Poklad na Hrádku u Úštěka

Graficke pismenko V Liběšicích žil jednou jeden mládek; byl spořádaný a pilný, všichni ho měli rádi. Pojednou se však změnil a celé dny nic nedělal. Přes to však po dlouhá léta žil bezstarostně aniž by pracoval a nenechal si nic ujít. To bylo ovšem podivné, ale nikdo nevěděl, že každou Květnou neděli docházel na Hrádek, kde byl otevřený poklad a ze kterého si bral co v tu chvíli stačil nabrat a odnést. Jednou se vrátil celý zlomený, plakal a vzlykal a vyprávěl, že jeho poklad je pryč a už nenašel žádné peníze. Když chtěl vystoupit ke starému hrádku scházeli již dolů dva úštěčtí jezuité. Hned si pomyslel, že oni mají poklad – a vskutku nahoře bylo všechno pryč. Po dlouhé dny chodil na hrad a zase dolů a zoufale naříkal, že z něj bude žebrák. Po nějakém čase skutečně zemřel, vyhladovělý jako žebrák.

Text: pověsti
13.4. 2012 - František Kinař - z knihy pověsti Litoměřické Župy