Hrady.cz Bechyně [pověsti]

Purkrabí Dobeš

•Bechyňský purkrabí Dobeš se dostal k moci zásluhou Přemyslovců, leč ti mu nikdy nepřirostli k srdci. Při všem svém počínání měl především na mysli svůj vlastní prospěch, byť se i tvářil, že mu jde o prospěch země. Za krále Václava II. byl zapřisáhlým odpůrcem Záviše z Falkenštejna, otčíma Václavova. Obával se jeho rostoucí moci a proto radil králi, aby žádal na otčímovi vrácení statků, jichž nabyl sňatkem s jeho ovdovělou matkou. Když byl Záviš popraven pod hradem Hlubokou, vystoupil opět o stupeň na cestě k dosažení moci, po níž bažil: stal se purkrabím na Hluboké. Po vymření Přemyslovců stál Dobeš na vrcholu své moci. Dosáhl úřadu zemského maršála a stal se důvěrníkem Rudolfa Habsburského, který chtěl jeho pomocí prosaditi zvolení svého vnuka Rudolfa za českého krále. Proti tomuto úmyslu byla značná část české šlechty, trvající na tom, aby český trůn připadl zákonitým dědicům „po přeslici“. Konečné rozhodnutí, kdo má býti českým králem, měl učiniti český sněm, avšak ten se rozcházel v názorech tak, že bylo jednání o volbě krále odročeno. Na český trůn si činil nároky kromě Rudolfa Rakouského Jindřich Korutanský, manžel sestry zavražděného Václava III., Anny. Rudolf Habsburský prosadil vojenskou mocí i četnými sliby, že byl v říjnu r. 1306 zvolen za českého krále. Musel si však vymáhati poslušnost mnohých odbojných pánů, kteří nechtěli uznati volbu za pravoplatnou a stáli v odporu proti němu. Obléhaje město Horažďovice, patřící jeho odpůrci Bavorovi ze Strakonic, zemřel tu v létě roku 1307. Čeští stavové se sešli v domě pražského biskupa Jana z Dražic, příznivce Jindřicha Korutanského, aby porokovali o volbě nového krále. Dobeš, nejvyšší maršálek zemský, držící se stranou habsburskou, byl v té době stižen pakostnicí, takže nemohl choditi. Dal se však do shromáždění donésti na nosítkách a spočívaje na polštářích, zasahoval do jednání, jež bylo velmi obtížné, neboť mezi shromážděnými nebylo jednoty o volbě nového krále. Pražský měšťan Olbram doporučoval zvolení bratra zemřelého Rudolfa, Fridricha Habsburského, avšak většina přítomných se klonila na stranu Jindřicha Korutanského. Dobeš se připojil k Olbramovi a navrhoval, aby byla Eliška Přemyslovna provdána za Fridricha, čímž se stane Fridrich pravoplatným dědicem českého trůnu. Ve shromáždění se ozvala slova odporu a nesouhlasu. Oldřich z Lichnice, syn Smilův, přistoupil k Dobešovi a zvolal na něho popudlivě: „Dobeši, jak dlouho ještě nám budeš vnucovati za krále cizince, kteří byli úhlavními nepřáteli našich mrtvých králů?“ Dobeš stáhl pohrdlivě rty a odpověděl posměšným, jízlivým tónem: „Nechcete-li míti králem cizince, chcete-li, aby byl původu domácího, vypravte zase posly do Stadic. Snad se tam najde nějaký sedlák spřízněný s Přemyslem. Tomu pak dejte za manželku Elišku a posaďte si ho na královský trůn!“ Opovážlivá, utrhačná slova Dobešova působila ve shromáždění jako úder hromu. Všichni přítomní se odmlčeli a obrátili zraky na tváře Dobešovy, zbledlé zlobou. Oldřich z Lichnice, jenž stál dosud vedle něho, zbrunátněl v obličeji, jako by byl stržil políček. V tmavých očích mu zlověstně blýsklo. Tasil meč – a než se kdo nadál – proklál maršálka prudkou, smrtelnou ranou. Rozpoutala se vřava, meče se zkřížily a zazvonily. Synovec Dobešův, pán na Bechyni, vrhl se na Oldřicha, byl však zabit jiným Lichtenburkem, Hynkem Krušinou. Někteří páni prchali z místnosti, jiní zase odzbrojovali rozvášněné soupeře, aby nedošlo k dalšímu krveprolévání. Bouře a bitky měly potom další pokračování. Jindřich Korutanský, který vyšel vítězně z těchto sporů o trůn, zklamal brzy důvěru těch, kdo se bili za jeho zájmy, a neblahé spory v zemi pokračovaly dále a rozvracely v ní všechen pořádek a řád.
Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.
Text uložen dne: 4.11.2002