Graficke pismenko Počátky Chlumce nad Cidlinou je možno hledat již v druhé polovině 8. století v místech, kde přes řeku Cidlinu přecházela důležitá zemská stezka spojující Prahu s Kladskem a dále s Polskem. První bezpečná zpráva o něm je až z r. 1110, kdy zde u nějakého, pravděpodobně opevněného místa uprostřed bažin zastavil český král Vladislav I. polské vojsko vedené králem Boleslavem III.

 
Graficke pismenko Ve 13. století se v Chlumci nad Cidlinou usadili Šternberkové, z nichž se v l. 1225–1241 připomíná Zdeslav z Chlumce, zakladatel hradu Českého Šternberka. Následovali Zdeslav z Chlumce, žijící kolem r. 1297, Ješek ze Šternberka, připomínaný v l. 1329–1349, který měl na své pečeti název z Chlumce. Lze předpokládat, že si Šternberkové postavili na místě vhodném pro obranu tvrz, pokud nenavázali již na opevněné místo z doby 12. století. Písemně je tvrz doložena až k r. 1397. Majetek chlumeckých Šternberků sahal dále na východ Čech, kde vlastnili Vysoké Chvojno a Holice. O majetek Jana ze Šternberka, připomínaného v l. 1358–1378, se rozdělili jeho syn Smil ze Šternberka se svým synovcem Oldřichem, který r. 1393 prodal chlumecké panství Štěpánovi z Opočna. V jeho vlastnictví byl Chlumec, s výjimkou několika let kolem r. 1394, kdy náležel Půtovi z Častolovic, až do r. 1397. Novým majitelem tvrze, města Chlumce nad Cidlinou, Nového Města a dalších čtyř vesnic se stal katolický pán Oto z Bergova a v majetku jeho syna Oty a později vnuka Jana byl až do r. 1458. V období husitských válek dobyl Chlumec nad Cidlinou husitský válečník Boček z Poděbrad s táborským vojskem r. 1424.
 
Graficke pismenko Patrně v pohusitském období došlo k přestavbě tvrze na opevněný hrad v souvislosti s tehdejší všeobecnou snahou o budování opevněných sídel i jako středisek rostoucích statků.
 
Graficke pismenko Po pánech z Bergova se v l. 1458–1521 v držení Chlumce vystřídala řada majitelů. První z nich Jan z Němčic prodal panství i s hradem r. 1461 Samuelovi z Hrádku, r. 1464 následoval Vaněk z Valečova a z Opočna, v letech 1488–1493 Vilém Zub z Landštejna.
 
Graficke pismenko V posledních letech 15. století byla založena chlumecká rybniční soustava, která dosáhla největšího rozkvětu za Pernštejnů. O růstu pozemkové držby a osídlení chlumeckého statku svědčí skutečnost, že když r. 1521 Vilém Kostka z Postupic prodal panství Vojtěchovi z Pernštejna, náleželo k němu městečko Chlumec a 26 vesnic. Postupně pak bylo panství rozšířeno o Nový Bydžov a hradišťský statek.
 
Graficke pismenko Počátkem 16. století byl hrad přestavěn ve velkou opevněnou renesanční čtyřkřídlou stavbu na čtvercovém půdoryse s věží. Byl obehnán příkopy naplněnými vodou. Majitelé zde nesídlili a budova sloužila především správě panství. Pernštejnským majetkem byl Chlumec do r. 1547, kdy jej Jan z Pernštejna prodal císaři Ferdinandovi I. směnou za statky, které po nezdařeném pokusu o protihabsburské povstání r. 1547 byly odňaty městům Hradci Králové, Chrudimi, Jaroměři a Táboru. R. 1554 byl hrad ve velmi zanedbaném stavu a jeho opravou byl pověřen Giovanni Battista Aostalli spolu s Hansem Tirolem a Bonifácem Wolmutem. Komorní pokladna však asi neměla větší zájem na velkých stavebních úpravách, nehledě k tomu, že hrad stál jistě ve stínu významnějších staveb na císařských panstvích. Chlumecký hejtman Zikmund Bořanovský z Bitýšky si jen mohl r. 1587 postěžovat, že „hrad je zbaven všeho opevnění a je kdekomu přístupný". Do hradu byl v té době zbudován z borových kmenů vodovod. R. 1600 byl dán příkaz jinému císařskému staviteli Janovi Marii de Filippi, aby začal s opravou hradu. Opět asi mnoho vykonáno nebylo, protože Chlumec se stal znovu předmětem majetkové změny, když král Matyáš daroval r. 1611 dvě velká komorní panství Chlumec a Kolín dosavadnímu zástavnímu držiteli chlumeckého panství Václavovi z Vchynic a Tetova z vděčnosti za obranu Prahy proti pasovským vojskům a za podporu při získání české koruny. V rukou rodiny Kinských, jak se začali od 17. století Vchynští z Vchynic psát, bylo panství s výjimkou l. 1618–1620 až do r. 1945.
 
Graficke pismenko Vladycký rod Vchynských pocházel z Litoměřicka a až do konce 16. století mnoho neznamenal. Diky dobrým hospodářským výsledkům Radslava Vchynského rod poměrně zbohatl a započal jeho rychlý vzestup. Velikou touhou Vchynských bylo dostat se do panského stavu. Podmínky, za nichž toho mohli dosáhnout, však byly pro ně nepřijatelné: až do třetího pokolení měli dát ve všem přednost panskému stavu a chodit při reprezentačních příležitostech poslední. Uchýlili se proto k vyhotovení falešných listin, které na základě podobnosti erbů Vchynských a Tetourů z Tetova dokazovaly, že rod náležel k panskému stavu již v době předhusitské. Přestože listiny byly již současníky rozpoznány jako falza, přece jen je císař Rudolf II. potvrdil. Panský stav však Vchynské ze Vchynic za sobě rovné nikdy neuznal. To vše se změnilo po r. 1611.
 
Graficke pismenko Václav Vchynský (1572–1626), zakladatel pozdější rodové dynastie, uzavřel výhodný sňatek s Alžbětou Krajířovou z Krajku, která měla statky v blízkých Kratonohách a Dětenicích. Pocházel z početné rodiny a jeho pohnuté životní osudy jsou názorným odrazem tehdejších zápasů české katolické a protestantské šlechty krátce před Bílou horou. Jednou stál při Habsburcích, podruhé ač katolík byl při českých stavech. Získání dvou významných komorních panství bylo projednáváno na sněmu r. 1615; císař Matyáš darování zrušil a pro jeho údajně podloudné nabytí uvrhl Václava Vchynského do vězení v Kladsku. Odtud Václav uprchl a po vypuknutí českého povstání se vrátil zpět do Čech. Navenek spolupracoval se stavy, od nichž dosáhl vrácení obou panství, ale ve skutečnosti udržoval spojení s Ferdinandem Štýrským, což se mu později vyplatilo. Po bělohorské bitvě se ujal znovu správy chlumeckého a zásmuckého panství. Nebylo mu vráceno panství kolínské, za něž dostal náhradou vesnice náležející do té doby k Novému Bydžovu. Životní osudy Václavových bratří byly krutější. Rudolf padl v bojích s Turky r. 1597, Jan zemřel r. 1599 na útěku z tureckého zajetí. Vilém, který se r. 1628 poprvé uvádí jako Kinský, byl členem stavovského direktoria. Po porážce na Bílé hoře odešel do Saska, později byl vzat císařem Ferdinandem II. na milost, povýšen do hraběcího stavu a obdržel konfiskované statky svého bratra Radslava. Spolu s Albrechtem z Valdštejna byl zavražděn r. 1634 v Chebu. Zmíněný Radslav, rovněž člen stavovského direktoria, odešel do Holandska, kde r. 1661 zemřel. Poslední z nich, Oldřich, zemřel ještě před vypuknutím povstání.
 
Graficke pismenko Ani chlumecký hrad nebyl ušetřen útrap třicetileté války; poškozen byl zejména r. 1632 za saského vpádu do Cech. Po smrti Václava se stal jeho nástupcem syn Jan Oktavián z Vchynic a Tetova (1604–1679) vlastnící Hrádek nad Poděhusy, Mančice a po zavražděném Vilémovi Českou Kamenici. R. 1654 zahrnovalo chlumecké panství dvě městečka a 47 vesnic. Majetek po něm zdědil syn František Oldřich (1634–1699) povýšený do stavu říšských hrabat. Stejně jako další příslušníci rodu byl i on činný v diplomatických službách a podporoval císařskou zahraniční politiku. Za něho došlo r. 1671 k poslední úpravě chlumeckého hradu a k přístavbě hospodářských stavení. Nástupcem se stal jeho bratr Václav Norbert (1642–1719), který zdědil velký majetek. Po otci držel Českou Kamenici, po bratru chlumecké panství. Přikoupil Rychmburk, Rosice, Choceň, Rataje nad Sázavou, Chroustovice a jiné statky. Majetek pak byl rozdělen mezi jeho syny tak, že Chlumec dostal František Ferdinand, Štěpán (1679 až 1749), vyslanec v Moskvě a v Paříži, získal choceňské panství a Filip (1700–1749), vyslanec v Londýně a nejvyšší kancléř Království českého, obdržel Českou Kamenici. Majitelé Chlumce v důsledku svých vysokých funkcí u císařského dvora se většinou na chlumeckém hradě nezdržovali a ten byl využíván pro správní účely. Když r. 1747 vyhořel, nebyl již opravován a jeho dosavadní určení převzaly správní budovy u nově postaveného zámku. Zdivo z rozpadajícího se hradu bylo postupně rozváženo a zbořeniště zčásti ustupovalo stavbám městských domů, zčásti bylo využito k rozšíření panské zahrady s vyhlášenou oranžérií a fíkovnou. Ještě v 50. letech 18. století bylo zachováno několik přízemních místností, z nichž největšimi a nejzachovalejšími byly sál čtvercového půdorysu, sklenutý čtyřmi poli křížové klenby na středním pilíři s pozdně gotickým portálem v západní stěně, a vedlejší obdélníková místnost s valenou klenbou se zbytky maleb. Tyto pozůstatky starého hradu se zbytky valů byly odstraněny kolem r. 1964. Pohled na starý chlumecký hrad najdeme na votivním obrazu Kinských z r. 1735, umístěném na pravém bočním oltáři hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice. Nálezy pozdně gotických a renesančních kachlů a keramiky z 15. a 16. století jsou v městském muzeu.
 
Graficke pismenko Chlumecký hrad stával jižně od náměstí a kostela. Dnes jej zde připomínají již jen názvy ulic městské zástavby a klenuté stavení v někdejší panské zahradě.

Text: historie
9.3. 2015 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Východní Čechy