Graficke pismenko Jihlavské podzemí je druhým nejrozsáhlejším historickým městským podzemím v ČR (po podzemí znojemském). Délka chodeb je 25 km, široké jsou 0,8–2,5 m a vysoké 1,2–3,5 m. První podlaží, pocházející ze 14. století, je v hloubce 2–4m pod povrchem. Druhé podlaží je v  hloubce 4–6 m, třetí v hloubce 8–14m pod povrchem. Dvě hlubší podlaží byla vyražena v 16. století. O účelu chodeb se vedly spory (byly považovány za součást důlních děl či za vojenské zařízení), dnes převládá názor, že vždy sloužily hospodářským účelům, jako sklepy a sklady. V 17. století byla část chodeb vyzděna cihlovou podezdívkou a jednotlivé úseky byly propojeny spojovacími chodbami. Kromě hlavních chodeb byly v podzemí již ve středověku vyraženy štoly široké 0,6–0,7m a vysoké 1,0–1,7m, které sloužily jako městská kanalizace. Tuto funkci chodby na mnoha místech plní dodnes. Skladové prostory v podzemí byly od 18. století postupně opouštěny a v 19. století bylo mnoho chodeb zasypáno sutinami. Ve 30. letech 20. století bylo podzemí poprvé zpřístupněno veřejnosti. Za 2. světové války byla část chodeb upravena jako protiletecké kryty. V roce 1957 byl cca kilometr chodeb znovu zpřístupněn veřejnosti. V 60. letech byly téměř všechny chodby zpevněny betonovou krustou, podzemí bylo vyčištěno a obnovil se středověký odvodňovací systém. V roce 1969 bylo podzemí pro veřejnost uzavřeno. V roce 1978 byla amatérskými speleology objevena největší pozoruhodnost zdejšího labyrintu – tzv. "svítící chodba", kde stěny po předchozím nasvícení zelenkavě světélkují. Chodba je v podzemí kostela sv. Ignáce a bývalých kasáren, kde za války sídlil wehrmacht. Je 11 metrů pod povrchem, široká je 2,1 m, vysoká 2,9 m a je považována za největší raritu a záhadu jihlavského podzemí. Naposledy bylo podzemí zpřístupněno v roce 1991. Prohlídkový okruh má 400 metrů, cca 200 m tvoří chodby v původní podobě. V jedné ze slepých chodeb lze vidět základovou zeď kostela sv. Ignáce z Loyoly.

Text: historie
2.11. 2010 - Milan Caha (zdroj: http://tic.jihlava.cz a wikipedia)