Hrady.cz

Graficke pismenko Nejstarší dochované, slohově vročitelné architektonické prvky, vytěžené při archeologickém výzkumu započatém v r. 1956 (ale nedokončeném), prokazují vznik hradu v polovině 13. století. V písemných pramenech se uvádějí první majitelé hradu, zemský komorník Vítek z Prčic r. 1243 a jeho bratr Vok, místodržící krále Přemysla Otakara II. ve Štýrsku (1262). R. 1283 se poprvé připomíná Vokův syn Jindřich (†1310) a jeho syn Petr (1347). Jeho dědici spravovali rozsáhlý majetek (36 vsí) až do Joštovy smrti (1369), pak se rozdělili tak, že Oldřich podržel Příběnice se statky na levém břehu Lužnice a Petr s Janem Příběničky s majetkem na pravém břehu. Po smrti obou bezdětných bratrů spojil celé panství Oldřichův syn Jindřich (do r. 1412). Když panská jednota r. 1394 zajala podruhé Václav IV., věznila ho kratší čas na Příběnicích.

 
Graficke pismenko V dějinách příběnického hradu je nejvýznamnějším obdobím první třetina 15. století. Na hradě byli drženi husitští radikální kněží, mezi nimi Václav Koranda z Tábora. Vavřivec z Březové ve své Husitské kronice líčí, jak se Koranda zbavil okovů, uvěznil strážce, osvobodil své druhy a jednoho z nich vyslal do Tábora se žádostí o rychlou pomoc. Když se 13. listopadu 1420 objevil před Příběnicemi táborský hejtman Zbyněk z Buchova a zaútočil na hrad, rožmberská posádka, zaskočená a zmatená bojovným pokřikem z hradní věže obsazené osvobozenými vězni, byla přemožena, zatímco obhájci protějších Příběniček opustili své stanoviště a utekli. Rožmberští ozbrojenci, kteří přišli na pomoc z nedaleké Soběslavi, byli táborskými přemoženi. Dobytím Příběnic a brzy nato i Soběslavi získali táboři velkou strategickou, politickou i ekonomickou výhodu. Posunuli možné nebezpečí a hrozbu útoku do větší vzdálenosti od Tábora.
 
Graficke pismenko Za záborského panství byli na Příběnicích drženi významní vězni: Bohuslav ze Švamberka (do svého přechodu na stranu husitů) a Menhart z Hradce. Po smíru Tábora s králem Zikmundem r. 1437, kdy město bylo uznáno jako královské a byly mu dány do dědičného držení někdejší majetky pánů z Ústí a další statky, následovala dohoda s Oldřichem z Rožmberka o zničení hradů Příběnic a Příběniček s podhradím. Příběnické panství zůstalo Rožmberkovi a později se tu připomínají jeho úředníci (1548 písař, 1559 lovčí), podřízení patrně správě na Choustníku. Finanční tíseň však Rožmberky nutila, aby jednotlivé části panství dávali do zástavy a postupně rozprodávali. Když pak r. 1667 prodával hrabě Norbert Šternberk želečské panství knížeti Ferdinandu Lobkovicovi, bylo do kupní smlouvy zahrnuto i „celé pusté město dříve zvané Příběnice“.
 
Graficke pismenko Větší hrad Příběnice s městečkem a panské hospodářství na levém břehu Lužnice a menší hrad Příběničky na pravém břehu řeky byly spojeny mostem přes řeku.
 
Graficke pismenko Příběnice se rozkládaly na protáhlém poloostrově v meandru řeky Lužnice, Příběničky na protilehlé straně na podobném terénu. Hrad kontroloval všechen pohyb na řece a na pobřežní cestě a představoval středisko rozsáhlé rožmberské državy prostírající se od Jistebnice na severu po Soběslav na jihu a od Milevska na západě po Tábor na východně.
 
Graficke pismenko Na levém břehu Lužnice, tam kde záhyb řeky svírá poloostrov a jeho hřeben se zužuje v šíji, byly hospodářské objekty, nad nimiž vynikala čtyřboká hranolová věž. Těsně za nimi byl ostroh s prvním hlubokým příkopem, který se dal přejít jen po padacím mostu. Za ním uzavíral přístup do předhradí mocný násep s plaňkovým hrazením a branou, k níž přiléhaly příbytky a hospodářské stavení. Vzadu končilo předhradí druhým příkopem, vytesaným hluboko ve skále. Na dlouhém úzkém konci ostrohu, spadajícím k řece skalnatým srázem, stál uvnitř kamenných hradeb hrad Příběnice. Vstupní bránu střežila osmiboká věž oddělená od hradního paláce a nádvoří příčnou zdí. Palác pozůstával ze dvou oddělených velkých místností se samostatnými vchody. Jeho průčelí zpevňovalo pět opěrných pilířů. Budova za palácem byla patrně kaple, u níž se v l. 1379 a 1386 vyhlašovaly odpustky. Před jižním průčelím paláce procházel parkán. Na jihovýchodní nároží hradby navazovala zeď sestupující dolů k řece, kde sledovala její tok až k severní hranolové věži při bráně u táborské cesty.
 
Graficke pismenko V takto vymezeném prostoru existovaly vedle sebe hrad a městečko. To bylo blíž k ohybu řeky Lužnice. Podél jejího rovného toku se táhl latrán, krátká ulička s domky na obou stranách, a také (jak naznačují písemné prameny) špitál, který stál pravděpodobně mezi latránem a hradem. V tomto předhradí žili asi ve 21 domcích lidé pečující o potřeby hradu.

Text: historie
10.6. 2003 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1986


Nahlásit chybu
TOPlist
© Copyright 1995-2018 Hrady.cz (Jiří Čížek), ISSN 1803-0076
RSS, Vaše oblíbená místa, (54.196.31.117)