlo do chodeb vytesaných ve skále, tam horníci v „perkytlích“ kladivy a železnými klíny rudu ze skály vytloukali. A když se bušení kladiv chvílemi odmlčelo, když dozněly písně i hlasy, jimiž se horníci svolávali, tu se ozvalo časem ve skále tajemné klepání, jako by tam kdosi v skrytu kutal drobnými nástroji.
 
Graficke pismenko Byli to „kováříčkové“, duchové stříbrných hor, kteří se tu - podle staré havířské víry – pídily po nových rudných žilách. Někdy se znenadání objevili v štole, kde horníci pracovali, jsouce rovněž vystrojeni po hornicku. Byli sotva na dvě pídě dlouzí, měli dlouhé, bílé brady a čtveračivé, jiskrné oči. Nejednou pokynuli havířům a zavedli je v místa, kde byla země rudami nejbohatší. Za to však museli jim havíři darovati každoročně nové, červené kabátky. Jestliže opominuli tak učiniti, mstili se jim „kováříčkové“, prováděli s nimi šprýmy a strojili jim mnohé úklady. Nejednoho zavedli do postranní štoly, nejednomu zhasili kahanec. Ztratil-li rozvahu, bloudil ve tmách celé hodiny, anebo se zamotal v podzemním bludišti tak, že v něm musel zůstat navždycky.
 
Graficke pismenko Zvláště hlasitě se ozývalo klepání „kováříčků“ v místech, kde hrozila dolům zátopa. Běda havířům, jestliže nedbali výstražných znamení, která jim dávali duchové hor!
 
Graficke pismenko Tak prý slyšeli havíři r. 1509 v jámě „Šmitna“ zvané kohosi dnem i nocí kutati, ba zaslechli prý i hlasy, jimiž se „kováříčkové“ pod zemí svolávali.
 
Graficke pismenko Havíři nedbali varování, nepřestali ve Šmitně dolovati. A zanedlouho nato splnila se tajuplná předpověď: do jámy vnikla voda, zatopila důl a v něm zahynulo všech osmnáct horníků, kteří tam právě pracovali.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků