Graficke pismenko Hrad Buchlov, stojící na jednom z nejvyšších kopců Chřibů (520 m n. m.) nad městečkem Buchlovicemi a zdaleka viditelný v širokém údolí Dolnomoravského úvalu, byl centrem úrodné části země, osídlené záhy slovanským obyvatelstvem; v jeho blízkosti se nacházela střediska Velkomoravské říše. Řada míst v okolí se uvádí již k r. 1131, a v té době zde stál opevněný strategický bod střežící obchodní cestu v buchlovských lesích. Třebaže první zmínka o Buchlově se v pramenech dochovala až k r. 1300, můžeme jej považovat za jeden z nejstarších hradů na Moravě. Svědectvím dřívějšího vzniku hradu je i první zpráva o Buchlovicích z r. 1270.

 
Graficke pismenko Vznik hradu je opředen mnoha pověstmi a zkazkami, které se dlouho tradovaly a pronikly i do prvních publikací o něm. Dlouhý čas se zejména udržovala pověst o královně Markomanů Fridegildě z konce 4. století n. l., která prý byla první markomanskou křesťanskou královnou. Když v těch místech při lovu nalezla v jeskyni pohanský oltář boha lovu Bucha, dala jej zničit a na jeho místě vybudovala hrad, který dostal stejné jméno. Jiné pověsti a báje spojovaly hrad s dobou Velkomoravské říše a s obdobím bezprostředně následujícím, tj. s 9. a 10. stoletím. Buchlovu se v těchto pověstech přičítá úloha důležité vojenské pevnosti, předpolí, které prý vybudoval kníže Svatopluk k ochraně Velehradu. Ke stejné době se váže i pověst o českém kouřimském vévodovi Mstivojovi, který v r. 889 porazil Moravany a vtrhl do země. Svatopluk prý tehdy nařídil vybudovat nové pevnosti a v blízkosti Velehradu zpevnit blízký lovecký hrad Buchlov, který pak zůstal pevnou záštitou střediska říše.
 
Graficke pismenko V 17. století interpretoval Tomáš Pešina z Čechorodu zprávu kronikáře Václava Hájka z Libočan o vpádu Maďarů na Moravu v r. 947 tak, že Buchlov (vedle Brna, Znojma a Kravska) byl důležitým opěrným bodem proti nim a zůstal nedobyt. Tento výmysl byl vyvrácen již v minulém století.
 
Graficke pismenko I když všechny tyto pověsti a zkazky, pokud jde o konkrétní historické jádro, jsou zcela pochybené, ukazují nepochybně na starší tradici, která se vázala k místu, na němž hrad vznikl. Tento názor lze podepřít několika důvody. Především o tom svědčí samo položení hradu v sousedství starého kultovního střediska na sousedním kopci Modle, druhým důvodem se zdá poloha hradu vhodná k vybudování pevnosti. Pro starší osídlení mluví i sousední Holý kopec, který byl osídlen již v pravěku.
 
Graficke pismenko Je možno přijmout názor, že na místě pozdějšího Buchlova vznikl obranný bod již v době Břetislavově, kdy tento kníže budoval systém strategických hradů a opevněných míst (Spytihněv, Bzenec, Rohatec, Hodonín, Týnec a Břeclav) proti sousední uherské říši. Vybudování opěrného bodu bylo nutné, poněvadž území na levém břehu dolního toku řek Moravy a Olšavy nebylo až do první poloviny 13. století součástí českého státu.
 
Graficke pismenko Název místa – Buchlov – byl středem pozornosti již v minulosti. Vedle primitivní bajky o Fridegildě pokoušeli se mnozí o jeho výklad z keltského slova „buk“ starogermánského „Puochola“. Jiní pak odvozovali název z Buchonia Lovia (bukové lovisko), což se dostalo i do Ottova slovníku naučného, z osobních jmen Bohel, Bückel nebo se domnívali, že hrad se jmenoval Lov. Do odborné literatury se dostal výklad z německého „Buche“, k němuž bylo přidáno „l“, poněvadž se považovalo za jisté, že hrad vznikl nedlouho před r. 1300, a v té době bylo obvyklé dávat hradům německá jména. Základ názvu je však asi slovanský, ze starší doby, než se prosadily některé německé názvy; snad vznikl zkrácením jména Bohuslav (popřípadě dalších jmen na Boh, Bohuchval apod.) nebo od slova „búchati“, ze základu „buch“ od častých úderů blesku při bouřích, R. Šrámek jej odvozuje od Budivoje, Budimíra z Buch – nebo Bud příponou la nebo el – Buchla, Buchel, což by ukazovalo na jméno zakladatele Buchela. Otázka názvu hradu zůstává však i nadále diskusní.
 
Graficke pismenko I když připustíme existenci strategického bodu v dřívějším období, přece je nutno vybudování dnešního hrad posunout do období po kumánských válkách, tj. do druhé poloviny 13. století, kdy vedle nově vzniklého královského města Uherského Hradiště se stal Buchlov oporou panovnické politiky; jeho posláním bylo chránit důležitý přechod na významné obchodní cestě chřibskými lesy, která vedla na Brno a opačným směrem k Uherskému brodu a do Uher.
 
Graficke pismenko První historická zpráva, v níž se výslovně mluví o Buchlově, je poměrně pozdní; pochází z r. 1300 a je spojena se jménem Protivy z Buchlova, který byl asi purkrabím hradu. V téže době vykonával úřad královského lovčího Albert ze Zdounek, který se připomíná v r. 1320.
 
Graficke pismenko Ve prospěch existence hradu v druhé polovině 13. století mluví starobylé lovecké právo, které ve 13. století vznikalo i na jiných místech na ochranu panovnických lesů a lesního bohatství. První etapu loveckého práva můžeme spojit s dobou, kdy péče zeměpanských úředníků se zaměřuje na lov zvěře, na myslivost a výběr dříví; jejich pravomoc se zpočátku omezovala jen na stíhání přestupků proti zeměpanskému honebnímu regálu, o čemž svědčí jednak název soudu, jednak okolnost, že jejich předchůdci byli asi vykonavatelé loveckého práva ve Stříbrnicích pro jižní část a v Lubné pro severní část Chřibů; na přenesení lovecké pravomoci z těchto míst na hrad Buchlov ukazuje i to, že se tito úředníci stali zároveň vykonavateli soudní moci na zeměpanském hradě.
 
Graficke pismenko O výstavbě středověkého hradu – v místech původního opevněného strategického bodu - v druhé polovině 13. století svědčí i dodnes dochované pozdně románské stavební prvky. Podle posledních závěrů (V. Richter) pracovala na hradě stavební huť, jejíž dílo, jak bylo zjištěno, je slohově blízké o málo starším částem nedalekého Velehradu; například nejstarším článkem hradu je pilovitě profilované ostění portálů asi z původní hradní brány, které souvisí s velehradskými portály. Východní stranu pozdně románského hradu chránila hranolová věž, k níž na západě přiléhal podélný palác s představenou průjezdní budovou. Ještě dále na západě stála další hranolová věž, kdežto severní stranu hradního areálu obepínala hradba. Tento stavební typ – na východní Moravě ojedinělý – má původ v bavorsko-rakouském Podunají. Výstavba románskogotického Buchlova skončila v 70. letech 13. století. Bezprostředně následující stavební činnost, která již patřila gotice, přinesla především výstavbu hradní kaple, jež zaujala patro průjezdní budovy paláce. Uměleckohistorické bádání rozpoznalo u tohoto neobyčejně kvalitního díla souvislost s pražskou hutí, činnou na stavbě kláštera v Praze na Františku a Staronové synagogy.
 
Graficke pismenko Se vzrůstajícím významem Uherského Hradiště význam Buchlova poklesl. Hrad se ve 14. století udržel jako zeměpanský majetek, ale hned počátkem 15. století (1406) byl zastaven Hanuši a Jindřichu z Lichtenštejna. Lichtenštejnové drželi hrad do r. 1422, kdy jej postoupili králi Zikmundovi výměnou za Podivín, snad v souvislosti s tím, že v okolí bylo silné husitské hnutí. Zikmund si hrad sice nějaký čas podržel, ale od r. 1425 byl Buchlov znovu zastavován; v r. 1437 jej získal Čeněk z Mošnova. Také Jiří z Poděbrad zastavil hrad – v r. 1468 bratřím z Landštejna, ale téhož roku jej obsadil uherský král Matyáš. Od začátku 80. let 15. století se na hradě vystřídala celá řada zástavních držitelů, z nichž nejvýznamnější byli páni ze Zahrádky v 90. letech, za nichž došlo k velkým stavebním úpravám objektu, mj. bylo vystavěno severní křídlo s pozdně gotickými arkýři. Na volné severní straně byl vybudován pozdně gotický trakt místností, z nichž vyniká tzv. rytířský sál; dochované křížové i síťové klenby dodnes ukazují na mistrovství stavitelů. O tom, že úprava hradu se přizpůsobila změněným požadavkům obrany a nové vojenské technice, současně svědčí i nová severní válcová bašta.
 
Graficke pismenko V r. 1511 se hrad (podobně jako celá řada okolních zeměpanských statků) dostal do šlechtického vlastnictví, když jej získal Arkleb Trnavský z Boskovic spolu se sousedním napajedelským panstvím. Avšak již v r. 1520 se Buchlov stal majetkem Václava ze Žerotína; jeho syn Pavel jej spolu s bratry Janem a Václavem prodal v r. 1544 Janu Ždánskému ze Zástřizl za 4750 kop grošů českých. Nový majitel rozšířil hrad novými stavbami a přístavbami v renesančním slohu, zejména předhradím a věží Andělkou. Přitom vybudoval nový vstup do hradu z terasy k tehdy přistavěné jižní vstupní věži, zvané Hodinová, označené jménem stavebníka a letopočtem 1546. Původní vstup byl zazděn, kaple nad ním byla zrušena a rozdělena dvěma podlažími. Funkci hradní svatyně převzala arkýřová místnost východně od rytířského sálu. Pro zlepšení obranyschopnosti hradu rozšířili Zástřizlové i hradní opevnění a vybudovali nový hradební pás s již zmíněnou jižní válcovou věží Andělkou.
 
Graficke pismenko Do stavby bradu také zasáhl nejvýznamnější příslušník rodu Zástřizlů na Buchlově, vzdělaný Jiří Zikmund († 1614). Procestoval různé evropské země a vybudoval na hradě rozsáhlou knihovnu. Spolu s Karlem starším ze Žerotína poslouchal v Ženevě v l. 1587 – 1588 přednášky učeného Kalvínova pokračovatele Theodora Bezy, jehož knihovnu v r. 1588 téměř celou koupil a převezl na Buchlov. Jeho svatba s Alžbětou Kotvrdovskou v r. 1602 byla podnětem k výstavbě jídelny a tanečního sálu při vstupní Hodinové věži. V hradních sbírkách se dochovaly části jeho svatebního příboru, vyrobeného pro svatební hostinu, které jsou svědectvím mimořádně vysoké úrovně moravského habánského umění. Malované a ryté skleněné číše z téhož roku a ostatní renesanční poháry (1581, 1582, 1592) udivují vysokou kvalitou staršího českého skla.
 
Graficke pismenko Počátkem 17. století přibyla k dosavadní stavební změnám i úprava severozápadního obytného traktu; pro rozvoj jednoty bratrské vybudoval Jiří Zikmund Prakšický sbor v Buchlovicích, který se v podstatě dochoval dodnes. Jiří Zikmund zanechal syna Milotu (1609–1649), jehož poručníkem se stal Bernard ze Zástřizl, odsouzený po bělohorské tragédii k trestu smrti, změněnému v doživotní žalář.
 
Graficke pismenko Vdova po Jiřím Zikmundovi, Alžběta Kotvrdovská († 1644), sice získala v době stavovského povstání majetek velehradského kláštera, avšak po jeho porážce jej musela vrátit. Její syn Milota přestoupil ke katolictví a zemřel v r. 1649; jím vymřeli Ždánští ze Zástřizl po meči.
 
Graficke pismenko Již v době Žerotínů a zejména pak Zástřizlů se začalo buchlovské panství podstatně zvětšovat. Ještě počátkem 16. století k němu nepatřily ani nejbližší vesnice a bylo omezeno na Buchlov se Stříbrnicemi. Žerotínové získali Buchlovice, Zástřizlové pak převážnou část pozdějšího panství, totiž statky Břestek, Osvětimany, Újezdec a Žeravice. V této podobě zůstalo panství až do konce feudalismu.
 
Graficke pismenko Po smrti Miloty ze Zástřizl připadl Buchlov sňatkem Petřvaldským z Petřvaldu, kteří měli původně majetek v Přerovském kraji. Bernard Diviš, který se oženil s Milotovou sestrou Kunhutou, však brzy zemřel (v r. 1654). Význam hradu znovu vynikl v době třicetileté války. V r. 1645 o jeho dobytí marně usilovali Švédové. Buchlov spolu s žeravickým statkem připadl Bernardovu synu Hanuši Zikmundovi († 1688), který v mládí hodně cestoval a vzdělával se v cizině; po otci pak ještě vlastnil Střílky, Roštín a Dolní Moštěnice (dnes součást Hýsel). Z jeho doby pochází také kostelík sv. Barbory na protějším kopci zvaném Modla, sloužící jako rodinná hrobka majitelů panství až do nejnovější doby, a další stavební úpravy hradu; v r. 1622 byla obnovena první hradní brána s raně barokním portálem. Nebezpečí tureckých a uherských vpádů si vynutilo vybudování obranného bastionu, který chránil první hradní bránu. Uvnitř hradu vzniklo nynější první nádvoří; hradní jádro doplnila arkádová chodba na nádvoří u severního traktu paláce a arkády v patře. Všechny tyto stavební úpravy dosvědčuje letopočet 1662 umístěný nad branou. Další desetiletí poznamenala hrad jen drobnou výstavou, z níž je možno připomenout úpravu vstupu z předhradí do druhého nádvoří s branou z r. 1691.
 
Graficke pismenko Z dalších členů rodu Petřvaldských byl rozhodně nejvýznamnější osobností Jana Dětřich (1658 – 1734), který vybudoval zámek v Buchlovicích. Po smrti své první manželky se oženil s Marií Annou Nosticovou. Z jeho doby se zachoval na Buchlově obraz psa Cerbera, o němž pověst tvrdí, že jim dělal poslíčka a nosil dopisy mezi Buchlovem a Chotovinami v jižních Čechách. Dětřichův syn Karel Zikmund (1693 – 1751) bydlel v zimě na Buchlově a v létě v Buchlovicích. Pro zlepšení vnitřního vybavení hradu přikročil Zikmund k úpravám interiérů, které měly přispět k pohodlnějšímu bydlení; z r. 1737 pochází klenba ve dvou místnostech, jak udává kruhový medailón na stopě s letopočtem. K době Zikmundově se vztahuje pověst o Josefu Andělovi, údajně posledním vězni na Buchlově, který byl odsouzen loveckým právem k smrti za vloupání do buchlovického zámku, ale byl omilostněn a odsouzen k dvouletému vězení. Po něm prý pak byla nazvána věž Andělka, ve které byl vězněn.
 
Graficke pismenko Dalším majitelem panství se stal Bernard Jan Petřvaldský (1734 – 1763), vzdělaný a zcestovalý muž, který nakonec zdědil velké statky i po svém strýci Amandu Antonínovi a v r. 1761 se stal majitelem Střílek, Roštína, Tovačova, Přerova, Žádovic, Kostelce a Cetechovic. Dlouho se však z bohatství netěšil; když v r. 1763 zemřel, vymřel po meči i rod Petřvaldských a jeho rozsáhlý majetek se rozpadl.
 
Graficke pismenko Buchlov a Žeravice zdědily sestry Bernarda Jana Marie Terezie a Anežka Eleonora. Marie Terezie se poprvé provdala za Otislava z Kopenic a podruhé za Prospera Antonína Berchtolda. Když v r. 1768 zahynula při lovu, připadly statky jejím dvěma nezletilým synům, Leopoldu a Karlovi. Leopold pak předal jejich správu do rukou své neprovdané tedy Anežky Eleonory, jíž v roce 1800 vymřel rod Petřvaldů i po přeslici.
 
Graficke pismenko Berchtoldové byli posledním rodem, jemuž hrad Buchlov patřil; setrvali zde až do r. 1945. Prvním z nich byl shora zmíněný Leopold († 1809), který se ve svém mládí věnoval rozsáhlým studiím a byl původně statním úředníkem. Zchátralý hrad upravil a občas zde přebýval. V r. 1809 se však nakazil při ošetřování nemocných tyfem a zemřel. Po jeho smrti spravovala panství vdova Marie Johanka, rozená Magnisová († 1814).
 
Graficke pismenko Leopoldův syn Zikmund dokončil právnická a politická studia a v r. 1828 se oženil s Ludmilou Marií Terezií Vratislavovnou z Mitrovic, praneteří Jana Jeníka z Bratřic. Hrad, památný pobytem J. E. Vocela a přírodovědce J. S. Presla, proměnil v muzeum s různými sbírkami přírodovědeckého a exotického rázu, čímž mu vlastně dal novou náplň a poslání. Současně zpřístupnil objekt návštěvníkům, avšak sám zde již nebydlel. Ještě za svého života předal hrad v r. 1856 svému synu Zikmundu II. († 1900).
 
Graficke pismenko V r. 1896 utrpěl hrad po úderu blesku velkým požárem, byl však opět opraven.
 
Graficke pismenko Předposledním soukromým majitelem Buchlova byl Leopold II. Berchtold († 1942), za něhož došlo k účelnější úpravě sbírek. V r. 1931 byl hrad po úderu blesku opět částečně poškozen, a znovu opraven. Po r. 1945 se stal hrad majetkem československého státu.
 
Graficke pismenko Vedle bohatých stavebních dějin hradu upoutává jeho návštěvníky instalace sálů, zahrnující památky gotické (zvláště soubor obrazů a skulptur), renesanční a barokní, mezi nimiž je i Brandlův obraz Mastičkář a zmíněné sbírky hrabat Berchtoldů. K zajímavostem hradu patří čtvercový kámen na terase, zastíněný tzv. lípou neviny, kde se prý konávaly soudy podle loveckého práva. Pověsti o tzv. lípě neviny existují v několika verzích; ústředním motivem je však dokázání neviny tím, že k smrti odsouzený zasadí lípu kořeny vzhůru a v případě, že se obalí listím, prokázal svou nevinu a byl osvobozen.

Text: historie
20.4. 2004 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava