Graficke pismenko Hrad Bečov stojí vysoko nad hlubokým údolím, lemovaným z obou stran vysokými lesnatými kopci, z nichž západní patří k Slavkovskému lesu a východní přecházejí k Tepelské vrchovině. Na dně údolí i po obou horských stráních se rozkládá město Bečov nad Teplou. Hrad obtéká ze dvou stran řeka Teplá, na třetí jej od okolního prostoru odděluje Dolský, dříve Hluboký potok. Snadnější přístup od města byl chráněn hlubokým, ve skále vylámaným příkopem.

 
Graficke pismenko Bečovský hrad vznikl nad osadou Bečovem jako léno Koruny české na začátku 14. století. Chránil důležitou křižovatku zemských cest, z nichž jedna spojovala loketský hrad s Plzní (přes Toužim) a druhá Teplou s Královskou cestou ve středním Poohří s tržišti a cly v Sedlci, Ostrově a Radošově. I v Bečově snad bylo původně celní místo. Řadu kolonizačních středisek zde založili páni z Oseka, kteří se tu objevili ve 12. století a kolonizovali Doupovské hory a jejichž majetek sahal až hluboko na Loketsko: byly to četné vsi, města Ostrov, Žlutice, Bochov a hrady Andělská Hora, Bečov, Perštejn v Poohří a Boršengryn u Kynžvartu. Hrad Bečov byl střediskem panství, k němuž náležela největší část Slavkovského lesa, kde se odedávna těžilo stříbro, cín a jiné kovy. Připomíná se poprvé v r. 1314 jako sídlo Boreše z Oseka a Rýzmburka. Právě se zvýšeným dolováním cínu a jím vyvolanou další kolonizací souviselo založení Horního Slavkova (po r. 1335) a na Bečově pravděpodobně zřízení staré hradní kaple. V r. 1399 vydali Rýzmburkové (původně páni z Oseka) první privilegia pro město Bečov, které vzniklo pod hradem na místě staré slovanské osady, poněmčené nejspíše ve 13. století. Podobně jako privilegia ostatních zdejších měst se i tato týkala hlavně hor a dolování.
 
Graficke pismenko Z tohoto období se zachoval - asi jako nejstarší část hradu - spodek okrouhlé hradní věže, postavené na skále při jeho jižním okraji za ohybem staré hradební zdi. Větší část se zachovala i z velké východní čtyřpatrové čtyřhranné obytné věže. Na východě se k ní připojovala mohutná zeď předhradí a na západě hradba, tvořící dnes vypouklé čelo obytného jádra. Uvnitř věže je řada místností a komor, vytápěných kdysi kamny a krby, z nichž procházel kouř do vysokých komínů na střeše. Do věže se vcházelo dvěma portály,jedním z ochozu na hradbě a druhým z hradního nádvoří. Oba byly zazděny při stavbě hradní kaple. Vedle toho sloužila původně k ochraně cesty z podhradí na horní hrad. Ve spodní části věže byl kolem r. 1400 postavena obdélná gotická hradní kaple Navštívení Panny Marie s dvakrát do kříže zaklenutým stropem. Na modrém poli klenby jsou znaky čtyř evangelistů, Slunce, Měsíc a hvězdy, na jednom svorníku je rýzmburský znak (hrábě), na druhém čtyřlistý ornament. V rozích jsou větvičky s lupeny, na stěnách fresky, představující tři krále, Zvěstování Panny Marie a sv. Kryštofa.
 
Graficke pismenko R. 1407 prodali Rýzmburkové své bečovské panství spolu s řadou jiných statků v této oblasti Oldřichu z Házmburka, který je už v r. 1411 postoupil míšeňskému purkrabímu Jindřichu Staršímu z Plavna, který patřil k úhlavním nepřátelům krále Václava IV. a později i hursitů. V r. 1424 zastavil Jindřich z Plavna Bečov Erkingerovi ze Seinsheimu, předkovi Schwarzemberků. Ale mezi oběma vznikly brzo v souvislosti s bojem s husity velké spory a drobná válka. Seinsheim dostal Bečov jako pevný opěrný bod proti husitům a měl zde držet velkou posádku. Přesto však hrad dobyl a vyplenil r. 1430 husitský hejman Jakoubek z Vřesovic, ale neponechal si jej. Bečov pak asi husitům příliš nepřekážel, protože ještě v témže roce ovládli celý kraj s výjimkou izolovaného hradu Lokte. R. 1437 prodal Seinsheim Bečov svému zeti Matěji Šlikovi z Holíče za 2500 kop grošů. Ten jej znovu postoupil pánům z Plavna, kteří zde vládli až téměř do konce 15. století.
 
Graficke pismenko V r. 1495 koupili bečovské panství Pluhové z Rabštejna, kkteří je drželi až do r. 1547. Bylo to období velké slávy, moci a bohatství Pluhů - kolem r. 1540 jim slavkovské cínové doly vynesly asi 30 000 kop grošů - i měšťanů Honího Slvakova a ostatních horních měst zdejší oblasti. Ve Slavkově si Pluhové zřídili městskou rezidenci a občas tam pobývali. Jejich hlavním sídlem, o které i nadále pečovali, však zůstal bečovský hrad jako důležitá pevnost, z níž se dalo bezpečně ovládat a bránit celé velké bečovské panství.
 
Graficke pismenko Proti podnikli Pluhové v l. 1502 - 1547 rozsáhlou přestavbu bečovského hradu a v této podobě se zachoval v hlavních rysech dodnes. Vznikla především druhá (západní) velká věžovitá obytná hradní budova, větší nežli stará (východní) budova z doby rýzmburské. Mezi oběma objekty bylo vybudováno nižší spojovací křídlo s valeně zaklenutým sklepem, vytesaným zčásti ve skále, přízemím a patrem. Z přízemí vedly spojovací chodby a schody do obou hlavních budov hradu a z předhradí nevelkým portálkem úzké, ve skále vylámané schodiště. Prostory v horních patrech obou obytných věží byly spojeny pozdně gotickými portály a osvětleny arkýřovými okny. Po r. 1530 byly podniknuty menší, neukončené pokusy o omývání gotických maleb ve staré hradní kapli, protože odporovaly evangelickému ritu, avšak část maleb přece jen zůstala. Do kaple byly vybourány nové vstupní otvory ze sousedního spojovacího křídla. Z této doby pochází i gotický portál kaple s pluhovským erbem (radlicí). Přitéto velké přestavbě byl také postaven v jihovýchodní části vedle staré okrouhlé věže malý obdílný renesanční palác, pod nímž jsou prostorné staré sklepy.
 
Graficke pismenko Významnou úlohu sehrál Bečov a jeho okolí za šmalkaldské války (1546 - 1547). Jeho tehdejší držitel, Kašpar Pluh z Rabštejna, stál v čele stavovského povstání proti Ferdinandu I., protože se obával o své velké zisky z cínových dolů na Slavkovsku, na které si činil nárok - podobně jako všude jinde (v západních Čechách v Krušných horách) - na základě královského cínového monopolu - Ferdinand I. Z podobných důvodů patřili k vedení odboje i Šlikové, kteří měli obavy o své stříbrné doly v Krušných horách. Česká stavovská hotovost z r. 1547 se měla shromáždit v okolí Bečova nad Teplou pod vedením Kašpara Pluha, aby zabránila vpádu císařského vojska do Čech, ale nesešla se ani zdaleka v úplnosti. Po porážce německých evangelíků v bitvě u Mühlberka v dubnu 1547 byl Kašpar Pluh z Rabštejna odsouzen k smrti a konfiskaci majetku a zachránil se tím, že uprchl do Míšně, kde zůstal a do smrti Ferdinanda I. (1546) a nástupu jeho syna Maxmiliána II. Potom se vrátil do Čech, žil ve Falknově (dnes Sokolově), kde v r. 1585 zemřel, a byl pohřeben v Bečově nad Teplou. Jeho zkonfiskované bečovské panství zastavil Ferdinand I. nejprve Jindřichu IV. z Plavna a po jeho smrti (1554) je zabral sám. R. 1558 je znovu zastavil, tentokrát Jindřichu Šlikovi z Holíče za 10 000 tolarů. V r. 1537 je císař Maxmilián II. zastavil bečovské obci (za 20 000 tolarů). Protože se však Bečovští vysokou zástavní sumou vyčerpali, zastavil Rudolf II. už v r. 1577 panství Šebestiánu Šlikovi z Holíče, majiteli falknovského (sokolovského) panství, jehož rod se (narozdíl od loketských Šliků) povstání nezúčastnil. Největší část Slavkovského lesa s nejbohatšími dolyl na cín v zemi si však král ponechal jako "císařský a královský montánní les a erár" , z čehož vznikl i pozdější zeměpisný název této oblasti - Císařský let. Rozkvět zdejších horních měst a osad pokračoval i v první době královské vlády (1547 - 1623). Horní Slavkov se stal v r. 1597 královským horním městem a r. 1615 dokonce i majitelem celého bečovského panství a zástavním držitelem Karlových Varů (za dluhy Rudolfa II.). Cínové doly zůstaly i zde nadále v královských rukou vzhledem k rostoucí důležitosti tohoto kovu v různých výrobních odvětvích a k značnému zisku z toho plynoucímu.
 
Graficke pismenko Celému tomuto slavnému období učinila konec třicetiletá válka. Bečov byl jedním z hradů, kde se - podobně jako v Lokti - v l. 1620 - 1621 dlouho držela stavovská (mansfeldská) posádka. Další průběh války zde znamenal - jako všude jinde - plenění, loupení a pálení, a hlavně odchod zkušených, většinou evangelických horních podnikatelů a horníků do Saska a s tím spojený hluboký úpadek dolování. Bečovské panství bylo slavkovským měšťanům za jejich účast na stavovském povstání z l. 1618 - 1620 zkonfiskováno a r. 11624 prodáno císařskému sekretáři Gerhardu Questenberkovi za 60 000 kop grošů. V r. 1648 přepadl Bečov švédský generál Königsmark, který hrad dobyl a posádku zajal. Hrad byl těžce poškozen, takže jej Balbín a Neckovský nazývali "pustým zámkem". Později byly škody zčásti odstraněny, ale hlavním panským sídlem se už Bečov nikdy nestal a sloužil jako hospodářské skladiště. Čelní okrouhlá věž v předhradí Bečova byla sice v pozdním středověku zesílena v mohutný rondel s ochozem na konzolích, ale v r. 1623 musela být její větší, horní část pro zchátralost zbourána, takže se dnes zachoval pouze její spodek. V r. 1656 vypracoval vojenský velitel hradu, Jan Lacron, rozsáhlý plán nového opevnění, z něhož byla vybudována jen velká (Lacronova) bašta nad příkopem.
 
Graficke pismenko Těžký útlak, vykořisťování a spory královské vrchnosti s horníky vedly v r. 1680 k povstání na Bečovsku a Slavkovsku, které bylo krutě potlačeno.
 
Graficke pismenko Questenberkové vymřeli v r. 1752 a bečovské panství získal v tomto roce Dominik Ondřej z Kounic a z Questenberka. V témže roce se Marie Terezie vzdala všech korunních práv na Bečov, který se tím stal dědičným panstvím. Tento rod, jenž i zde zakládal na dosud nedosídlené horské a lesní půdě nové osady, připomínají Kounice, dnešní předměstí Horního Slavkova, a Nové Kounice u Javorné na Bečovsku.
 
Graficke pismenko V 18. století došlo k dalšímu odbourání popraskaného zdiva čelní okrouhlé věž na předhradí, takže z ní zbylo už jen 6 m vysoké torzo s gotickým soklem a kounicků-questenberským znakem. K posledním velkým stavebním úpravám bečovského hradu došlo v l. 1861 - 1865 podle projektu architektů J. Zítka a J. Mockera. Naštěstí se přitom neuskutečnila úplná romantická přestavba starého hradu, která by zničila právě to, co je na něm nejcennější - jeho původní středověký ráz.

Text: historie
22.1. 2003 - Hrady, zámky a Tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Západní Čechy