Hrady.cz

Graficke pismenko Areál hradu a zámku v Českém Krumlově patří k nejrozsáhlejším komplexům tohoto druhu ve střední Evropě. Na protáhlém vysokém skalním ostrohu, chráněném řekou Vltavou a Chvalšinským potokem, bylo v průběhu šesti století vybudováno na čtyřicet budov a palácových stavení, soustředěných kolem pěti zámeckých nádvoří a areálu zámecké zahrady. Zakladateli původně nevelkého hrádku byli někdy před rokem 1250 páni z Krumlova, jedna z rodových větví legendárních Vítkovců s erbovním znakem pětilisté růže. Po vymření pánů z Krumlova v roce 1302 zdědili panství příbuzní Rožmberkové, kteří zde sídlili až do roku 1602. Se jménem Rožmberků je po tři století spojena doba největšího rozkvětu hradu i přilehlého města. Původním sídlem pánů z Krumlova byl tzv. Hrádek. K útočištné věži přiléhal raně gotický palác, jehož podhradí a obranný systém byl překryt středověkými a renesančními úpravami. Za vlády prvních pánů z Rožmberka Jindřicha I. a jeho syna Petra I. byl areál rozšířen o velkoryse pojatý Horní hrad, jehož obranyschopnost zvyšoval šíjový, uměle prohloubený příkop Na plášti, překlenutý padacím mostem. Další významnou stavební etapou byla vláda Jindřicha III. z Rožmberka, kdy na přelomu 14. a 15. století došlo k výstavbě jižního křídla Horního hradu a severního křídla dnešního čtvrtého nádvoří s mimořádně mohutnou obvodovou zdí o síle až 460 cm a třemi podlažími sklepních prostor, vyrovnávajícími terénní nerovnosti skalnatého podloží. Husitské války podnítily Oldřicha II. k výstavbě velkorysého opevnění, rozšířeného na západní návrší nad Plášťovým mostem a počítajícího již s dostřelem nových palebných zbraní – tarasnic. Po dostavbě obranného systému pak přistoupili páni z Rožmberka k dostavbě prostoru čtvrtého nádvoří, uzavřeného branou na padací most Na plášti. Reprezentační bohatě zdobené interiéry se měly stát dokladem významu rodu a kultivovanosti života na dvoře rožmberských velmožů. Druhá polovina 16. století přinesla českokrumlovskému hradu dalekosáhlé stavební úpravy. Za vedení italských architektů Antonia Ericera a Baldassara Maggiho se gotický hrad proměnil v honosný renesanční zámek. Vladař Vilém z Rožmberka, který svými čtyřmi sňatky byl spřízněn s předními evropskými knížecími rody, dal přestavěný zámek velkolepě vyzdobit. Malířské práce v interiérech i na fasádách byly svěřeny početné malířské dílně pod vedením umělce snad nizozemského původu Gabriela de Blonde a později jeho nástupce Bartoloměje Beránka. Malířské náměty na fasádách i v interiérech vycházely především z literárních předloh – Ovidiových Metamorfóz a Liviových Římských dějin. V soukromých vladařových pokojích pak v malbách dominovala biblická tematika. První zámecké nádvoří bylo v průběhu 16. století postupně zastavováno hospodářskými budovami, po zavedení vodovodu zde vyrostl areál pivovaru a původně velmi nerovný terén byl postupně vyrovnán. Na druhém nádvoří vybudoval roku 1578 Baltassare Maggi novou budovu pro vrchnostenskou správu, zvanou Buchhalterie. Když roku 1592 zemřel Vilém z Rožmberka, zanechal poslednímu vladaři Petru Vokovi obrovské dominium, zatížené však mimořádně vysokými dluhy. Přesto však Petr Vok pokračoval ve výstavbě krumlovského zámku. Za padacím mostem Na plášti byl vybudován Renesanční dům, postupně upravována zahrada s "lusthausem", voliérou se zpěvavými ptáky, kašnou a oranžérií. Dokonce dal v předzámčí zřídit brusírnu drahých kamenů a pilu exotických dřevin, jejichž služeb rád využíval i císař Rudolf II. Po smrti Kateřiny z Ludanic se rozhodl bezdětný Petr Vok postoupit těžce zadlužené panství císaři Rudolfu II. Smlouvou z roku 1601 je českokrumlovské panství převedeno pod správu císařských hejtmanů. Zámek Český Krumlov byl vybrán jako důstojné sídlo nejstaršího levobočka císaře Rudolfa II., dona Julia d´ Austria. Stupňující se choromyslnost císařova syna však vyústila ve vraždu lazebnické dcerky Markétky Pichlerové a když krátce nato don Julius zemřel, výstavná rezidence se stala jen sídlem císařských úředníků. Na příkaz císaře Matyáše dal velitel císařské posádky v Krumlově Ferdinand Carrati de Carrara roku 1620 vybudovat mohutné opevnění s bastiony, které mělo ochránit druhé zámecké nádvoří. Roku 1622 věnoval císař Ferdinand II. českokrumlovské panství svému důvěrníkovi Janu Oldřichovi z Eggenberga, který však na zámku často nepobýval. Císařský diplom povýšil roku 1628 krumlovské panství na knížectví s vévodským titulem a právem razit vlastní mince. Jan Antonín pokračoval v diplomatické kariéře svého otce. Vévodova mise do Říma v roce 1638, kdy jako císařský vyslanec vezl papeži Urbanovi VIII. cenné dary, obohatila zámecké sbírky o mimořádně cenný tzv. Zlatý kočár, práci Giuseppa Fiochiniho, trabantské kostýmy a další předměty, které se pak staly základem sbírky kuriosit v tzv. Románské komoře. Teprve Jan Kristián Eggenberg dodal krumlovskému sídlu lesk knížecí rezidence. Studijní cesta po Francii a Itálii, kterou Jan Kristián s mladším bratrem Seyfriedem v mládí podnikl, ovlivnila vévodův zájem o hudbu, zejména italskou operu, jejíž partitury si Jan Kristián nechal na krumlovský zámek posílat prostřednictvím zvláštního posla. V roce 1664 byla založena první zámecká kapela, následujícího roku se na zámku hrálo první divadelní představení. Pro potřeby divadla se roku 1674 přestavěl prostorný Jelení sál na divadelní scénu, pro kterou malíř Jan Schaumberger vymaloval šestnáct různých scén. Krumlovský zámecký divadelní soubor hrál převážně činohru a hrál se zde i Shakespeare (Král Lear, Romeo a Julie a Kupec benátský). Po otevření samostatné divadelní budovy Na plášti v roce 1686, kam byly přeneseny i dekorace z Jeleního sálu, rušný divadelní život na Krumlově vyvrcholil. Roku 1691 byl divadelní soubor z neznámých důvodů propuštěn z dvorských služeb. Poslední čtvrtina 17. století byla na krumlovském zámku poznamenána horečnou stavební aktivitou. Za divadelní budovou byla podle plánů J. A. de Maggiho založena nová zahrada, vymezená ohradní zdí se dvěma branami a svým terasovitým řešením navazovala na koncepci italských raně barokních zahrad. V letech 1690 až 1692 byl při severní zdi zahrady vybudován letohrádek Bellarie, na jehož výzdobě se podíleli kameník Jan Plansker a malíř Meichar Hoffengut. Také v Horním zámku stavitel Maggi prováděl na přání knížete Jana Kristiána rozsáhlé stavební úpravy. Byla snesena západní věž a výškově vyrovnána fronta jižních budov nad řekou. Nově vestavěné nástupní schodiště vedlo k reprezentačním místnostem v druhém patře s pokoji řazenými za sebou. Tyto nové prostory sloužily kněžně, proto k pokojům vedle ložnice, určeným pro fraucimor, patřila i oblékárna a soukromá kaple. Pro knížete byly nově upraveny bývalé Královské pokoje v prvním patře. Nový dřevěný most Na plášti pak visutou chodbou propojil obytné prostory s divadlem a zahradou. Na prvním nádvoří byl zrušen pivovar a volný prostor byl postupně zastavován dílnami a byty dvorských řemeslníků a úředníků. Vzhled druhého nádvoří zcela změnila výstavba nové budovy, tzv. Mincovny a v prostorách Hrádku byly upraveny kanceláře a byt knížecího hofmistra. Roku 1710 zemřel Jan Kristián a bezdětná Marie Ernestina odkázala eggenberský majetek svému synovci Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu. Po smrti Marie Ernestiny v roce 1719 tak vznikla obrovská, převážně jihočeská država, připomínající svým rozsahem rožmberské dominium. Krátce po získání Krumlova přistoupil kníže Adam František k přestavbě pánských knížecích pokojů v severním křídle čtvrtého nádvoří, které s pokoji kněžny propojovala obrazárna. Pro obsluhu kamen v nových pokojích a pohyb služebnictva byla vytvořena chodba s okny do čtvrtého nádvoří. V souladu s tehdejší módou pak byly pokoje vytapetovány a stejnou látkou byl očalouněn i nábytek. Pohodlí a přepych byl zvýrazněn osazením nových kachlových kamen, často s reliéfním dekorem a zlacením. Mobiliář zámku byl obohacen tapiseriemi a závěsnými obrazy, pocházejícími ze sbírek Jana Adolfa ze Schwarzenbergu. Přestavovalo se i na druhém nádvoří, kde po požáru hrázděné nástavby Mincovny vybudoval knížecí stavitel Martinelli novou pohledově exponovanou budovu se střešními vikýři a bohatě tvarovanými komíny. Druhé nádvoří se postupně stalo administrativně správním centrem schwarzenberského panství. Po tragické smrti Františka Adama roku 1732 se život krumlovské rezidence na dlouhou dobu zastavil. Teprve kolem poloviny 18. století dal Josef Adam povolat na Krumlov stavitele Ondřeje Altomonteho, aby vybudoval zimní jízdárnu. Na plastické výzdobě fasád pracoval Jan Antonín Zinner. Oba tvůrci se pak podíleli i na rokokové úpravě zámecké zahrady. Změnu doznal také interier Bellarie, kde byl roku 1746 zřízen truhlářem Leayerem výsuvný stolek, umožňující zdvihnout desku stolu i s připravenými pokrmy ze suterénní kuchyně do salonku v přízemí a nerušit tak panstvo pobíháním služebnictva. K celkové přestavbě Bellarie došlo v letech 1755 až 1757, kdy na původní přízemí byla vyzvednuta křehká rokoková nástavba. Konečný vzhled zahrady dotvořila kaskádová fontána s postavami vodních božstev, které na návrh J. Altomonteho vytvořil sochař Greissler. Také Horní zámek se nevyhnul proměnám. V rychlém sledu vznikl Maškarní sál s výmalbou Josefa Lederera, v původních prostorách holdovacího Zlatého sálu vznikla rokoková divadelní scéna s navazujícím Zrcadlovým sálem. V souvislosti se stavebními úpravami obou sálů pak na jižní straně vzniklo mezipatro tzv. Hostinských pokojů. Pro kněžnu byl vedle ložnice zřízen Čínský kabinet, kde se uplatnily v rokoku tolik oblíbené chinoiserie. Pro potřeby knížecí rodiny přestavěl Fortini zámeckou kapli a rozšířil ji pod knížecí oratoř. Chátrající eggenberské divadlo za mostem Na plášti již dlouho nevyhovovalo soudobým požadavkům na jevištní techniku a proto byla nařízena roku 1761 demolice budovy, což vyvolalo i snesení visutých chodeb mostu. Nová kamenná budova divadla byla již vybavena divadelní mašinérií, umožňující plně rozvinout iluzivní barokní scénografii se všemi zvukovými i vizuálními efekty. V roce 1766 byla nová budova divadla hotova natolik, že divadelní malíři Jan Wetschel a Leo Märkl mohli podepsat smlouvu o vymalování opony a zhotovení třinácti jevištních scén s asi dvěma sty šedesáti kulisami. Velká většina původního vybavení krumlovského zámeckého divadla se zachovala bez větších zásahů dodnes. Nová zděná třípodlažní chodba Plášťového mostu, dokončená v roce 1765, propojila knížecí lóži v divadle se zámkem a zámeckou zahradou. Smrtí Josefa Adama v roce 1782 skončila rozsáhlá přestavba krumlovského areálu. Nový smysl pro soukromí a rodinnou intimitu vedl další generace k opuštění honosných reprezentačních pokojů a budování méně rozlehlých osobních apartementů, v nichž nechyběly pracovny, kuřácké a hudební salonky. Krumlovská rezidence přestala být pravidelně obývaná a po radikální přestavbě Hluboké ve stylu anglické novogotiky se stala jen občas navštěvovaným památníkem rytířských tradic minulosti.

Text: historie
28.5. 2002 - Ze stránek PÚČB


© Copyright 1995-2018 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076 IP 54.227.31.145, RSS, Vaše oblíbená místa,