Graficke pismenko Pro vystavění hradu Beckova bylo vybráno přes 60 m vysoké samostatné skalní bradlo. Výzkumem bylo dokázáno, že tato dominanta, čnící vysoko nad záplavové území široké nivy řeky Váhu, byla využita již na přelomu letopočtu. Intenzivní osídlení hradního bradla lze datovat do 9. století, kdy zde vzniklo velkomoravské hradiště. To lze snad ztotožnit z hradem „Blundus“ v tzv. Anonymově kronice. Tato kronika zmiňuje osídlení hradu již před příchodem starých Maďarů do Karpatské kotliny. Právě Maďaři hrad obsadili a pojmenovali názvem Bolondóc. Významnost hradu se projevila i na zdejším umístění sídla pohraniční župy. Významný růst důležitosti hradu vyvrcholil ve 12. století, kdy zde byl vystavěn kamenný hrad. Do té doby se dá mluvit pouze o lehčím opevnění. Vlastníkem Beckova se stal uherský král, který díky němu upevňoval své postavení v kraji. Na počátku 14. století získal hrad do svého držení válečník Matúš Čák zvaný Trenčianský. Za něj došlo k vylepšení opevnění hradu. Po jeho smrti v r. 1321 se hrad vrátil do královských rukou. Roku 1388 král hrad prodává původně polskému šlechtici Ctiboru ze Stibořic, který zbohatnul z odměn za své zásluhy a oddanost uherskému králi Zikmundovi. Ctibor postupně získal na dvacítku hradů v Pováží a sám se tituloval jako „pán celého Pováží“. Právě Beckov si zvolil za svůj sídelní hrad a to se projevilo i na reprezentativních přestavbách, které zcela změnily původní siluetu starého hradu. Celkově se za rodu Stiborských stal Beckov jedním z nejhodnotnějších a nejvýstavnějších sídel počátku 15. století na území střední Evropy. Sňatkovou politikou se hrad dostal po smrti Ctibora mladšího v r. 1434 do rukou rodu Bánffyů, za nichž hrad prošel postupnou modernizací v duchu nastoupivší renesance. Současně byla posílena i obranyschopnost hradu, což se projevilo při odražení náporu Turků v r. 1599. Ti tehdy vypálili pouze městečko pod hradem. Po vymření rodu Bánffyů po meči na konci 16. století se hrad rozdělil mezi vícero dědiců, což negativně přispělo k jeho chátrání. Ještě na konci 17. století byly opraveny hradní střechy. Konec života hradu znamenal velký požár městečka v r. 1729, který se nešťastně přenesl i na hrad a ten již nebyl obnoven.

 
Graficke pismenko Ještě na konci 19. století byly na hradě velké plochy stěn s ornamentální a figurální výzdobou, kvůli jejichž ochraně byla alespoň v kapli zřízena provizorní střecha. Avšak i ta vzala časem za své.
 
Graficke pismenko Na sklonku 70. let 20. století byla rozsáhlá zřícenina zachráněna dlouhodobou památkovou konzervací, která však ne vždy citlivě respektuje původní charakter stavby a způsob zdění. Záchraně předcházel v letech 1970–76 komplexní památkový a archeologický výzkum.
 
Graficke pismenko Teprve po čtvrt století trvající konzervaci byl hrad opět zpřístupněn veřejnosti.

Text: historie
29.9. 2009 - Jan P. Štěpánek s využitím M. Plaček, M. Bóna: Encyklopedie slovenských hradů, 2007