Hrady.cz Helfenburk [historie]
•Území přiléhající k hradu bylo součástí majetku, jehož nejstaršími majiteli byli od druhé poloviny 13. století Bavorové ze Strakonic. Získal je Petr z Rožmberka od své sestry Markéty, vdovy po Bavoru III. ze Strakonic, zprvu jako zástavu, r. 1351 na základě královského povolení dědičně. Protože toto nejzápadněji položené panství, poměrně vzdálené od centrálních rožmberských držav, postrádalo vhodné správní a obranné středisko, povolil král Karel IV. r. 1355 na žádost rožmberských bratří Petra, Jošta, Oldřicha a Jana, jako ocenění jejich pomoci při korunovačním tažení do Říma, postavení nového hradu na vrchu Malošíně severozápadně od Bavorova. Stavba hradu pokračovala poměrně rychle. R. 1357 byl jmenován první purkrabí Jaroslav, který patrně dohlížel na práce. R. 1364 se mluví o Helfenburku výslovně jako o hradu, takže lze předpokládat, že v tom roce byla stavba alespoň v hrubých rysech dokončena. Práce ovšem pokračovaly dál. Jejich datování pomáhají upřesnit kamenné alianční znaky Jana z Rožmberka († 1389) a jeho manželky Elišky z Halsu († 1384), zasazené (od r. 1967) v předhradí třetí brány a ve zdi paláce. Politické zápasy, které zachvátily koncem 14. a v 15. století české země, zanechaly své stopy i v dějinách hradu Helfenburka. V období prohlubující se roztržky mezi pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna a králem Václavem IV. poskytl hrad v l. 1384–1397 arcibiskupovi bezpečný útulek před odchodem do Říma. Bylo to v době, kdy k odbojným pánům, kteří nebyli spokojeni s různými opatřeními krále, patřil též Jindřich z Rožmberka. Ozbrojená střetnutí, která časem nabývala charakteru místních válek, sice hrad bezprostředně neohrozila, ale nepřátelské vpády do okolí hradu dokonale zpustošily celé helfenburské panství. O politickém významu hradu svědčí několik jednání o příměří a výměně zajatců, která zde tehdy probíhala. Když Jan z Rožmberka na naléhání papežského legáta Rovarelly přistoupil v r. 1468 k jednotě zelenohorské a okolní města věrná králi Jiřímu zahájila proti Helfenburku drobnou válku, nařídil Rožmberk purkrabímu na hradě, aby opatřil 60 střelců na zesílení hradní posádky. Za takové situace nemohlo být helfenburské panství pro Rožmberky výnosnou državou, a tak v r. 1475 prodali bratři Vok, Jindřich a Petr z Rožmberka hrad Helfenburk s městečkem Bavorovem a přilehlými vesnicemi strakonickému velkopřevoru Janovi ze Švamberka, který jej o tři léta později prodal Václavu Vlčkovi z Čenova. Tento proslulý válečník, vojenský praktik i teoretik (po r. 1490 napsal vojenskou učebnici) byl horlivým stoupencem krále Vladislava II. Jagelonského a vytvořil z Helfenburka vojenskou základnu, z níž podnikal výpady a tažení proti přívržencům uherského krále Matyáše Korvína. Do doby jeho držby (1477 až 1484) je nutno klást významné stavební úpravy hradu. Václav Vlček jako profesionální válečník měl dostatečné znalosti i zájem o to, aby zdokonalil opevnění hradu, ať již vzhledem k nepřátelským vztahům k Rožmberkům nebo vzhledem k poloze Helfenburka na hranicích, kteréžto skutečnosti patřičně využíval k vojenským výpravám do Rakous. Vlčkovi lze tedy připisovat zdokonalení hradního opevnění podle modernějších vojenských zásad. Severní vnější předhradí bylo zesíleno třemi nárožními baštami, které měly sloužit pro postaveni těžkých děl. Na jižní straně v rozšířené části vnějšího valu byl postaven dřevěný srub, k němuž byl přístup z hradu úzkou vypadní brankou v jižní hradební zdi. Nepřátelství, které Václav Vlček z Čenova projevoval otevřeně Rožmberkům, jim nemohlo zůstat lhostejné a tak očividně z jejich popudu a v jejich zájmu koupil v r. 1484 Helfenburk štýrský truksas Jindřich Pryšenek ze Štetenberka se svým bratrem. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že ještě téhož roku si Jindřich vydlužil od Rožmberků kupní cenu (8000 zl.) a dal jim helfenburské panství v zástavu. V r. 1503 vyplatili Rožmberkové panství od Jindřichova syna hraběte Oldřicha z Hardeku a stali se znovu majiteli hradu i panství. Od počátku 16. století význam hradu po stránce vojenské upadal, posádka se zmenšila a purkrabí se postupně stával hospodářským úředníkem. Úpadek pokračoval za posledních Rožmberků, zejména když si Vilém z Rožmberka nechal v 80. letech 16. století nedaleko odtud postavit zámek Kratochvíli a úředníci přesídlili do Netolic. V r. 1593 prodal Petr Vok z Rožmberka hrad Helfenburk již jako pustý s městečkem Ba+vorovem a přilehlými vesnicemi městu Prachaticům. Na hradě občas bydlel hajný a okolní obyvatelstvo rozebíralo postupně ruiny na stavbu svých obydlí. V r. 1622 získali panství s pustým hradem jako pobělohorský konfiskát Eggenberkové a od nich v r. 1719 Schwarzenberkové, kteří je vlastnili do r. 1922. Hrad stojící na ostrohu má zhruba kruhový půdorys a obrací se svou nejširší stranou proti hlavnímu hřebenu pohoří, od něhož je oddělen sedlem. Z této strany byl hrad nejsnáze přístupný, a proto také chráněný složitějším systémem opevnění, dvojitým předhradím. Obvod hradu byl ohraničen zdí a ze tří čtvrtin valem a hlubokým příkopem s výjimkou jihovýchodní strany, kde bylo umělé opevnění nahrazeno příkře spadajícím přirozeným terénem. Jediný vstup do hradu vedl od severního sedla po padacím mostě branou do prvního předhradí. Vnější zeď předhradí byla zesílena na nárožích půlkruhovými baštami. Od druhého předhradí je odděleno zdí s druhou branou a válcovou věží. Vstup do vnitřního hradu vedl třetí branou přes příkop, se dvěma padacími můstky k brance pro pěší, a k hlavnímu vjezdu. Jádrem hradu byl obytný palác, vystavěný na nejvyšší časti ostrohu. Severní stěnou přiléhal k čelní zdi a na zbývajících třech stranách byl chráněn širokým parkánem. Střed paláce zaujímalo takřka čtvercové nádvoří, uzavřené na severu a jihu jednoduchou zdí sahající do výše prvního poschodí a od západu a východu dvěma obytnými křídly o dvou patrech. Zbytky portálů v nádvorních stěnách západního křídla v úrovni obou pater svědčí o tom, že obě obytná křídla byla původně spojena dřevěnými pavlačemi (podobně jako na Kašperku). Krakorce jsou dosud patrny v jižní i severní stěně nádvoří. Později byla tato pavlač nahrazena kamennou přízemní arkádou, jejíž osmiboké kamenné sloupy nesly patrně v úrovni prvního poschodí uzavřenou zděnou chodbu. Na jižní straně byly k hradbě později přistavěny hospodářské budovy. V hradební zdi byla proražena úzká vypadní branka v místech, kde vnější val končil u strmě skalnaté stráně. Z vnější strany byl na rozšířené části valu postaven obranný srub, z něhož jako jediný pozůstatek zbyla prohlubeň v terénu. Po první pozemkové reformě po r. 1928 se stala zřícenina hradu vlastnictvím československého státu, byly podniknuty první akce na záchranu tohoto památkového objektu (r. 1936 zajištěny části zdiva a provedena konzervace zdí), které zabránily další zkáze a zpřístupnily hrad veřejností. V r. 1977 byla strážní věž upravena na rozhlednu. Hrad je ve správě MÚ v Bavorově.
Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1986
Text uložen dne: 19.12.2009