© de ardoise, 06/2007
Město Jaroměř se nachází 18 km severně od Hradce Králové.
Město údajně založil přemyslovský kníže Jaromír a od něho je odvozováno jméno města. Nejstarší písemná zpráva o Jaroměři pochází z r. 1126. Jako město královské město vzniklo zřejmě za krále Přemysla Otakara II. na místě původního hradiště. Listinou z roku 1307 byla Jaroměři potvrzena městská práva a zároveň od této doby patřila k věnným městům českých královen.
Kostel sestává ze tří lodí. Výzdoba kostela je barokní. ...Nad vchodem do severní lodi stojí soška sv. Mikuláše od Matyáše Bernarda Brauna. Před závěrem hlavní lodi je umístěn bohatě zdobený barokní oltář sv. Mikuláše od jaroměřského rodáka Martina Krupky z roku 1772. Na vrcholu je umístěno sousoší Nejsvětější Trojice. V suterénu kostela se nachází krypta s mumiemi jaroměřských měšťanů. Ta je otvírána jen přibližně jednou za rok. Kostel svatého Mikuláše je jednou z nejvýznamnějších gotických památek v Česku.
Chrám sv. Mikuláše byl založen počátkem 14. století, kdy byl součástí městského opevnění. ...První opěrný pilíř byl postaven roku 1404 a ještě téhož roku se sem stěhuje řád Augustiniánů. Dostavba probíhala v druhé polovině 15. století. Původně kostel nebýval tak vysoký. Zvýšení lodí a jeho dnešní podoba jsou z doby Jagellonské. Velká rekonstrukce kostela proběhla začátkem 20. století..
O kamenné hlavěK nebi čněly pouze holé stěny a všude rostlo bodláčí a tráva. Na opravu chrámu byli povoláni mistři z Prahy. Ti spolu s ostatními dělníky v Jaroměři zanedlouho zdomácněli. Kamenický mistr Krása, který řídil celou kostelní stavbu, často docházel spolu se svým nevlastním synem Václavem do domu starého rektora. Oběma se totiž zalíbila jeho dcera Anička. Starý Krása i Václav brzy poznali, že ji oba milují. Anička vyznala lásku Václavovi a starého Krásu odmítla. Od této chvíle mistr na svého učedníka zanevřel. Uvažoval, jak Václava dostat z Jaroměře, aby tak odstranil překážku mezi sebou a Aničkou. Když jednoho dne pracovali Krása i Václav ve výšce na stejné části mikulášského kostela, neodpustil si mladík poznamenat, že klenba je příliš těžká a stěny ji přeci neunesou. To už bylo na mistra příliš – nejenže Václav stojí mezi ním a Aničkou, ale ještě pochybuje o jeho umění! Neovládl se a srazil mladíka do té hrozné hloubky. Václav ten strašný pád nepřežil. Za čas začaly stěny kostela opravdu pukat. A tak nezbývalo, než dát Václavovi za pravdu a postavit ze tří stran opěrné pilíře. Z vděčnosti zasadili jaroměřští občané Václavovu podobu do jednoho z pilířů, kde ji můžeme spatřit dodnes..
|
Přihlášení |
