Graficke pismenko Původní bzenecký hrad – Businec – podle názoru některých historiků se uvádí poprvé k r. 1015; tehdy ho podle kroniky Dětmara Merseburského dobyl a vypálil český kníže Oldřich v bojích s polským knížetem Boleslavem I. Chrabrým. Kníže Oldřich prý zde zajal kolem 1000 mužů a mnoho žen i dětí. Bzenec je tedy nepochybně velmi starého původu a jeho význam vzrostl zejména v 11. století, kdy se stal významným střediskem hospodářského, vojenského i správního života v souvislosti s nedalekou hranicí české státní moci. Bzenec tehdy patřil do břeclavského hradského obvodu. V době břetislavské organizace byl hrad znovu vybudován; stával na příkrém kopci severně od města, v místech, kde byla v r. 1703 postavena barokní kaple sv. Floriána a Šebestiána. Byl součástí obranné linie českého státu proti uherské hranici. Tuto úlohu máme doloženu písemné teprve ve 13.století, kdy se zvětšoval význam Bzence jako správního centra kraje. Ne plně hodnověrné jsou zprávy hlásící se k l. 1214 a 1223 stejně jako pověsti o bzeneckých údělných knížatech Bedřichu a Břetislavu z Bzence v druhé polovině 12. stolení. Až v r. 1231 se Bzenec uvádí v první spolehlivé zprávě spolu s Hodonínem jako součást majetku královny Konstancie, manželky Přemysla Otakara I.; v této listině se výslovně jmenuje bzenecký hrad. Počátkem 14. století se jeho význam zvýšil přeložením hradských úřadů původní břeclavské provincie z Vracova (kde sídlily od 60. let 13. století do počátku 14. století) do Bzence, který se tak stal správním střediskem jihovýchodní Moravy. K r. 1315 se výslovně uvádí bzenecká cúda (soud) a od té doby se připomíná řada jejích úředníků, kastelánů, purkrabí apod. Na počátku vlády Jana Lucemburského se zmocnil hradu Ješek z Vartemberka, v r. 1316 však hrad opět připadl králi. V r. 1330 zapsal Jan Lucemburský své snaše Markétě Korutanské, manželce svého syna Jana Jindřicha, 5000 kop grošů českých na hradě a v městě.Při reformě správy v r. 1348 přestala zdejší provincie existovat; konaly se zde však soudy až do r. 1363, kdy soudní záležitosti přešly do královského města Hradiště. V r. 1371 odkázal markrabě Jan Jindřich hrad i město svému synu Janu Soběslavovi. Tehdy patřily k Bzenci Vracov, Ratíškovice, Těmice, Syrovín, Hostějov, Vacenovice a část Vlkoše. V r. 1375 držel hrad markrabě Jošt a nakonec se stal opěrným bodem neklidného markraběte Prokopa. Ten bojoval jak s Joštem, tak i se svým bratrancem Zikmundem, králem uherským, který v r. 1393 hrad oblehl. Počátkem 15. století se Bzenec opět dostal do rukou Joštových a po jeho smrti v r. 1411 připadl přímo Václavu IV., který jej pravděpodobně zastavil Václavu z Dubé. V r. 1422 připadl hrad jako zástava uherskému válečníku Ctiboru Vajdovi ze Ctibořic. Jako opěrné středisko katolické strany se stal v l. 1427 - 1428 terčem útoků husitského vojska, během nichž byl nepochybně zničen, protože v r. 1435, když císař Zikmund zastavil panství Blažkovi z Borotína, je uváděn jako pustý. V r. 1441 pak panství přešlo do rukou Jiřího z Kravař a na Strážnici. Zničený hrad již nebyl obnoven. Chyběl zájem jak ze strany zeměpanské, tak pozdějších zástavních držitelů Jana z Kunštátu (1476 - 1481) a Mikuláše Kropáče z Nevědomí (1492). Střediskem správy se stala nově vybudovaná tvrz v blízkosti bzeneckého dvora přímo ve městě. V r. 1491 se o hradě opět mluví jen jako o zbořeništi; materiálu z něho bylo později použito ke stavbě barokní kaple sv. Floriána a Šebestiána, zničené při válečných událostech v r. 1945.

Text: historie
20.4. 2004 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava