Hrad Kost skrývá tajemství, Bílá věž údajně odbíjí půlnoc

Jeden z našich nejlépe dochovaných a bezesporu i nejkrásnějších hradů stojí na nevysokém pískovcovém suku mezi dvěma rybníky v údolí Plakánek poblíž Sobotky, v malebné krajině Českého ráje.

Zdroj: Zdeněk Fiedler / CC BY-SA 3.0

Historie hradu Kost

U jeho zrodu stáli před rokem 1349 Vartemberkové, později se tu vystřídaly další významné rody. V 16. století byl hrad renesančně upraven a rozšířen. Za třicetileté války Kost neopatrností posádky vyhořela, objekt pak zůstal neobydlený a chátral.

Na důkladnou opravu došlo až po roce 1945. Dnes je hrad majetkem rodu Kinský dal Borgo a dominantou rozlehlého areálu je mohutná Bílá věž.

 

Těžko vysvětlitelné jevy

Neobvyklé, těžko vysvětlitelné jevy se většinou vyskytují na místech nebo v objektech, kde se v minulosti odehrálo něco hrozného, nějaká tragická či děsivá událost.

Zdroj: LaSo / CC BY-SA 3.0

O Kosti, ale nic takového známo není. Neví se o ničem, co by opravňovalo existence mysteriózních bytostí, které zde po smrti hledají klid.

Pravda však je, že tu kdysi jeden člověk spadl do hluboké studně a utopil se. Jiný zase zemřel po pádu do vařícího piva, ale k záhadným, těžko vysvětlitelným úkazům dochází hlavně ve veřejnosti nepřístupných částech hradu.

 

Bílá věž

Říká se, že občas je z Bílé věže slyšet odbíjet půlnoc, přestože tam žádné věžní hodiny již dlouho nejsou. Zůstal po nich jen starý a nefunkční zvon bez paličky. Tyto neexistující hodiny se vždy řídí astronomickým časem a hodinový posun letního času neberou na vědomí.

 

Zdroj: Olaf1541 / CC BY-SA 3.0

Věž bývá samozřejmě zamčená a výstup do nejvyšší části po rozvrzaných žebřících až ke zvonu vyžaduje značnou dávku odvahy. Jak by tedy mohl někdo bez kastelánova vědomí vniknout do zamčené věže, vystoupat ke zvonu, odzvonit půlnoc a opět nepozorovatelně zmizet?

 

Průvodci se rozhodli ve věži přenocovat

Před lety se prý skupina mladých průvodců rozhodla přijít věci na kloub a ve věži přenocovat. Těsně před půlnocí se na dřevěných schodech ozvaly kroky, které pomalu stoupaly vzhůru. 

Mladí průvodci rozsvítili baterky, ale na schodišti nebyl nikdo spatřen. Přesto se zvuky kroků po jistou dobu přibližovaly.

Další podivné, ale zřetelné zvuky se ozývají i z jiných míst. V nočních hodinách jsou z vyšších nepřístupných pater hradu slyšet kroky po dřevěné podlaze provázené zvuky, jako by někdo po zemi posouval těžké předměty.

Jinou záhadou jsou hlasy veselé společnosti, bavící se při víně a tanci nebo bylo zaznamenáno svědectví o malém, asi 10 cm vysokém trpaslíkovi, který se v podvečer zničehonic ukázal uprostřed jednoho z pokojů. Kdo ví, zda se jedná o pravdu, nebo si jen někdo zveličil svůj strach. Zřejmě má ale každé historické místo nějaké své tajemství.

Autor: Jana Dvořáková

 

Sdílet

Mohlo by vás zajímat